Mělká kompetence v otázkách Evropské unie nepřišla až s Andrejem Babišem, byla tu vždycky. Nejen ministr Zaorálek, ale i čeští premiéři se občas ztráceli ve svých myšlenkách a znali jen základní obrysy probíraného tématu. Měli ale ideové těžiště, kterým si pomáhali a kde je šlo najít. Mirka Topolánka zajímalo, co si myslí Němci a Britové, Jiří Paroubek „opisoval“ od švédského socialisty Görana Perssona, Bohuslav Sobotka se ptal na názor evropské levice.
Andrej Babiš žádnou takovou základnu nemá. Jeho jednání je čistě transakční. Postoj k EU rozhoduje výsledek momentální rozvahy o jeho zájmech, ať osobních, nebo s ohledem na jeho voliče. Stejně jako na domácí půdě, i na dění venku se dívá přes jedinou otázku: Co z toho budu mít já? A podle toho, jak si na ni odpoví, pak reaguje.
Což je brutální devalvace politiky jako služby všem občanům daného státu.
Praktické příklady?
➡ Andrej Babiš byl prvním (!) evropským lídrem, který loni po zfalšovaných volbách v Bělorusku řekl, že hlasování musí být anulováno. Všiml si, že mnohým Čechům hnuly žlučí záběry policejního násilí na mladých Bělorusech, které nápadně připomínaly listopadové události v Československu? Nevíme. O pár týdnů později už týž premiér zablokoval pozvánku pro Svjatlanu Cichanouskou na setkání s V4. Dupl na něj Miloš Zeman? Požádal ho proruský Viktor Orbán o malou službu? Opět nevíme.
➡ V ČR Andrej Babiš v minulosti několikrát řekl, že „Češi nemají problém s homosexuály“ a „já a Monika máme rádi Xaviera Bettela“, tedy lucemburského premiéra, který je gay. Když ale Bettel na summitu EU letos v červnu vyprávěl ostatním svůj příběh a zkritizoval Viktora Orbána za to, že se vozí po homosexuálech, Babiš neřekl jediné slovo. Debatu na summitu vymlčel – zdůvodnil to tím, že jeho úřad nechá nejprve udělat analýzu příslušného maďarského zákona, ale nikdy ji nepředložil. Proč nic neřekl? A proč by také říkal, když hádku s Orbánem nepotřebuje a vstřícnost k homosexuálům jádro jeho voličů ležící v kategorii 60 plus neocení?
Na evropských fórech po boku evropských politiků Andrej Babiš vůbec často nic moc neříká. Proč často mlčí? Protože evropská politika jeho elektorát nezajímá. Babiš prostě šetří silami.
Oproti tomu uslyšíme hodně o tom, že bude premiér „tvrdě odmítat“ zákaz výroby aut se spalovacími motory, jak to chce „nadiktovat“ EU. Už s tím ostatně začal. Je přitom irelevantní, že o výrobě aut rozhodnou automobilky, a ne Andrej Babiš, že nejde o diktát a že česká vláda už souhlasila s přechodem na elektromobilitu (dostane na ni miliardy z EU). Babiš to ví. Ale stejně tak ale ví, že Češi milují svoje diesely a benziňáky, tak to prostě bude říkat faktům navzdory. Tady se angažovat bude, protože český volič to ocení.
Ůčelovost Babišových rozhodnutí vede k tomu, že Česko za sebou zanechává jen těkavou stopu v evropské politice. Pro spojence je český přístup k Evropě nejasný, ne úplně srozumitelný a málo předvídatelný. „A vy jste teda proruští, nebo protiruští?” reagoval vysoce postavený euroúředník v Bruselu poté, co Babiš po Vrběticích nechal vyhostit úctyhodnou dvacítku ruských agentů z Prahy, aby dva dny na to označil výbuch armádního skladu za „útok na zboží.”
🏇 Naše zahraniční politika směrem k EU pod Andrejem Babišem postupně uvadá a navíc ji zcela jistě zhoršují i Babišovy korupční kauzy, které má Brusel za prokázané, jen nechápe, proč je české úřady nehodlají řešit.
Pokračuje tak pokles naší prestiže z posledních let, který je přímo spojen s nástupem populismu a xenofobní rétoriky dua Babiš & Zeman.
Zahraniční politiku oba pánové chápou stejně jako tu tuzemskou, totiž jako svoje léno a podle toho k ní přistupují.
Jeden nás táhne k Rusku a Číně a druhý se nás ještě cestou snaží okrást a obelhat…
Úvodní foto byznysnoviny.cz
