Azov, od rowdies k elitní legendě.

Vojáky z oddílů Azov si pomáhá ruská propaganda a tuzemští nepřátelští kolaboranti setrvale, prakticky už od roku 2014.

Rusové Azov nesnáší a jeho vojáků se bojí, nakonec byl to největší mírou právě Azov, který roku 2014 zastavil ruský útok na Mariupo, vyhnal je z města a těsně před podepsáním Minských dohod, vykopal Rusy ze Širokine a jeho okolí. To znamenalo, že se můžou rozloučit z pevninským přístupem z Ruska k zabranému poloostrovu Krym.

Rusové vojáky Azovu neustále označují jako neonacisty, což je pitomost. Žádná vojenská domobrana složená z nevycvičených fanoušků by nedokázala kosit elitní ruské vojáky námořní pěchoty, stejně jako by nyní nedokázala odolávat mnohonásobné ruské převaze v už dva měsíce obklíčeném Mariupolu.

V době vzniku oddílu Azov v roce 2014 v něm skutečně působily i skupiny neonacistické scény, (jeden z těchto představitelů Biletskyi dokonce působí mezi veliteli Azov i nyní) nicméně tehdy tyto jednotky, (nejen Azov, ale i další), vznikly na dobrovolné bázi. V době, kdy Ukrajina de facto neměla bojeschopnou armádu. Tito lidé šli dobrovolně bojovat proti Rusům a těžko by je v tehdejší situaci někdo kritizoval za sklony k extrémismu.

Po krátké době došlo k jejich profesionalizaci, vřazením do struktur pravidelné armády, nebo jednotek ministerstva vnitra. I pod dojmem neustále hrozící války docházelo rychle k zavádění strandardů obvyklých u vojsk NATO (ostatně jsme ukrajinskou armádu cvičili, hlavně Pobalťani) a z Azova se stal normální vojenský útvar, možná kvůli vítězné historii z roku 2014, z trochu větším morálním étosem. Nacionalisté a neonacisti, kterých mělo být v praporu Azov původně kolem třetiny až poloviny, postupně z jeho řad vymizeli a dnes jich tam bude stejné procento jako v armádě naší, nebo finské.

Práce vojáků Azov v okrajových částech Mariupolu

Kontroverzi budí i znak praporu Azov: žlutá vlajka s černým heraldickým znamením vlčí hák. Tento znak je spojením latinkových písmen I a N, čímž odkazuje na ukrajinské sousloví idea nacii, tedy „národní myšlenka“. Podobný totiž některé nacistické jednotky skutečně měly.

,,V Rusku se o pluku Azov vytvořil úplně neuvěřitelným mýtus. Tento pluk čítá několik tisíc mužů, kterým se v Rusku říká ostří hoši. Jsou to lidé tady velmi uznávaní a stateční. Ale pověst nácků, fotbalových ultras, ze kterých se pluk Azov roce 2014 zrodil, už je dávno pryč. A v Rusku je to především mýtus živeným propagandou, který nemá v realitě žádnou oporu.Už to zdaleka není jednotka, kterou jsme viděli v roce 2014. Ta skutečně měla určité nacionalistické znaky a byli tam lidé ultrapravých názorů. Dnes je to součást ukrajinských ozbrojených sil.“ Novinářka Petra Procházková

Opět Azov v akci v ulicích Mariupolu.

Další lží ruské propagandy je ta o celkově pronacisticky naladěné Ukrajině. V posledních volbách ovšem první krajně pravicová strana na pásce, strana Svoboda získala kolem 2 % zisku a v předchozích volbách to bylo podobné. Což se ovšem nedá říci o Rusku, kde Žirinovského fašisti mají dvacet mandátů, (minule ještě skoro 40), ale hlavně fašistickou charakteristiku už s přehledem naplňuje Putinova strana Jednotné Rusko, která ruskou dumu ovládá.

Rusko už dlouhá léta odborníci na extrémismus označují za baštu krajní pravice v Evropě, naproti tomu v Ukrajině je hodnocena jako sice aktivní, nicméně z marginálním vlivem na společnost.

„Začleněním do armády byly tyto útvary do značné míry tím byly od extremistických prvků očištěny. Dnes je pluk Azov úplně jinou jednotkou než v roce 2014, v podstatě spolu téměř nesouvisejí a nemají kromě názvu téměř nic společného. Nedá se pochopitelně vyloučit, že tam nějací takoví lidé zůstali, ale jestli, tak je to naprosté minimum“ Michal Lebduška, Asociace pro mezinárodní otázky

Z příslušníků praporu Azov se zkrátka pod vlivem prudkých bojů na jihu Ukrajiny a několika let zamrzlého, ale probíhajícího konfliktu zkrátka stali z ultrapravicových aktivistů a fotbalových ultras, profesionální vojáci se vším, co k tomu patří. Jde o jeden z nejbojovnějších útvarů ukrajinské armády, jehož těžiště je právě v Mariupolu, nicméně část vojáků Azov byla nasazena i při nedávné obraně Kyjeva.

Více o současném ukrajinském nacionalismu TADY, v článku už z roku 2017. Článek Petry Procházkové TADY. The Guardian psal o neonacistických kořenech Azovu v roce 2014 TADY

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

.

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh