Marie Henzlová (*1930) a její životní příběh
Narodila se v Bukové na Drahanské vrchovině jako čtvrté dítě manželům Anežce a Tomáši Švecovým.
Celá rodina, včetně starší sestry Anežky a jejího manžela Pravoslava Kováře, pomáhala za války partyzánům.
Obětavě se o ně starali, ukrývali je, nosili jim jídlo, ošacení. Všichni tím riskovali život.
Ona sama nosila partyzánům jídlo, byla jejich spojkou a jako jediná z rodiny nebyla později, když na ně gestapo přišlo, zatčena.
Bylo jí teprve 14 let.
Rodina byla přitom před zátahem varována. Švecovi měli ale obavy, že kdyby utekli, odnesla by to za ně celá vesnice. Také se tak rozhodli kvůli mamince, která měla slabé srdce. Neudělali nic, čekali na gestapo…
Za svoji odbojovou činnost většina nejbližších zaplatila životem.
Otec a bratr Tomáš zemřeli během věznění v koncentračním táboře Flossenbürg.
Maminka zahynula patrně během věznění, nikdy se z něj nevrátila a o jejím osudu se nepodařilo nikdy nic vypátrat.
Měsíc po válce se z koncentračního tábora vrátil bratr Josef, který během věznění pochoval svého otce a potom i bratra.
Sestra i švagr zemřeli během zátahů na partyzány na Drahanské vrchovině ke konci druhé světové války.
Bohužel, válkou pro dnes paní Henzlovou morové rány života nekončí.
V roce 1949 se Marie vdala za Josefa Henzla a měli spolu tři syny. Manžel dostal po vážném zranění invalidní důchod a ona dokázala i v pozdějším věku dokončit školu a vyučit se kuchařskou. Většinu života prožila v Boskovicích, kde několik let pracovala jako kuchařka v místním podniku Minerva. Po vleklých zdravotních komplikacích a celkovém kolapsu organismu dostala ve svých čtyřiačtyřiceti letech i ona invalidní důchod.
Nejdříve zemřel manžel a v nedávné době i dva starší synové; Pavel zahynul tragicky a Josef během pandemie na komplikace onemocnění Covid-19.
Tahle paní, tak těžce zkoušená životem, nasazující už v dětství vlastní život za naši zemi, by si od osudu jednoznačně zasloužila lepší karty.
Respekt a díky
Foto paní Henzlové cca z roku 1950, dnes je jí 92 let let a žije v bývalé hájence u Boskovic.
Važme si toho, v jakém klidu a bezpečí nyní žijeme, vidíme sami, že to rozhodně není samozřejmost.
A kvůli lidem, kteří nasazovali za tento dnešní stav životy, dělejme vše proto, abychom si svobodu a demokracii uchovali.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
