21. srpen 1969: národ sobě.

Co s duší národa nestačil udělat samotný akt okupace ze srpna 1968, to bylo dokončeno o rok později, ve dnech prvního výročí příjezdu okupačních vojsk.

Už tu byla etablována skupina politiků a jejich výkonných orgánů, ochotných sloužit novým pánům a likvidovat ohniska protestů brutálním bitím a střelbou do vlastních lidí.

21. srpna 1969 si naši kolaboranti v oblecích i uniformách svých třicet stříbrných dozajista vysloužili, stejně jako potom v dalších letech normalizace a v čase předlistopadových demonstrací.

Tento den vyšly desítky tisíc Čechoslováků do ulic, vzpomenout prvního výročí potupné okupace. Už konsolidovaná komunistická strana se silou sovětských vojsk umístěných v několika našich městech v zádech, nasadila proti svým spoluobčanům těžkou vojenskou techniku, vodní děla a někde rozháněla davy ostrou střelbou. Mnoho demonstrujících bylo postřeleno a několik dokonce bylo policisty, milicionáři (ozbrojená složka KSČ) a vojáky zavražděno.

Jeden příběh tohoto dne za všechny:

Danuše Muzikářová, 18 let.

Byla vyučena pánsku krejčovou, pracovala v oděvním družstvu KRAS na Bratislavské ulici. bavilo jí divadlo a kreslení, hrála dokonce v ochotnickém kroužku Jitřenka

Zastřelena členem komunistických milicí 21. srpna 1969 na Moravském náměstí v Brně, při první připomínce okupace ze srpna 1968 a to ačkoli sama aktivně nedemonstrovala, jen se na místě shodou okolností ocitla.

Střela ji zasáhla ze zadu do hlavy a na místě usmrtila.

Kulka z pistole, která uvízla v nosní dutině a která dokazovala, že ji zabil někdo z příslušníků Lidových milic nebo SNB – vojáci tehdy měli jen samopaly – se ale po několika dnech z důkazů ztratila.

Viník nebyl nikdy dopaden, vyšetřování bylo na příkaz tajemníků městského a krajského výboru KSČ zastaveno.

Danuši zavraždil tedy příslušník té části našich spoluobčanů, která se dobrovolně dala do služeb komunistické totality proti vlastnímu národu.

Nikdy neproběhlá dekomunizace společnosti je naším dluhem všem obětem okupace i totality jako takové. Stav, kdy se vraždami spoluobčanů udělá tlustá čára a z vrahů a jejich nadřízených jsou vážení občané republiky, není v demokracii normální.