Držet úhel.

Vánoce jsou (měly by být) oslavou lidství, solidarity a empatie, což se prostě z mnoha důvodů nejlépe udržuje v demokraciích západního typu. Měli bychom se tedy držet několika záchytných bodů:

Je třeba začít hledat a posilovat i to, co nás spojuje, nejen se točit na tom, co nás rozděluje. Jsme totiž všichni občané jednoho státu a budeme tu spolu žít až do konce svých životů.

Chránit naši prozápadní geopolitickou a hodnotovou orientaci. Dodržování právního státu, sociální jistoty, ochranu lidských práv každého jednotlivce. Vzájemnou spolupráci.

Členství v NATO, jako hlavního garanta naší vnější bezpečnosti. Posilovat vlastní obranyschopnost a odolnost společnosti vůči hybridním hrozbám. Tím spíše, že Rusko, Čína a další agresivní režimy (Írán, v brzké době možná Indie), budou tlačit (ti první už tlačí) na rozbití evropské jednoty a hodnot, které jí tvoří.

Držme se členství v EU. Diskutujme o podobě Unie, nikoli o tom, jak z ní vystoupit. Nejsme Norsko, Británie, a tím méně Švýcarsko . Navíc máme ekonomika úzce provázanou s eurozónou. A není jistě bez zajímavosti, že všechny východoevropské země stojící mimo EU, se snaží vstoupit do Unie, co jim jejich chabé síly stačí. Proč asi?

Vytvářejme aktivní občanskou společnost jako pavučinu. A vůbec nemusí jít jen o politická uskupení, ale o aktivity pomáhající našim zranitelnějším spoluobčanům, zvířatům, podpora volnočasových aktivit na malém městě či vesnici. Jde o antipól cíleného rozdělování populisty, za pomocí manipulací, strachu a nenávisti. Pospolitá a pestrá společnost je mnohem odolnější vlivu populistů, viz Skandinávie.

Smiřme se s tím, že nikdy nebude mít celá země názor na politiku a dění v zemi jako vy. Kdo volí SPOLU měl by ctít, že volič Pirátu není jeho nepřítel a naopak, přičemž konstruktivní kritika politiky je na rozdíl od kritiky ideologické, žádoucí. Minimálně jako zpětná vazba.

Zasaďme o snížení sociálních rozdílů a o skutečnou funkční podobu záchytné sítě pro ty, kteří momentálně potřebují pomoc. Nyní vyvstala akutní situace pro to, aby stát tuto síť urychleně vybudoval.

Uvědomme si že náš nepřítel tady v ČR není Rom, homosexuál, muslim, žid, člověk z neziskového sektoru, nebo ten druhý z pólů levičák X pravičák, ale oligarchové, pasoucí politiky a vlastnící média, kteří se nesnaží o nic jiného, než společnosti předhazovat virtuálního nepřítele a to tak hlasitě, aby přes něj nebylo vidět, jak si naši zem průběžně privatizují a směřují hodnoty, které společně vytváříme na své firmy a účty v daňových rájích.

Volme zodpovědné politiky. Kontrolujme důsledně jak plní svoje volební sliby, jestli se nebojí ve své agendě jít proti většině, (riskují kvůli principu ztrátu preferencí) a nikdy nevolme notorické lháře a dezinformátory.

Kdo lže a dezinformuje už v čase, kdy ještě nemá žádnou politickou moc, bude to dělat o to více i tehdy, až ji získá. Dělali to tak minulý prezident, dělá to tak předseda ANO předseda SPD, ale i také mnoho politiků v tzv. tradičních stranách.

Nikdo, kdo se vyprofiluje pomocí lži, manipulací a dezinformací se pak, ve srážce s nutností nekonečné mravenčí práce na zákonech, vyhláškách a spoustě nutných konsensuálních zákulisních jednáních, nezačne najednou chovat jako Mirek Dušín.

Naopak větší tlak na výkon ho požene k jeho nejužívanější, protože od skutečné práce odvádějící, rétorice, která má maskovat neschopnost řešit skutečné problémy země.

Snažme se neutuchat v pomoci válečným uprchlíkům, je to záležitost principiální a hodnotová, stejně jako pomoc ukrajinským vojákům přímo na frontě, kteří brání Evropu před ruskou rozpínavostí.

Kdo může a má tu možnost a schopnosti, nabídněme pomocnou ruku všem, kterých se jakkoliv dotkl zbabělý útok na FF UK a my ostatní buďme s nimi všemi alespoň v myšlenkách, dotýká se nás to všech.

A na závěr jedno konkrétní doporučení citátem: „K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama.“

Nyní společně užívejme adventní a od zítra i vánoční čas a pokud to půjde, věnujme myšlenky i těm, kteří buď neměli stejnou startovací čáru jako my, nebo se ocitli na své životní pouti, ať už chybou svou, nebo zlomyslností druhého, u sociálního dna.

Jsou totiž taky naši.

Díky