Vánoce jsou (měly by být) oslavou lidství, solidarity a empatie, což se prostě z mnoha důvodů nejlépe udržuje v demokraciích západního typu. Měli bychom se tedy držet několika záchytných bodů:
Je třeba začít hledat a posilovat i to, co nás spojuje, nejen se točit na tom, co nás rozděluje. Jsme totiž všichni občané jednoho státu a budeme tu spolu žít až do konce svých životů.
Chránit naši prozápadní geopolitickou a hodnotovou orientaci. Dodržování právního státu, sociální jistoty, ochranu lidských práv každého jednotlivce. Vzájemnou spolupráci.
Členství v NATO, jako hlavního garanta naší vnější bezpečnosti. Posilovat vlastní obranyschopnost a odolnost vůči hybridním hrozbám. Tím spíše, že Rusko, Čína a další agresivní režimy (Írán, v brzké době možná Indie), budou tlačit (ti první už tlačí) na rozbití evropské jednoty a hodnot, které jí tvoří.
Držme se členství v EU. Diskutujme o podobě Unie, nikoli o tom, jak z ní vystoupit. Nejsme Norsko, Británie, a tím méně Švýcarsko, nás by čekal osud Srbska, nebo Ukrajiny, případně Bosny, kam se natlačily Rusko, Čína i arabské velmoci a kromě korupční podpory tamních vlád, infiltrují tyto země svými tajnými službami. A není jistě bez zajímavosti, že všechny tyto východoevropské země se snaží vstoupit do EU, co jim jejich chabé síly stačí. Proč asi?
Vytvářejme aktivní občanskou společnost jako pavučinu. A vůbec nemusí jít jen o politická uskupení, ale o aktivity pomáhající našim zranitelnějším spoluobčanům, zvířatům, podpora volnočasových aktivit na malém městě či vesnici. Jde o antipól cíleného rozdělování populisty, za pomocí manipulací, strachu a nenávisti. Pospolitá a pestrá společnost je mnohem odolnější vlivu populistů, viz Skandinávie.
Smiřme se s tím, že nikdy nebude mít celá země názor na politiku a dění v zemi jako vy. Kdo volí SPOLU měl by ctít, že volič Pirátu není jeho nepřítel a naopak, přičemž konstruktivní kritika politiky je na rozdíl od kritiky ideologické, žádoucí. Minimálně jako zpětná vazba.
Zasaďme o snížení sociálních rozdílů a o skutečnou funkční podobu záchytné sítě pro ty, kteří momentálně potřebují pomoc. Nyní vyvstala akutní situace pro to, aby stát tuto síť urychleně vybudoval.
Bijme se dál za rozbití byznysu s exekucemi a jejich nemravnými poplatky, tady stát selhal asi nejvíc a miliónu z nás (a členům jejich rodin) určil zbytek života bez budoucnosti.Takoví naši spoluobčané ztratili svou důstojnost a bude jim všechno jedno, včetně stavu demokracie a toho, komu vhodí svůj hlas u volební urny. Dtto občané aktuálně padající do režimu tzv. energetické chudoby.
Uvědomme si že náš nepřítel tady v ČR není Rom, homosexuál, muslim, žid, člověk z neziskového sektoru, nebo ten druhý z pólů levičák X pravičák, ale oligarchové, pasoucí politiky a vlastnící média, kteří se nesnaží o nic jiného, než společnosti předhazovat virtuálního nepřítele a to tak hlasitě, aby přes něj nebylo vidět, jak si naši zem průběžně privatizují a směřují hodnoty, které společně vytváříme na své firmy a účty v daňových rájích.
Volme zodpovědné politiky. Kontrolujme důsledně jak plní svoje volební sliby, jestli se nebojí ve své agendě jít proti většině, (riskují kvůli principu ztrátu preferencí) a nikdy nevolme notorické lháře a dezinformátory.
Kdo lže a dezinformuje už v čase, kdy ještě nemá žádnou politickou moc, bude to dělat o to více i tehdy, až ji získá. Dělal to tak nynější prezident, předseda ANO dělá to tak předseda SPD, ale i mnoho politiků v tzv. tradičních stranách.
Nikdo, kdo se vyprofiluje pomocí lži, manipulací a dezinformací se pak, ve srážce s nutností nekonečné mravenčí práce na zákonech, vyhláškách a spoustě nutných konsensuálních zákulisních jednáních, nezačne najednou chovat jako Mirek Dušín. Naopak větší tlak na výkon ho požene k jeho nejužívanější, protože od skutečné práce odvádějící, rétorice, která má maskovat neschopnost řešit skutečné problémy země.
A na závěr jedno konkrétní doporučení citátem: „K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama.“
Nyní společně užívejme adventní a od zítra i vánoční čas a pokud to půjde, věnujme myšlenky i těm, kteří buď neměli stejnou startovací čáru jako my, nebo se ocitli na své životní pouti, ať už chybou svou, nebo zlomyslností druhého, u sociálního dna.
Jsou totiž taky naši.
Díky
