CK Donbas: last minute, nebo storno?

Střípky děje, ukázky podpory západu a taky několik zajímavých vláken, k napětí mezi Ruskem a Ukrajinou.

Asi se nedá předpokládat, že by NATO bránilo Ruskem napadenou evropskou, ale nečlenskou zemi a tak naše úloha spočívá v co nejúčinnějším odstrašení před případným útokem a co nejefektivnější vojenskou a finanční pomocí Ukrajině, po něm.

Každopádně platí, co jsem psal minule: jestli Rusové skutečně zaútočí, se stále ještě neví a pokud se tak stane, tím spíše platí, že neznáme rozsah eventuálního útoku.

V textu budou odkazy na několik zajímavých článků, doporučuju k přečtení pro pochopení děje. Ačkoli názory na vývoj se různí, vždycky jde o lidi, které problematiku dlouhodobě sledují a mají do ní vhled.

📌 Jisté je jedno. Jestli Putin v následujících týdnech či měsících, dobude nějakou větší část ukrajinského území (a to se, pokud invazi začne, asi stane), nikdo jej z tohoto území už nedostane (viz Krym) a změna poměrů se dá čekat až při případném ekonomickém krachu Ruska, podobnému tomu po roce 1991.

📌 Zrovna tak Ukrajina bude moci navždy zapomenout na to, co jsme jí slíbili (a kvůli Donbasu neoficiálně zablokovali) a k čemu se teď minimálně poslední dekádu připravovala, totiž na vstup do EU a NATO. S tím by byl navždy konec.

Dtto pak Gruzie, která má ambici vstoupit do NATO a Moldavsko, které ohlásilo vloni, po parlamentních volbách, výrazně proUnijní směr.

Tady se zavře opona a Rusko, po ukrajinském tažení (pořád platí – pokud jej nakonec neodradíme) v regionu mnohem silnější, vtáhne obě země zpět do své vlivové zóny.

📌 Takže: USA i evropské státy NATO se snaží Ukrajinu podporovat a odrazovat agresora od jeho záměrů.

Výjimkou jsou Německo, které se odvolává na historické konotace (špatný čas i situace, nyní bráníme každý i sami sebe) a Chorvatsko, jehož prezident oznámil, že „Pro Ukrajinu není místo v NATO a až to začne, nechceme s tím mít nic společného.“

Následně vyhlásil, že v případě vypuknutí války, stahuje jeho země svoje vojáky dočasně dislokované v Polsku.

Vtipné je, že kritizuje Ukrajinu, že při převratu, tedy vystoupení ze zóny ruského vlivu, jemuž Rusko usilovně bránilo, Ukrajinci zabili 50 lidí. Když vezmeme do úvahy, kolik lidi zabila proruská strana a třeba kolik válečných zločinců z chorvatské strany bylo odsouzeno za zločiny v nedávné jugoslávské válce, tady se Ukrajina rozhodně žádné z bojujících stran ani nepřiblížila. Ukrajina ani jinou cestou jít nemohla, jinak by dnes byla druhým Běloruskem.

📌 Náš, český příběh příběh je přece jen o dost pozitivnější: o pomoci Ukrajině mluví celá vláda, posíláme tam darem dělostřeleckou munici, dali jsme další přísliby a náš ministr zahraničí Ukrajinu za několik dní, spolu se slovenským a rakouským kolegou, navštíví.

Česko dále nově nabídlo do pohotovostních sil aliance chemické jednotky. Zvažuje se i příspěvek východním členům NATO. V únoru to projednají ministři obrany. 

Ještě, že ty volby dopadly takhle…

📌 Spojené státy posílají Ukrajině ve třech vlnách zbraně a vybavení za 200 miliónů dolarů.

Administrativa amerického prezidenta Bidena navíc vyjednává s Katarem o možných dodávkách zkapalněného plynu do Evropy pro případ, že by eventuální ruská invaze na Ukrajinu vedla k nedostatku této suroviny v Evropě.

Mimochodem: Česká vláda chce získat podíl v terminálu na LNG. Aby snížila závislost na ruském plynu. „Je to bytostný zájem České republiky,“ vysvětlil v @hospodarky ministr zahraničí @JanLipavsky ideu, s níž přišel @AlexandrVondra

USA předaly například Ukrajině víceúčelové granátomety SMAW-D

📌 Baltské státy pomáhají Ukrajině skutečně výrazně, vědí, že jsou Putinově diktatuře samy výrazným trnem v oku.

Trefně to napsal Gunnar Hökmark, bývalý poslanec EP a místopředseda lidovecké frakce v něm: „Gruzie a Ukrajina nebyly Ruskem napadeny proto, že jsou součástí NATO, ale proto nebyly jeho součástí a naopak proto ještě nebyla napadena žádná z pobaltských zemí.“

📌 Španělsko vysílá do Černého moře válečnou loď a pokud dojde k válce je připraveno vyslat další svá bojová plavidla

📌 Británie dodala Ukrajině protitankové rakety s krátkým doletem NLAW, nyní už její experti na jejich užívání Ukrajince trénují.

📌 Severoatlantická aliance jako celek oznámila, že v reakci na aktivity Ruska v okolí Ukrajiny uvedla své síly do bojové pohotovosti a vysílá další lodě a letadla k posílení obrany východní Evropy.

Prezident Biden zvažuje rozmístění tisíců amerických vojáků a také letadel i lodí do Pobaltí a do východoevropských zemí NATO.

To je velká šance pro zvýšení bezpečnosti i pro ČR, jen musíme dát najevo, že o to stojíme.

Polsko a Baltské státy už takovou žádost vznesly.

Odkaz zde.

📌 A nejen to, polská armáda nakupuje 250 amerických tanků Abrams, což je úctyhodné množství.

Odkaz.
Estonská premiérka Kallas.

📌 Nejvíc se ovšem samozřejmě chystají samotné Rusko a Ukrajina.

Rusové převáží své armády k hranicím Ukrajiny a don Běloruska a to často až z dálněvýchodního okruhu…

… a stejně tak se chystá i oficiální propagada:
… a nejen ruská propagandistická scéna, ale samozřejmě, že i naši dezinfokremloboti už jedou. Report Českých elfů: Zelená témata jsou ta, o nichž se v proruských stokách píše kladně, červená záporně, přičemž čím větší na grafice heslo, tím více zmínek je o něm vyprodukováno.

📌 A co Ukrajinci?

Ti jsou nakonec v největším klidu, vědí, že to co Rusko nakonec udělá ovlivnit nemohou, ale jsou odhodláni útočníka odrazit.

Dále tady.https://twitter.com/olgatokariuk/status/1485389683970514944

Více i tady v rozhovoru s Tomášem Forró, který trávil na Donbase v posledních letech měsíce: „Putin potřebuje vyvinout tlak na Západ, hlavně USA. Ne proto, že by byl v natolik silné pozici, že by si to mohl dovolit, spíše si uvědomuje, že v lepší už prostě nebude. Že podmínky, aby něco vydupal od Západu a něco získal, budou časem jen horší. Ukrajina se stále víc posunuje na Západ, Putin má také svoje roky a nemůže si být jistý vývojem v Rusku při střídání moci;  to vše bere do úvahy.“

📌 Respekt se vůbec tématu podrobněji věnuje, další články např. tady a tady.

V jednom z nich říká expert v podstatě totéž co Tomáš Forró: „Západ vyhrožuje, že v případě invaze zasadí Moskvě zničující ránu v podobě tvrdých sankcí. Zároveň Evropa lamentuje nad vysokými cenami plynu a poloprázdnými zásobníky, jež ji uprostřed zimy stavějí do obtížné pozice. Jak je vlastně Rusko na případný konflikt připraveno?

Relativně dobře. Dokonce to vypadá, že země žije mentálně v jakémsi vleklém konfliktu se Západem již dlouho a že tomu Kreml dlouhodobě přizpůsobuje svou politiku. Rusko se rozhodně v posledních letech připravovalo na těžké časy.

Za prvé disponuje obrovskými finančními rezervami a udržuje státní rozpočet v přebytku, což se o západních vládách rozhodně říci nedá. Putinův režim má „našetřeno“ více než 600 miliard dolarů, jeho devizové rezervy (včetně zlata) jsou čtvrté největší na světě. 

To může být důležité při úvahách o tom, zda Rusko může využít export energetických surovin jako zbraně proti Západu – třeba dodávky na čas úplně přerušit jako odvetu za případné sankce namířené proti ruskému bankovnímu sektoru. A rovnou si řekněme, že výpadek třeba v trvání celé letošní topné sezóny Rusko určitě přečká. Jak uvádí expert citovaný týdeníkem The Economist, tříměsíční výpadek dodávek ropy a plynu do Evropy by pro Rusko znamenal ztrátu zhruba 20 miliard dolarů. Což si Moskva podle všeho v tuto chvíli dovolit může.

Dlouhodobě to Rusko nevydrží, (pokles odbytu ropy a plynu), ale to v této situaci nehraje v plánování roli.“

📌 Každopádně Rusko mít ekonomické obtíže bude a některé pociťuje už nyní:

📌 Připomínka pro některá hlavní města evropské politiky: to jsou lidé, proti kterým Kreml vede válku. Začalo to tím, že Ukrajinci bránili svou svobodu zvolit si cestu do Evropy a odmítli tlak sousední diktatury.

A co víc, Ukrajinci pro svoji touhu žít ve svobodném světě umírají už neskutečných osm let. Na Majdanu to v zimě 2013/14 začalo…

📌 Zdá se to zvláštní, ale i Rusko kdysi chtělo jít cestou demokracie. Tato ikonická fotka je z 10. března 1991 z Manéžního náměstí v Moskvě.

Lidé požadovali rezignaci sovětského prezidenta Michaila Gorbačova a podpořili Borise Jelcina, který se brzy stane prvním prezidentem nezávislého Ruska. 
Shromáždění se konalo v předvečer referenda o zachování SSSR, organizátoři akce vyzvali, aby hlasovali proti. Bohužel, prozápadní směřování země, se rozpadlo na bolestných reformách, kdy se moci chopily zpět tradiční silové složky ve spojení s oligarchy, rozkrádající ruské bohatství.
A kam nakonec došli? Chudá, agresivní země, atakující všechny okolo. Obrovské rozdíly v příjmech, kumulace majetku na jedné straně, systémová chudoba desítek miliónů Rusů na straně druhé…


📌 Západ nemusí vzhledem k Rusku vymýšlet nic nového – úplně stačí, když se bude držet přístupu, který fungoval v době studené války. V rozhovoru s HN to říká německý historik Stephan Kieninger. „Klíčovým ponaučením je to, že bychom měli k Rusku přistupovat se strategickou tvrdostí. Nesmíme mu ustupovat, nesmíme se jím dát zastrašit.“

A zdůrazňuje, že ruští politici lžou, když tvrdí, že v minulosti dostali slib, že se NATO nerozšíří o bývalé komunistické státy.

Spojené státy ani NATO nikdy nic takového neslíbily. Putin tvrdí, že bývalý americký ministr zahraničí Baker vyloučil rozšíření NATO v únoru roku 1990, když slíbil, že aliance nerozmístí žádné vojenské jednotky na území východního Německa. Ale jeho prohlášení se netýkalo zbytku střední a východní Evropy. V únoru 1990 se o rozšíření NATO vůbec nemluvilo. Vždyť ještě pořád existovala Varšavská smlouva.“

📌 Než vám předložím celá vlákna expertů na tento evropský konflikt, ještě v rozhovoru Jan Šír, specialista na politický, bezpečnostní a energetický vývoj v postsovětském prostoru.

„Tady se nehraje pouze o Ukrajinu a východní Evropu, tady se hraje skutečně o další podobu bezpečnostního uspořádání Evropy. Samozřejmě válku v Evropě určitě nikdo nechce, na druhou stranu prostor pro ustupování vyděračským požadavkům tady také neexistuje, takže ta situace se může vyvinout ještě poměrně dynamicky.“

Odkaz.

📌 A nyní ta vlákna, která mě zaujala, odborníci v nich často dochází k opačným závěrům -i z toho je vidět, že příští vývoj není rozhodně jednoznačný.

  1. O tom, že USA budou v budoucnosti řešit Čínu a Evropa bude muset více spoléhat sama na sebe.
  2. Vůbec asi nejhustější vlákno, které jsem viděl, o tom, jak se taková invaze může vyvíjet a jaké mohou být její primární cíle.
  3. Svratkin: „Útok na Ukrajinu je pro Ruskou armádu naprosto bezprecedentní operací, která nemá od roku 1945 obdoby počtem vojáků, koordinací různých typů vojsk ani povahou protistrany. Je to pořád skok do tmy a když začne a nepovede se, může znamenat taky konec Putina.“ Podrobně o této tezi tady.
  4. K akutním dodávkám zbraní na Ukrajinu a nutnosti koordinace v tomto směru.
  5. Porovnání možností obou protivníků v reálném střetu.

📌 A na úplný závěr Deník.cz přináší několik možných scénářů dalšího vývoje.

Vše uvnitř, tak jen stručný odhad:

A Zamrzlý konflikt 45 %

B. Urovnání sporů 30 %

C. Válka 25 %

My, Česko a západ, jsme každopádně s nimi. Jestli je naše snaha taková, aby to stačilo, ukáží příští týdny.

Popis k úvodní fotce od Davida Patrikarose z Institute for Strategic Dialogue: „Amazing photo. Remember these people – & don’t dare turn your eyes from them. Many of them may die fighting the kind of tyranny that threatens us all.“

Kde můžu (můžeme) podepsat?

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh