Co s duší národa nestačil udělat samotný akt okupace ze srpna 1968, to bylo dokončeno o rok později, ve dnech prvního výročí příjezdu okupačních vojsk.
Už tu byla etablována skupina politiků a jejich výkonných orgánů, ochotných sloužit novým pánům a likvidovat ohniska protestů brutálním bitím a střelbou do vlastních lidí.
21. srpna 1969 si naši kolaboranti v oblecích i uniformách svých třicet stříbrných dozajista vysloužili, stejně jako potom v dalších letech normalizace a v čase předlistopadových demonstrací.
Jeden příběh toho dne za všechny:
Danuše Muzikářová, 18 let.
Zastřelena členem komunistických milicí 21. srpna 1969 v Brně, při první připomínce okupace ze srpna 1968.
Zavraždil ji tedy příslušník té části našich spoluobčanů, která se dobrovolně dala do služeb komunistické totality proti vlastnímu národu.
Nikdy neproběhlá dekomunizace společnosti je naším dluhem všem obětem okupace i totality jako takové. Stav, kdy se vraždami spoluobčanů udělá tlustá čára a z vrahů a jejich nadřízených jsou vážení občané republiky, není v demokracii normální.
