Pokud včerejší první povolební odhady vypadaly na 10 bodů z deseti, noční sčítání nakonec ukázalo +/- výsledek, který ukazovaly průzkumy většinu posledních měsíců, s tím, že Fico ostrou kampaní patrně ještě přebral část voličů fašistické straně Republika.
Realita je tedy jiná a na základě výsledků se čeká, zda se dohodne Robert Fico s předsedou Hlasu Pellegrinim a utvoří vládní koalici – ještě spolu s konspirační, homofobní a proruskou SNS – Slovenskou národní stranou.
Pellegrini se sice prezentoval – na rozdíl od otevřených ruských kolaborantů ze SMERU a SNS jako prozápadní, euroatlantický podporovatel Ukrajiny, ale to bylo před volbami. Nyní možná (a většina novinářů na Slovensku je o tom přesvědčena) ochotně usedne k vládnímu stolu.
Vítězem voleb je tak trochu on, protože bez jeho strany Hlas nemůže sestavit vládu jak Fico, tak Šimečka (samozřejmě vynecháváme teoretickou koalici PS + SMER) a Pellegrini tak rozhodne o dalším povolebním směřování země.
Protože Progresívne Slovensko mimo jiné slibuje Slovensku nepopulární reformy a společnost (její většina) není připravena je akceptovat, je i podle mě Pellegriniho účast ve vládě se SMER mnohem pravděpodobnější.
Ostatně on sám a většina jeho spolustraníků má se SMERem (jsou frakcí, která ze SMERU odešla) bohatou společnou historii a pokud by byly některé kauzy, spojené s původní stranou dotaženy do konce, zcela jistě by se při jejich projednávání a zveřejňování ušpinil i HLAS.
Je to zacyklené. Voliči jsou naštvaní, že Slovensko neprosperuje, jsou ohromné rozdíly mezi centry a perifériemi a volí politiky, kteří tuto naštvanost vytěžují u voleb, ale taky proto se nepohrnou k tomu tyto problémy řešit.
Mimochodem, podobný proces se děje i u nás, ČR ale maximálně využila shodu okolností, ohledně 5 % kvóra pro vstup do sněmovny.
Například před volbami Orbanem vytuněná lehčí uprchlická vlna, která dorazila na Slovensko z Maďarska a která je jen tranzitní. Vytěžil ji Fico, přitom mu její existence, před níž slibuje Slovensko ochránit, pomáhá a vyhovuje.
Do příštích voleb by se jeho snahy (pokud tedy opravdu sestaví vládu) zaměřily na opanování státní správy a bezpečnostních složek (tak postupně jeho kauzy vyšumí) a pozvolnou likvidaci neziskového sektoru (občanská společnost) a nezávislých médií – už o něm nikdo nebude psát „ošklivé věci na Sorosovu či bruselskou objednávku“.
I přes ne úplně pozitivní výsledek voleb, se ale nemusí nic z toho stát. Slovenská politika má stále šanci vydat se jiným směrem.
Musí ale překročit svůj stín
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud mě chcete také podpořit, můžete prostřednictvím služby Donio.cz
