Fosilní paliva jako zbraň totalitních režimů.

Zbavit se energetické závislosti na totalitních režimech, tedy zejména na Rusku, je pro naši bezpečnost bezpodmínečně nutné.

Pomiňme nyní druhý důležitý aspekt, že až budeme v budoucnu (a třeba i s jádrem) v Evropě energeticky soběstační, bude tato energie z vlastních zdrojů výrazně levnější.

Za současným prudkým nárůstem cen plynu je vícero faktorů, například loňská tužší zima, nízká důvěra v růst ekonomiky (a tudíž nižší objednávky), přesměrování části distribuce na asijské trhy, nicméně jedním z hlavních je spekulativně – vyděračské chování Ruska.

To si chce zejména vynutit spuštění již dokončeného plynovodu Nord Sream II., kterému brání německé úřady, protože ruský dodavatel (tedy Gazprom) odmítá přistoupit na respektování evropského práva.

Konkrétně jde o ustavení, že každý distributor musí ponechat část potrubí i pro jiné dodavatele, což má předejít problémům, pokud by se primární distributor dostal do potíží, kdy by nemohl plnit nasmlouvané dodávky.

Pokud bychom jako EU Gazpromu ustoupili, stali bychom se na Rusku ještě více závislí a to je právě to, o co Putinovi v tuto chvíli kráčí.

Proto jsou mimo jiné v současnosti v Evropě také prázdné zásobníky plynu, které má ve výlučném pronájmu právě Gazprom.

Na rozdíl od jiných distributorů, kteří zásobníky +/- plní, Gazprom je má takřka prázdné.

Na obrázku je plnění zásobníků 2017-2021 v severozápadní Evropě. Vlevo zásobníky ovládané Gazpromem, vpravo ostatní. Červená linka vlevo je letošní plnění Gazpromu. V minulosti 110 TWh, letos ani ne 40 TWh, tj. 36 %. Zdroj Věslav Michalík, STAN

Rusko používá dodávky plynu do zahraničí prostě jako zbraň a činí tak, kdykoli se mu naskytne možnost.

Přehledným příkladem jak Rusko nakládá se státy (a v tomto máme jako obří trh přece jen určitou výhodu), které jsou na dodávkách ruských fosilních paliv závislé, je chování Putinovy administrativy k takřka sousednímu Moldavsku.

To se v posledních měsících výrazně vydalo směrem na západ, kdy po letech správy země proruskými politiky, v zemi prezidentské i parlamentní volby, vyhráli na západ jednoznačně orientovaní politici, v čele s prezidentkou Maiou Sandu (na obrázku).

Ti se usilují o zmenšení vlivu Ruska a naopak o mnohem výrazně politické a obchodní kontakty s Evropou.

Více o politické situaci v Moldavsku tady zde.

A nyní už k plynu a situaci mezi Ruskem a Moldavskem v těchto dnech.

Moldavsko je na dodávkách plynu v podstatě zcela závislé, ne jako Česko, které přece jen nakupuje od vícero distributorů (byť kolikrát jde primárně o ruský plyn).

Rusko nyní dalo Moldavsku a jeho prozápadní vládě „férovou“ nabídku: Moldavsku dochází plyn a Rusko s jeho dodávkami skončí 1. listopadu. Ovšem je ochotno v dodávkách pokračovat i po tomto datu a dokonce přidat i slevu.

OVŠEM s jednou podmínkou: země se musí přestat sbližovat s EU.

Podle britského deníku Financial Times Moskva od Kišiněva požaduje, aby pozměnil svou dohodu o volném trhu s EU. 

Moldavsko je podle mnoha měřítek nejchudší zemí Evropy a plynová krize je pro něj těžkou zkouškou.

Kromě vysoké ceny za plyn tlačí Rusko na Moldavsko vymáháním splacení dluhu do tří měsíců a označuje to za podmínku pro budoucí dlouhodobý kontrakt. Gazprom tak požaduje 709 milionů dolarů, ačkoli část (1/2 cca) tohoto dluhu vznikla tím, že potrubí vede i přes Rusy okupované moldavské Podněstří, kde si část produkce objednané pro Moldavsko patrně zdarma odebírají vlastně sami Rusové přes své nastrčené figurky.

Mapa Moldavska s vyznačeným Podněstřím, Rusy okupovanou částí země.

Tlak v potrubí začal klesat ještě před vypršením termínu, protože Rusko operativně snížilo dodávky o třetinu, aby dostalo Moldavsko pod tlak a Kišiněv musel jednat.

Tlak na moldavské politiky musí být obrovský i s přihlédnutím k tomu, jak jsou obyvatelé Moldavska chudí.

Z pohledu našich zkušeností posledních let mě nepřestává fascinovat zaťatost a odvaha představitelů těchto malých zemí, ve snaze udržet si agresivní bývalou velmoc na distanc.

Vždyť v části Moldavska jsou dokonce ruské vojenské základny (Podněstří) – a přesto:

Moldavsko se už na historicky prvních dodávkách plynu z neruského zdroje dohodla. Milion krychlových metrů koupili od polského dodavatele PGNiG přes Ukrajinu.  A další milión kubíku z terminálu v Nizozemí.

Poprvé tak obešli Moldavagaz, jehož většinovým vlastníkem není nikdo jiný než Gazprom.

Moldavská premiérka Natalia Gavrilitaová zase odletěla do Bruselu, aby získala od EU nové půjčky a granty. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová oznámila na Twitteru , že EU pomůže Moldavsku, aby překonalo energetickou krizi částkou 60 milionů eur.

Ještě nikdy se nestalo, že by Kišiněv uprostřed rozhovorů s Moskvou o dodávkách plynu na další období postupoval takto sebevědomě. A dal najevo, že to s orientací na Evropu a diverzifikací energetických zdrojů, myslí vážně.

Zatím však bude v Moldavsku až do 20. listopadu platit výjimečný stav kvůli deficitu plynu.

Státní společnost Moldovagaz opakovaně prosí občany, aby šetřili. Nikoliv kvůli penězům, ale proto, že je třeba překonat tragický nedostatek suroviny.

Takhle to tedy v reálu vypadá, když jste malá země, nevčleněná do euroatlantických struktur. Totalitní velmoci se s vámi nemažou a čím blíž je u sebe máte, tím hůře pro vás.

Doufejme, že odhodlání mít v zemi demokracii Moldavanům vydrží i v této krizi a že jim budeme, dle svých možností, k tomu sami nápomocni.

Respekt.

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh