Deset základních tezí k dezinformacím

Dezinformace, jak víme, dokáží ovlivnit veřejné mínění a následně i volby. Ostatně i proto jsou vytvářeny.

A v ČR republice má dezinformační scéna, stejně jako takřka ve všech zemích bývalého komunistického bloku, široký záběr napříč populací.

Máme k tomu i nový průzkum: Z něj vyplývá, že v době před sněmovními volbami uvěřilo konspiracím nebo nepravdám o politicích 46 % lidí. A to napříč společností a věkovými skupinami.

To je skoro polovina lidí, kteří hodnotili realitu ve vlastní zemi, na základě jedné, nebo více konspirace či dezinformace.

„Deziluze nebo zklamání je často spouštěcím mechanismem. Jakmile tohle vykolejení nastane, tak je pak velmi jednoduché si už hledat informace, které mi potvrzují, že všichni lhali a že z oficiálních médií se nic nedozvím.“

Šestnáct kognitivních zkreslení (chyb v úsudcích- zjednodušeně řečeno, vedoucích k nelogickým závěrům o dané situaci či jevu), které kazí naše rozhodování.
Taky se dokážu v některých najít.
Je ovšem důležité s nimi bojovat a vztahovat kritické myšlení i na sebe a subjekty s nimiž sympatizuji.

Proto jsem rád za text, který jsem objevil na blogu Aktuálně.cz, který sepsala část lidí, z několika málo těch, kteří se dezinformacím intenzivně věnují. Ze své= osobní zkušenosti bych je označil za skutečné odborníky na tuto problematiku.

Konkrétně: Nikola Hořejš, analytik společnosti STEM, Jonáš Syrovátka, Senior Fellow Prague Security Studies Institute, Jakub Eberle, ředitel výzkumu Ústavu mezinárodních vztahů, Pavel Havlíček, analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky, Sarah Komasová, analytik společnosti STEM, Dominik Presl, analytik Asociace pro mezinárodní otázky, Kristína Šefčíková, projektová manažerka Prague Security Studies Institute a Jaroslav Valůch, vedoucí programu mediálního vzdělávání Transitions.

Dezinformace je nepravdivá informace šířená záměrně s úmyslem manipulovat cílové publikum.“

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

1) Dezinformace nejsou jen bezpečnostní problém

Dezinformace, misinformace a konspirační teorie nelze nahlížet jen z bezpečnostní perspektivy. Jejich vznik a popularita není zapříčiněn výhradně digitalizací informačního prostoru, i když ta bezpochyby přispěla ke zrychlení jejich šíření. K debatě o nich musí být vedle bezpečnostních a mediálních expertů přizváni i odborníci z odvětví jako například sociologie, psychologie, filozofie a další.

2) Konstruktivní debata vyžaduje srozumitelné pojmy

Konstruktivní debata vyžaduje především shodu na pojmosloví. Jejím předpokladem je používání jednotné, jasné a patřičné terminologie všemi aktéry a srozumitelná osvětová činnost směrem k veřejnosti. V případě potřeby je vhodné vrátit se k tradičním a zavedeným českým výrazům, jako například záměrně či nezáměrně šířená mylná informace, neověřená informace, domněnka, pomluva.

3) Lidé důvěřují dezinformacím z různých důvodů

Sociologické výzkumy ukazují, že značná část české populace věří dezinformacím nebo konspiracím o klíčových společensko-politických tématech. Bylo by mylné považovat tyto občany za stejnorodou skupinu lidí podobného věku, příjmů nebo vzdělání. Důležitější roli totiž hrají faktory jako spokojenost s vlastním životem, postavením ve společnosti nebo očekávání od budoucího vývoje. Porozumění motivacím, které vedou k důvěře v dezinformace je nutnou podmínkou pro efektivní osvětu.

Jedním z hlavních základen dezinformačního ekosystému jsou proruské Parlamentní listy, na což existuje i explicitní rozsudek soudu.

4) Popularita dezinformací souvisí s úpadkem důvěry k institucím

Popularita dezinformací a konspiračních teorií a zejména jejich průnik do mediálního mainstreamu, jsou také příznakem hlubší společenské krize, eroze důvěry v tradiční instituce a média a zmatení ze změn v informačním prostoru. Pro omezení negativního vlivu dezinformací na společnost proto nestačí pouze jejich vyvracení či represe vůči jejich původcům, ale je třeba se zaměřit také na dlouhodobou a setrvalou snahu o posilování důvěry v instituce a kvalitní nezávislá média.

5) Češi mají o problematice dezinformací pouze vágní povědomí a nevědí, jak se jim bránit

Výzkumy dále ukazují, že většina české populace má sice vágní povědomí o existenci dezinformací, ale nerozumí mechanismu a motivacím jejich šíření, ani jejich dopadům. Také povědomí o různých způsobech, jak se lžím a manipulacím bránit, zůstává velmi nízké. V této oblasti je proto vhodné průběžně zjišťovat potřeby veřejnosti v této oblasti a nabízet odpovídající osvětové a vzdělávací služby.

„Velkým problém je určitě patologická snaha po originalitě. Jsou to často lidé buď s narcistním, nebo i jiným povahovým posunem. Vedle osobnostních vlastností a názorového přesvědčení je velmi důležitý také vliv ostatních lidí v našem okolí. Nejvíc věříme informacím, které dostáváme od lidí středně blízkých. Na druhou stranu vidíme, že když někdo v rodině podlehne konspiračním teoriím, tak ho zbytek rodiny neumí úplně přemluvit. Čím na něj ostatní víc tlačí, tím víc se v tom utvrzuje.“ 

6) Čeští politici musejí brát problém dezinformací (konečně) vážně

Vládní a političtí představitelé musí začít hrozbě dezinformací přikládat váhu odpovídající jejich potenciálním dopadům, a to nad rámec obecných prohlášení. Česká republika potřebuje komplexní strategii pro řešení tohoto problému a zvýšení prostředků, které jsou pro to určeny.

7) Stát musí zlepšit svou komunikaci

Stát musí zlepšit svou schopnost komunikovat s občany srozumitelně a transparentně. Nikoli pouze během krizí, kdy je včasné poskytnutí srozumitelných informací nezbytností, ale i při svém běžném provozu. Tato komunikace nesmí být pouze reaktivní, ale měla by předjímat potenciálně polarizující či radikalizující témata, která se teprve v informačním prostoru etablují (v současné době se jedná například o Green Deal a politiky ochrany klimatu obecně). Toho však nelze dosáhnout bez partnerství s aktéry ze soukromé sféry, akademického sektoru, médií a neziskových organizací. Při zlepšování komunikace státu je na místě hledat inspiraci i v zahraničí.

Momentálně svět bojuje s řadou dezinformací ohledně pandemie Covid. Podle mě je problém v tom, že celá záležitost je vysoce odborná a dezinformační ekosystém má proto mnoho možností, jak manipulovat s cílovou skupinou. V zásadě jde o to, že laik nemá kapacitu, praxi ani vzdělání porozumět celé problematice, ale protože se jej bytostně dotýká a vzbuzuje v něm emoce, začne se chovat podle vzorců z obrázku umístěného výše. Je to bohužel normální a stát by měl občany, v textu popsanými způsoby, chránit. Ten český nejenže to v době pandemie nedělal, ale jeho představitelé často sami misinformace šířili, („ochranu obličeje nepotřebujete, jen zdravotníci“), nebo snižovali důvěru ve stát buď tím, že opakovaně porušovali státem vydávaná nařízení, nebo tím, že část nařízení vydali v rozporu s legislativně právním rámcem ČR.

8) Stát musí důsledně vymáhat právo v online prostoru

Internet musí zůstat svobodným prostorem, ale stát musí zvýšit svou schopnost vymáhat v tomto prostředí platné zákony. Šiřitelé nenávisti či poplašných zpráv musí nést za své činy odpovědnost. Stejnou odpovědnost však mají výzkumníci, novináři a státní instituce, které by měli používat pojem dezinformace pouze v odůvodněných případech a podložit toto obvinění daty a precizní argumentací.

9) Regulace sociálních platforem by měla být klíčovým úkolem pro české Předsednictví Rady EU

Regulace sociálních platforem a obecnější diskuze o jejich roli v demokratické společnosti je nezbytným předpokladem nejen pro omezení šíření dezinformací, ale také řady dalších negativních jevů, včetně manipulace s digitální politickou reklamou. České republika by v této debatě vedené na úrovni EU měla hrát aktivní roli a věnovat se tomuto tématu během svého Předsednictví Rady EU v roce 2022. Cílem českých představitelů by mělo být posílení postavení běžného uživatele vůči sociální platformám, ale také maximální možná míra jejich transparentnosti.

Aktuální souvislost tady.

10) Dezinformace jsou závažnou ale nikoli neřešitelnou výzvou

Dezinformace představují komplexní výzvu, kterou bude v dohledné době nemožné zcela vyřešit. To však není důvod propadat malomyslnosti, jelikož v současné době již státní instituce, občanská společnost, akademická sféra a média mají k dispozici řadu nástrojů umožňující snížit jejich negativní dopady na společnost a životy občanů.

„Pokud budu mít správné hodnoty, které vedou k hlubokému životu, mezi které patří poznání pravdy a etické, ale i sociální hodnoty. To znamená, necítím se frustrovaný, nevstupuju do mnoha konfliktů. Člověk, který není frustrovaný má větší tendenci věřit mainstreamu, politikům, autoritám.“ 

Citace jsou z průzkumu o němž je v textu řeč a je v textu i označen.

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh