Premiér Babiš dnes letí do Budapesti za Viktorem Orbanem, který je v EU už prakticky persona non grata.
Rovněž si před volbami nechá dovézt tohoto nenávist programově šířícího zloděje a mafiána, přivézt do Ústí nad Labem, kde Babiš kandiduje.
Důvod je jednoduchý: v panice, že by mohl volby prohrát, rozjíždí už tu úplně nejspodnější (a tedy i Orbanovskou) linku, založenou na účelově šířené nenávisti mezi jednotlivými segmenty společnosti.
Což je mimochodem prvek rámující vznik všech totalit.
Dnes zveřejněné video se prakticky navlas podobá propagandistickým výjevům, kterými rozjížděla pronásledování svých nepřátel nacistická Třetí říše.
Babišovi PR poradci tak výrazně přitvrdili. Navíc se snaží opakovaně postavit proti sobě mladou generaci a seniory, tak jak to dělali už během festivalu neschopnosti jejich zaměstnavatele při covidové pandemii.
Jen podotýkám, že podobné divadlo „s přítelem Viktorem“ se odehrávalo i v pandemii Covidu a nakonec oba xenopopulisti dovedli své země až vrchol těch, které patřily mezi pandemií nejvíce zasažené.
To vše se odehrává ve dnech, kdy policie už potřetí navrhla Andreje Babiše obžalovat v kauze Čapí hnízdo, kdy bylo z fondů EU ukradeno několik desítek miliónů korun.
Smutným dokreslením naší současné situace je fakt, že Orbana podporuje i část demokratických poslanců, takže se to Babišovi, stejně jako neúspěch s Covidem, (kdy část opozice rovněž odmítala na začátku podzimní vlny protiepidemická opatření) nemůže Babišovi omlátit účinně o hlavu.
Mě tohle strašně štve, protože Babiš, Okamura,Klaus mladší, nebo Volní jsou jasní, ale co s tím, když totalitu otevřeně podporuje i část politiků demokratických koalic, místo toho, aby naopak tvrdě hájili demokracii a její principy?
Co přesně mám na mysli už napsala Apolena Rychlíková:
„Agresivní korporátně fašistický populismus, který pracuje s xenofobní a nacionalistickou linkou. Babiš je jeho největší proponent, není vůbec sám. Opakovaně se upozorňuje na to, že od nástupu tzv. uprchlické krize se společnost začala brutálně polarizovat a drolit a nějaké jednotící narativy typu solidarita, vzájemnost, spolupráce a dokonce i termín společnost jako celek úplně vymizely, protože je nikdo neměl odvahu hájit. Částečně i proto, že tu předtím nikdy nebyl důraz na pospolitost a ohleduplnost. Prostě jsme se skokově posunuli směrem k ultrapravici. Tam, kde nefunguje vnitřní solidarita (saturovanějších s těmi méně saturovanými, úspěšnějších s těmi méně úspěšnými, bohatších s méně bohatými nebo snad dokonce chudými), tam, kde se vůbec neuvažuje o různých skupinách empaticky, tam nebude fungovat ani nějaký apel na „dobro“ a „slušnost“ – proč. Proč se v individualizovaném světě starat o někoho jiného než o sebe. Dělají to tak všichni. Jako pojítko tak jednoduše zůstává imaginární národ, který je poslední instancí falešné pospolitosti.“
👉 „Poslední výstupy Babiše jsou přihlášením se o Okamurovy voliče. Letí za Orbánem očumovat ploty. Straší vysokými daněni (kdo je chce?), odmítá řešit klimatickou krizi. Vtip je v tom, že takhle je to nyní nastavené prakticky v celém politickém spektru. žádný velký spor se nekoná.“
👉 „Rozdíl mezi stranami je v tom, že v ostatních není Babiš. Orbána nekriticky miluje půlka ODS, Fiala se u plotů fotil taky v saku. Všechny strany obou koalic se populisticky předhání v tom, že nesníží daně. Klima krizi nikdo reálně řešit nechce, o migraci pomlčím úplně.“
👉 „Že Babiš je „velký špatný“ nebudu opakovat, myslím si to samozřejmě taky.Jenže tím, že se mu ve všech otázkách ze zbabělosti ustoupilo a nikdo nejde do hodnotového střetu, se všechno jen dál hrotí. On určuje hřiště, ostatní se v něm posouvají. Následující týdny budou strašidelný.“
🏇 Každým podobným úsekem, kdy se výrazně posunou hranice dosud možného, jako se děje nyní, se vzdalujeme demokracii a tedy stavu, že budeme mít my i naše děti jistotu, že pokud by se nás začalo jakkoli bez příčiny útočit, státní orgány, ale i občanská společnost a běžní občané se nás zastanou.
A my se teď posouváme k tomuto stavu zrychleným přesunem a většina lidí to ani nedetekuje.
Kdo se domnívá, že podobný scénář je utopií, ať si projde třeba archivy Paměti národa, kde si naši bezproblémoví, ve společnosti etablovaní, židé, v desítkách zachycených vyprávění říkali, „tohle se u nás stát nemůže, vždyť nikomu neubližujeme.“
A přece se to dělo a dokonce ještě před samotnou nacistickou okupací.
Tím chci říct, že někde vzadu jde ještě o mnohem víc, než o samotný výsledek důležitých parlamentních voleb.
Nutně potřebujeme na scéně garnituru odvážných politiků, kteří se tomuto trendu postaví i za tu cenu, že dají všanc pokračování svých politických kariér.
Pro princip.
