Na příkladu jednoho v podstatě banálního politického selhání, si můžeme demonstrovat, že pres všechen někdy až pragmatický cynismus, relativizaci a kritiku pořád existuje jakási kvalita, která je obsažena pod nálepkou „západní demokracie“.
Co se stalo?
Britský konzervativní poslanec Owen Paterson, lobboval v parlamentu ve prospěch společnosti, které jej platily jako konzultanta.
Případ vyšetŘovala speciální komise a shledala ho vinným z porušení pravidel lobbyingu.
Podle jejího verdiktu by měl Paterson přijít o funkci.
A teď: Vláda ovšem bryskně podpořila poslanecký návrh změnit pravidla a pravomoci výše zmíněné vyšetřovací komise. To by Patersona zachránilo. A oslabilo moznosti šetřit podezřelé případy lobbyingu i do budoucna.
Prostě to zkusili způsobem, který je populistům vlastní a v našich končinách se stává normou.
Ohnout pravidla.
A teď II.: Již ten den večer a v noci se ovšem zvedla občanská vlna odporu, lide psali svým poslancům, opozice se samozřejmě přidala, a řada konzervativců se také zalekla nezvyklého ohýbání systému kvůli jednomu kolegovi.
Výsledkem je, že vláda si vše jednoduše řečeno „rozmyslela“ a od podpory účelové změny pravidel ustoupila.
Předseda parlamentu za „Patersonovu“ konzervativní stranu, ve čtvrtek oznámil, že bude hledána shodu na pravidlech napříč politickým spektrem, že žádné další případné změny nebudou retroaktivni a poslanec Owen Paterson s definitivní platností rezignoval.
Užitečná lekce z demokracie pro Českou republiku a státy od ní ležící směrem na východ.
(S využítím materiálů od @llacca1)
