Ani dnes, téměř dva roky po pokusu o běloruskou revoluci, neuplyne týden, kdy by agentury nezveřejnili nějaký nový rozsudek na dlouhé roky do vězení, někoho z těch, kteří se od léta roku 2020 ještě skoro rok pokoušeli do dvé země přinést svobodu místo Lukašenkovy totality.
Poslední příklad ze čtvrtka:
Šestnáctý červenec roku 2020 mohl být zlomovým datem pro revoltující a nespokojené Bělorusko.
V tento se spojily štáby tří běloruských žen, původně se angažujících v prezidentských kandidaturách v tu chvíli již zadržených běloruských aktivistů.
V tento den se domluvily Maria Kalesnikava, Veronika Tsepkalo a Sviatlana Cichanouska (a jejich podpůrné týmy) na podpoře společné kandidatury Sviatlany Cichanouské, jejíž vězněný manžel byl jedním z původních prezidentských kandidátů.
Kampaň v průběhu krátké doby nadchla celé Bělorusko a Sviatlana Cichanouská podle všech objektivních hodnocení a zpráv, prezidentské volby opanovala a měla se stát první prezidentkou Běloruska, které povede zemi k alespoň částečné demokracii.
Diktátor Lukašenko však podle očekávání výsledky voleb neuznal a vyhlásil vítězem sám sebe.
To samozřejmě vedlo mnohatisícovým protestům a bohužel následně k rozpoutání i na Bělorusko dosud nevídaných represí, zatčení desítek tisíc svobodymyslných Bělorusů, jejich perzekuci, bití a mučení.
Výsledkem je dnešní stav strnulosti a rezignace, kdy je část opozice pozavírána ve vlasti a odsuzována k mnohaletým trestům a další část se nachází v exilu, především v Litvě či Polsku.
Země je v režimu mnohem tvrdší diktatury, v minulých dnech byl zlikvidován zbytek opozičních médií, navíc se stává čím dál více závislá výhradně na Putinovském totalitním Rusku, jehož válku proti západu bezvýhradně podporuje, ruští vojáci útočí a ostřelují Ukrajinu i z běloruského území.
Bělorusové ukázali velkou touhou po svobodě, statečnost a vytrvalost, jejich čas na opravdovou svobodu teprve ještě přijde.
A bude to možná bolet víc, než si dnes jsou ochotni připustit. Nemůžete totiž jen měnit diktátora, aniž byste se usilovali změnit celý systém.
Totiž proruskou orientaci společnosti i politiky. Bez ní nemá Bělorusko na změnu šanci.
Ukrajina to pochopila a tuto změnu krví a potem provádí.
Stojí jí to však nezměrné úsilí, mraky peněz a především tisíce životů jejích občanů.
Mám však obavu, že jiným způsobem totalitní velmoci, která si na vás dělá nárok, dát sbohem nelze…
Na nás, Češích a Slovácích je, abychom jim v tomto boji byli maximálně nápomocni, jak nás k tomu zavazuje pomoc západu naší protikomunistické opozici a odkaz na ideje našeho prvního demokratického prezidenta po padesáti letech totality, Václava Havla 
Výmluvným faktem na závěr budiž skutečnost, že dvě ze tří dam na snímku byly donuceny k emigraci a ta třetí, Maria Kalesnikava, která se nucenému vyhoštění postavila, dodnes sedí v trestanecké kolonii v Gomelu, odsouzena na 11 let …
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
