Co mají společného Putinova válka a české předsednictví EU?

Končící české předsednictví v Radě EU si od bruselských analytiků vysloužilo prakticky jen samá pozitivní hodnocení.

Namátkou za udržení jednoty EU ve vztahu k podpoře Ukrajiny, dojednali jsme několik podob balíků sankcí proti Rusku, cenového stropu na ruskou ropu, zastropování cen plynu na evropské burze, evropskou windfall tax, podobu protiíránských sankcí za jeho pomoc Rusku …. a v neposlední řadě jsme výrazně zahýbali s klimatickými dohodami, včetně většiny dohod balíčku Fit for 55, na který jsme původně (slovy vlády) sami nahlíželi poněkud s nedůvěrou.

O tom později.

Nyní se totiž zaměříme na Putinův podíl na rozvoji zelené ekonomiky.

List Politico přisuzuje Putinovi v pohybu EU na zelenou energii dokonce první místo.

Totiž přesto, že v ČR někteří ideologové, zhusta v nějaké, vztahu z podnikatelskými subjekty, podnikajícími ve fosilních palivech, tvrdí, že Green deal je mrtvý, pravdou je pravý opak.

A za tím, že ozeleňování ekonomiky letos výrazně zrychlilo, může mimo jiné právě Putinova agrese vůči Ukrajině.

A tak, ač sledujeme enormní snahy EU o nákupy fosilního plynu, přechodnou renesanci uhlí a další fosilní posilování energetických sítí, na jejich pozadí už se odehrává něco jiného.

Až budou historici psát o tom, kdo pomohl urychlit zelenou revoluci v západních zemích, určitě zmíní ruského prezidenta Vladimira Putina. Jeho válka na Ukrajině a s ní spojený růst cen energií přiměly země, aby se více než dříve odřízly od ruských nerostných zdrojů a podporovaly obnovitelné zdroje energie.

V prosincové zprávě Mezinárodní energetické agentury (IEA) se uvádí, že za rychlým růstem obnovitelných zdrojů stojí celosvětová energetická krize. Kapacita výroby elektřiny ze slunce nebo větru se v příštích pěti letech celosvětově zdvojnásobí a předstihne uhlí jako hlavní světový zdroj elektřiny.

Za pět let přibude tolik elektřiny z obnovitelných zdrojů jako za posledních 20 let. Mezinárodní energetická agentura (IEA) oproti loňskému roku revidovala svou prognózu o 30 % směrem nahoru, což ukazuje, jak moc se v průběhu roku změnily postoje zemí a obyvatel.

Můžeme argumentovat, třeba Čínou, ale těžko bychom mohli mustrovat svět, kdybychom sami na ekologickou energetiku a průmysl doma netlačili.

Ostatně v Číně se většina elektřiny sice stále vyrábí z uhlí, ale podíl obnovitelných zdrojů se zvýšil na téměř třetinu.

Nárůst čisté energie v Číně, Severní Americe a Evropě v terawatthodinách. Zdroj – Ember/Reuters

A co Češi? Jdeme do Green Dealu?

Vláda Petra Fialy nikdy nepatřila k příznivcům evropské klimatické politiky. K Zelené dohodě pro Evropu se premiér stavěl stejně opatrně jako jeho předchůdce, ale bez emotivních výkřiků. Týká se to i balíčku „Fit for 55“, tedy sady legislativních návrhů, jejímž cílem je snížit emise skleníkových plynů v EU o 55 procent do roku 2030. 

Česko nakonec – tak trochu paradoxně – zásadně přispělo k tomu, aby se celá EU ve svých klimatických ambicích posunula razantně vpřed. Podařilo se schválit nejen většinu loňského balíčku Fit for 55, ale i jeho zrychlenou variantu adaptovanou na ruskou agresi a potřebu omezit dovoz fosilních paliv ze země ovládané agresivním režimem.

Díky české urputnosti se podařilo schválit například rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami. Petr Fiala přitom povolenky kritizoval a před ruskou invazí na Ukrajinu je označil za jednoho z viníků vysokých cen energií. Politická prohlášení jdou však během reálných jednání v EU stranou, na legislativě pracují experti a diplomaté, kteří vědí, co je pro evropské země reálné, přijatelné a potřebné a co nikoliv – bez ohledu na ideologie.

České předsednictví také zajistilo dohodu zemí EU na urychlení výstavby obnovitelných zdrojů energie. Do roku 2030 by měl podíl energie z čistých zdrojů na hrubé konečné spotřebě činit alespoň 40 procent. 

Česko přitom dlouhodobě razí argument, že v tuzemské kotlině nesvítí ani nefouká, a k obnovitelným zdrojům se vždy stavilo s jedním velkým ale. Schválilo se také uhlíkové clo, které má zpoplatnit dovoz vysoce emisních produktů do EU.

Samotný Petr Fiala se klimatickými úspěchy českého předsednictví na domácí politické scéně příliš nechlubí, což bylo ostatně vidět i na prosincové tiskové konferenci v Bruselu, která byla pro Fialu poslední „premiérskou“ akcí v rámci českého předsednictví. Jeho vláda ale klimatickou agendu nijak neblokovala, právě naopak – diplomaté, úředníci i politici aktivně usilovali o pokrok.

Vypadá to tedy, že vláda v konfrontaci s realitou nenápadně odhodila ideologii a zaujala pragmatická stanoviska. Pro ni i pro naši zemi.

Snad jen škoda, že se stále nedaří prosazovat důležitost evropské agendy jako vládní mediální téma, tady nás kritizují i odborníci.

Evropská agenda se musí stát integrální součástí české veřejné debaty. Musí také zůstat na jedné z hlavních kolejí Úřadu vlády i jednotlivých ministerstev. Kdyby se ministři díky předsednictví naučili v médiích hovořit o tom, jaká je pozice České republiky k různým evropským návrhům – a slovem pozice jsou myšlena fakticky založená a odůvodněná stanoviska, nikoliv politické výkřiky –, přispělo by to k vyšší informovanosti české veřejnosti a snad i k pochopení toho, jak EU vůbec funguje.

Tedy, že EU není bruselský diktát ani nástroj Německa k prosazování vlastních zájmů – vždyť i české předsednictví ukázalo, že vliv největší země lze utlumit, jako se to stalo v debatě o zastropování cen plynu, které se nakonec schválilo i přes předešlý odpor evropského ekonomického giganta.

Vláda potenciál předsednictví v kontextu komunikace evropských záležitostí směrem k veřejnosti bohužel nevyužila. Předsednictví ale mělo obrovský edukativní efekt pro celou českou státní správu. Velká část aparátu musela přinejmenším vnímat to, co se v Bruselu děje. I ministerští úředníci a ministři samotní museli čas od času vyjet do unijní metropole a potkat se se svými kolegy z ostatních členských států. Zažít si Brusel na vlastní kůži a pocítit mnohdy skrytou dynamiku tamních vyjednávání může v Češích zanechat pocit, že Evropská unie je důležitá.

A já říkám: Kéž by.

Přepadením Ukrajiny si Vladimir Vladimirovič vstřelil vlastní gól. A nejen na poli energetickém …

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh