„Boj s dezinformacemi není vládní prioritou.“

Dominik Presl byl vybrán na Úřad vlády jako člověk, který se bude podílet na strategii vlády boje s dezinformacemi.

Nyní ve vládním týmu dobrovolně končí a s končícím angažmá napsal, co ho k odchodu vedlo.

Nepřekvapivě, je to fakt, že vláda se rozhodla s dezinformacemi vůbec nebojovat.

Každopádně je to zajímavá sonda do priorit vlády v době nejintenzivnější hybridní války, ale taky i do fungování státu jako organizace.

Tam dochází pan Presl k témuž, co mnoho jiných před ním a jejichž názory už jsem vám taky zprostředkovával – náš stát je zkostnatělý, rigidní a nefunkční, přičemž platí, že jeho tíhu nesou na bedrech hlavně vlastenci a srdcaři v jeho útrobách, zatímco spousta jiných, včetně politických reprezentantů se jen veze a tím se podílí na zakonzervování popisovaného stavu.

Dominik Presl: „Proč jsem odešel“

👉 „Malý kariérní update. Ke konci června jsem skončil na Úřadu vlády, kam jsem přišel, abych pomohl státu začít se lépe bránit proti dezinformacím a cizí propagandě. Teď tahle moje mise končí – a byla to tak obohacující a zároveň tragikomická zkušenost, že si zaslouží kratší vlákno.“

👉 „Proč jsem skončil? Jednoduše: na ÚV jsem přišel, abych svojí expertízou pomohl v této oblasti něco změnit a posunout. Je ale čím dál jasnější, že se nic měnit, posouvat ani dělat nebude – a pro mě osobně by tak další působení ve státních službách byla už jen ztráta času.“

👉 „Nemyslím, že by dezinformace byly největší problém Česka, spíš jedním z mnoha, kterým čelíme. Je to ale problém, kterému se stát téměř nevěnuje, zatímco trend mimo nás je zcela opačný – státy to berou jako čím dál větší hrozbu a investují do obrany proti ní.“

👉 „Dřív nebo později k tomu okolnosti donutí i nás, jen se pak bude budeme zase ptát proč jsme nezačali dřív. Každopádně, neberu to osobně – ne všechno může být priorita a tohle téma si vytáhlo černého Petra. Paradoxně ale odcházím s tím, že ten největší průser je úplně jinde.“

👉 „Moje práce mi totiž často přišla jako snaha namontovat nové zrcátko na auto, které nemá motor, kola má na střeše a volant zatáčí na opačnou stranu. Jinak řečeno, , že se snažím spravit malý detail v naprosto nefunkčním a rozpadajícím se systému, kterým je státní správa.“

👉 „Jasně, člověk to nějak tuší, ale až osobní zkušenost ukáže jak špatné to doopravdy je. A popravdě, teď mě překvapuje, že stát vůbec zvládá fungovat aspoň tak jako teď. A naopak mě vůbec nepřekvapuje třeba to, jak jsme nezvládli Covid – protože to jinak ani dopadnout nemohlo.“

👉 „Proč je to ale tak špatné? Navzdory zažitým stereotypům nemyslím, že by bylo kvůli líným státním úředníkům a neschopným politikům. Pro stát pracuje za pár šupů spoustu nadšenců, kteří se nadřou často víc než v soukromém sektoru a politiky máme takové jako všude jinde. Tak proč?“

👉 „Po mojí osobní zkušenosti jsem přesvědčený, že na vině není lidský faktor, ale chyba je v samotném nastavení systému – pravidlech, procesech a strukturách. V těch nudných a složitých věcech, kvůli kterým stát funguje, jako kdyby vypadl z Kafkova románu.“

👉 „Tenhle špatně nastavený systém na vedoucí pozice tlačí ty co ví, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, zatímco mladé a nadšené lidi zlomí a vyštve ven. Podporuje vzájemné soupeření institucí místo jejich spolupráce, místo výkonu odměňuje pasivitu a zuřivě se brání jakýmkoli změnám.“

👉 „Co se snažím říct je, že dokud tu budeme mít tenhle ztrouchnivělý systém, stát bude pořád stejně neschopný reagovat na nové výzvy a problémy, kterých bude čím dál víc. Není to přitom neřešitelné a není třeba ani vynalézat kolo – stačí převzít úspěšné recepty ze zahraničí.“

👉 „Ale dokud se to nezmění, budeme se pořád divit proč stát neumí reagovat na výzvy, jako jsou dezinformace, AI nebo cokoli dalšího, když funguje pořád jako za Rakouska-Uherska. A to bez ohledu na to, jestli zrovna je politická vůle tyhle výzvy řešit či ne.“

👉 „Já se mezitím vracím do@AMO_cz jako analytik. Budu se věnovat stejným tématům ale do budoucna snad i tomu, jak tenhle stát trochu zefektivnit a rozhýbat.“

👉 „Na závěr: i když to asi zní dost negativně, zkušenost s prací pro stát bych rozhodně doporučoval. Tolik chytrých a zajímavých (nejen) mladých lidí, kteří se nezištně snaží něco pro tenhle stát dělat, jsem nikdy předtím nepoznal, a i jen kvůli nim to stálo za to :)“

🏇 Pro širší vhled přikládám několik odkazů z vlákna, z nichž každý jeden je příběh o naší zemi a politických reprezentacích sám o sobě: TADY, TADY, TADY, TADY.

Nefungující státní správa nepadá určitě na hlavu současné vlády, na tu se založilo už v devadesátých letech minulého století. Nicméně platí, že žádná vláda se nijak výrazně nepokusila tento stav změnit. Můj subjektivní dojem je, že po rozšíření sociálních sítí přešli politici plynule už jenom k mediálnímu předvádění výkonu svých funkcí, na rozdíl od reálného řešení problémů naší země.

Nedělají to všichni, ale je jich tolik, že to na stagnaci země bohatě stačí.

Naše štěstí je, kde se nacházíme, že máme za souseda Německo a že jsme v EU.

No a o neexistujícím boji s dezinformacemi se nemá cenu rozepisovat. To je programová záležitost současné vlády a bylo by to nošením dříví do lesa.

Ostatně pan Presl to napsal jednoznačně: „V tomto se směru vláda nic dělat nebude, není to její prioritou.“

Poradce premiéra pro národní bezpečnost, pod nějž nyní „dezinformační“ agenda spadá… Trošku mu napovíme TADY.

Úvodní foto: Eugen Kukla

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh