Co znamenalo „osvobození“ země Rudou armádou

To čemu Češi dosud v rámci jakéhosi Stockholmského syndromu říkají eufemisticky OSVOBOZENÍ bylo pro Stalina jen posunutí vlastního totalitního impéria na západ.

Znamenalo jen další kolo utrpení, deportací, vraždění, lágrů a násilí, často i proti těm, kteří byli „osvobozeni“ z nacistických lágrů.

Zabrání země totalitním Sovětským svazem (na základě dohod velmocí, ale taky mocenského postavení komunistů, vzešlého z voleb v roce 1946, které jim umožnilo opanovat silová ministerstva – vnitro komunista Alexej Nosek, obrana nestraník“ Ludvík Svoboda) bylo osvobozením jen pro bohužel početné řady tuzemských kolaborantů s komunistickou totalitou.

Přičemž platí, že mnoho z nich spolupracovalo jen s nacisti a tak si ponechali stejný modus operandi, jen změnilo zaměstnavatele.

Faktu, že historii roku 1945 stále vnímáme ruským propagandistickým pohledem, už se zaobírala i Bezpečnostní a informační služba, viz citace níže.

„Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin Trvající vliv sovětské propagandy a fakt, že Rusové ovládají moderní dějiny, tvoří základ pro současné ruské vlivové operace všeho druhu a tedy i hybridní strategie.“
BIS ve výroční zprávě za rok 2017

Mluvčí BIS Ladislav Šticha jde v kritice ještě dál. Současné děti se podle něj učí historii podobně jako jejich prarodiče v době, kdy bylo Československo okupováno Sovětským svazem. 

Výměna sovětské totality za nacistickou, pod vlajkou, kterou veze obdivovatel Putina na americkém stroji, znamenala v číslech pro velkou část našich spoluobčanů toto:

Justiční vraždy stovek Čechoslováků, další tisíce zemřely ve vězeních a táborech, stovky z nich na následky mučení a bití, další stovky životů vyhasly na nucených pracích při pracovních úrazech.

Odsouzeni či jinak postiženi komunistickou justicí byly milióny Čechoslováků a v padesátých letech šlo z velké většiny o tresty v řádech desítek let.

Postihováni a perzekuováni byli totiž i členové celých širokých rodin žalářovaných. Byl jim zabavován majetek, byli vystěhovávání ze svých domovů, byli vyhazováni z práce a škol, přičemž se „vina“ vztahovala i na potomky těchto obětí komunistické zvůle.

Dalších několik desítek tisíc osob se ocitlo u pomocných technických praporů (PTP), zřizovaných armádou. Uvádí se číslo 40 000 až 60 000, což byly v podstatě nucené práce, jen v rámci armády.

Znárodnění majetku všem, kdo něco měli, měnová reforma, lámání páteří výhružkami, šikanování, šíření všudypřítomného strachu a samozřejmě střelba na hranicích do všech, kteří chtěli z tohoto ráje odejít a neměli od komunistů k tomu dovolení.

Navíc nikdo nespočítá počet rodin, které se kvůli nátlaku komunistů a jejich tajných služeb rozpadly, počet sebevražd v příčinné souvislosti s totalitou, neznáme počet utopených, při pokusu přeplavat řeky a utéci pryč z totalitní země.

Kdo spočítá kolik lidí nechali komunisti zavřít účelově do psychiatrických léčeben, kolik dalších se jich kvůli nátlaku a následnému zhroucení opravdu do psychiatrických léčeben dostalo.

A do které kategorie komunistických zločinů patří mrtvé děti z Ďáblického hřbitova?

Takzvané osvobození ČSR Sovětskou armádou a a 40 let komunistické totality na našem území jsou dvě spojené nádoby, šlo o programové rozšíření Stalinova komunistického impéria, za něž jsme zaplatili zničením elity národa, nezměřitelnými ekonomickými škodami a ztrátou 40 let svobody.

Zrnko našich spoluobčanů, kteří nedostali od komunistů možnost volby a osvobození od nacismu pro ně znamenalo pozdější smrt z rukou komunismu.

Mnozí z nich se přitom z pádu nacistické říše radovalo a chtělo se podílet na budování svobodného a nezávislého Československa.

Leč, Stalin, který osvobodil Slovensko a část Moravy a zbytek země si pro sebe vyjednal, s naší svobodou nikdy nepočítal. Ne osvobození, ale výměna jedné totality za jinou.

A to, že její projevy byly mírnější, ji v ničem neomlouvá, tím spíše, že trvala cca 7 krát déle než ta nacistická.

Osvobozeni Sovětským svazem

První řada

1. Josef Toufar, farář bestiálně umlácený StB
2. Zdena Mašínová, umírala na neléčenou rakovinu na podlaze pankrácké věznice. Vězněna již nacisty
3. Válečný pilot a národní hrdina Josef Bryks, zemřel vyčerpáním v táboře nucených prací
4. Dagmar Šimková, odsouzena na 15 let, nikdy nestihla mít rodinu, předčasná smrt v exilu

Druhá řada

1. Maršál RAF Karel Janoušek, bojoval proti nacismu, odsouzen na doživotí, po propuštění musel pracovat až do smrti, měl vyměřeny necelé tři stovky důchodu.
2. Irena Šimonová, odsouzena na 28 let, po další fázi osvobození SSSR v roce 1968 emigrace do Nizozemí
3. Jiří Stránský, odsouzen na osm a později ještě na tři a půl roku, perzekuován do pádu komunismu. Autor Zdivočelé země
4. Milada Horáková, politička, vězněná nacisty. Oběšena komunisty

Třetí řada

1. Generál Heliodor Píka. Podílel se na osvobozování ČSR Rudou armádou. Popraven jako politicky nespolehlivý
2. Miluška Havlůjová
3. Čeněk Petelík, dozorce ve věznici na Borech, pověšen za pomáhání politickým vězňům
4. Dagmar Skálová. Rakša. Skautská vedoucí, trest na 20 let, propuštěna v roce 1965

Čtvrtá řada

1. Karel Kutlvašr, vojenský velitel Pražského povstání. Odsouzen na doživotí, seděl spolu s nacisty, kteří se v květnu 1945 osobně vzdali. Propuštěn v roce 1960, s důchodem 230 korun měsíčně
2. Veleslav Wahl, pronásledován nacisty, oběšen komunisty
3. Dagmar Muzikářová, zastřelena v Brně příslušníky komunistických Lidových milicí či policie v den prvního výročí okupace z roku 1968
4. 4. Stanislav Valehrach, zastřelen příslušníky komunistické Lidových milicí či policie v Brně tentýž den.