Máme stejně obyvatel, ale 10krát méně patentů. Proč nám Švédsko uniká?
Často předhazovaná image švédské dokonalosti je zčásti možná fiktivní, ale v posledních měsících severská země opanovala žebříčky nejinovativnějších zemí Evropy i světa, nemluvě o jednom z dlouhodobě nejvyšších indexů spokojenosti.
A jak si vede naše země ve srovnání se Švédskem? Dvě země s částečně shodnými předpoklady, ale propastným rozdílem v bohatství.
Text se snaží zmapovat, jak je to s tou švédskou inovativností, a najít oblasti, na kterých bychom měli zapracovat.
Světový žebříček konkurenceschopnosti ukazuje Švédsko na špici světa a nás +/- kolem 35. pořadí.
Mezi českými odborníky převládá přesvědčení, že bychom se neměli snažit být jen levnou montovnou, ale zaměřit se na inovace. Snahu podporovat inovační programy a mladé podniky slýcháme velmi často i od končícího premiéra Andreje Babiše (jak to hezky zní, že?).
Jak si stojíme v porovnání? V červnu zveřejnila Evropská komise žebříček EIS (European Innovation Scorecards), který porovnává základní předpoklady pro inovace v každé zemi – počty patentů, otevřenost prostředí pro změny, dynamiku akademického prostředí, množství a rozložení investic.
Vítěz? Švédsko, následované Finskem, Dánskem a Belgií. My jsme na 17. pozici, 15 procentních bodů pod průměrem EU. Švédsko je mj. nejsilnější v lidském kapitálu (počet doktorandů, poměr obyvatel s VŠ vzděláním a zastoupení celoživotního vzdělávání), ve kterém my nedosáhneme ani na poloviční hodnoty.
Dále byl v září 2020 zveřejněn žebříček EMEA, vypracovaný švýcarským institutem IMD, který porovnává digitální konkurenceschopnost zemí světa. V tomto žebříčku je Švédsko na třetí příčce světa, my Česko je na 33. pozici. V tomto žebříčku jsou tři hlavní oblasti: Knowledge, Technology a Future Readiness. Naše neveselé výsledky ovlivňují především nízké zahraniční zkušenosti na manažerských pozicích, vysoká doba vymahatelnosti smluv, obtížné zakládání firem a špatná dostupnost státu online.
Pokračujme. Švédsko je v top 10 zemích světa s největší počtem startupů v přepočtu na obyvatele. Je to dané možná tím, že v zemi je pevná záchranná sociální síť, takže se začínající podnikatelé nebojí tolik riskovat. Nebo možná spousta zaměstnanců využije práva na šestiměsíční neplacené volno a pustí se do vlastního projektu, u kterého v případě úspěchu zůstávají. Odkud se ale berou všechny ty nápady na inovace?
Zájem o vzdělání, které je ve Švédsku bezplatné, je vysoký napříč všemi vrstvami společnosti, možná i proto, že studenti univerzit dostávají měsíční příspěvek na knihy a nájem ve výši zhruba 7 000 korun, v určitých případech si mohou na náklady při studiu i výhodně půjčit. V ČR máme školství také hrazené státem, nicméně pro studenty, které nemohou rodiče podporovat po dobu studia, se stává jedinou možností kombinovat školu s různými brigádami a jinými formami přivýdělku. V důsledku to může diskvalifikovat děti pocházející z chudších poměrů, pro které je pět let studia za finanční podpory od rodičů zcela nemyslitelných.
V Česku má vysokoškolské vzdělání asi 25 % populace, průměr EU je cca o 10 procentních bodů vyšší. Ve Švédsku počet vysokoškoláků však přesahuje 40% populace.
K tomu zaostáváme v podílu doktorandů a přihlašujeme jen jednu desetinu patentů, které ročně zaregistruje Švédsko.
Například systém univerzity ve Stockholmu vede studenta formálním procesem psaní a rozvazuje ruce vedoucímu práce, aby se mohl zaměřit na samotný výzkum a neztrácel čas kontrolou citovaných zdrojů, správným formátováním nadpisů atd. To by nebylo nic extra zvláštního.
Ale z něj se rozvinul projekt pro správu diplomových prací SciPro, který v alfa verzi používá několik fakult nejen ve Švédsku, ale třeba i v Africe, a připravuje se na oficiální otevření placené verze koncem tohoto roku.
V současné době se profesor Henrik Hansson naplno věnuje dalšímu univerzitnímu spin-off byznysu s názvem Global Idea Bank. Ten směřuje k tomu, aby diplomové práce vznikaly přesně podle poptávky světa obchodu a aplikované vědy vedené učiteli z oboru napříč světem, tak působí jako geniální nápad pro budoucí propojování těchto leckdy velmi odlišných světů.
A co inkubátory?
Ve Švédsku stejně jako u nás funguje hromada různých inkubátorů, akcelerátorů, investičních fondů a skupin, kam si mladí podnikatelé chodí pro radu a finance. V tomto ohledu je běžné, že švédské projekty si za primární trh volí Severní Ameriku, nebojí se začínat na Kickstarteru a žádat o podporu u Vinnova – státní agentury, která má jediný cíl, a to podporu inovací.
Náš Czechinvest však funguje na podobném principu.
Odlišností je působení globálního startupu generátoru Antler, který operuje v několika startupových metropolích světa. Antler přijímá přihlášky zájemců o podnikání a podle jejich profilu a několika hodnotících pohovorů vybírá ty s největším potenciálem nebo zajímavou kompetencí pro rozjetí vlastního byznysu. Vybraným účastníkům programu náleží příspěvek na život, aby mohli opustit svá zaměstnání a pustit se do podnikání.
Toto je něco, co funguje ve Stockholmu, u nás alternativa chybí.
V první fázi se lidé s nápadem spojí s lidmi s konkrétními dovednostmi, jako je programování, design nebo marketing. Vzniknou týmy o dvou až třech spoluzakladatelích, ve kterých se rozvíjí byznys nápad, který má ambici tým přetavit ve fungující podnik. Přidanou hodnotou Antleru je spolupráce s mnoha zvučnými jmény, které mohou účastníci použít pro konzultace nebo u nich požádat o investici.
Při vysokých školách fungují investiční společnosti, které se studenty pracují již při studiu a nabízejí snadno dostupnou podporu pro úvodní rozvoj – například Stockholm University Holding nabízí až 1,1 milionu korun za minimální podíl. Počítají s tím, že v pozdější fázi přijde větší investor, studenty na jeho vstup připravují a zároveň nechávají k dispozici dostatečný podíl, který se startupu v dalších kolech fundraisingu bude hodit.
„Když se procházíte ulicemi Stockholmu, trknou vás po chvíli do očí všemožné bio, eko, zelené a organic snahy o každodenní život. Hybridní automobily a Tesly na každém kroku, zálohované nápojové plechovky, vertikální zahrady na fasádách domů, mechy na střechách, obnovitelné zdroje energie všech možných forem. O spoustě z toho se u nás mluví jako o plánech do budoucna, tak proč to ve Švédsku už docela funguje?“
„Převládající dojem ze všech rozhovorů s lidmi z byznysu a univerzit je ten, že Švédové chtějí být pro ostatní příkladem, že změny jsou možné. Zakládají si na své image a jsou jako národ ochotni platit vysoké daně, aby se společné inovativní projekty mohly uskutečňovat. Daně ve srovnání průměrů jsou proti Česku překvapivě nižší, ale ve Švédsku je progresivní zdanění nadprůměrných výdělků a zároveň spousta nepřímých daní. Lepší efektivitu při přerozdělování financí vybraných státem Švédsku pomáhá i nízká míra korupce.“
„Tento proaktivní postoj ke změnám je umocněn i vysokou kupní silou severské země, a pomáhá i vydatná státní podpora například elektromobility, kdy se cena nové Tesly s úlevou na dani pohybuje v podobném rozmezí jako u lepšího auta se spalovacím motorem. A pomáhají i příhodné geografické podmínky, kdy není o místo nouze a třeba infrastruktura je často škálována s ohledem na budoucí růst.“
„Přes všechny možné problémy, které místní často trápily, jako je zneužívání sociálních dávek, příliš vysoké daně, nízké penze a lokální problémy s kriminalitou, jsou Švédové považováni za jeden z nejšťastnějších národů planety. Mám pocit, že pro Švédy je spokojená image vlastně vrozenou vlastností. Kde Čech zůstává obezřetný a hodnotí spíše ve středu stupnice, Švéd odebere pouze několik bodů z maxima. A nebojí se říct, že žije pohádkově spokojený život, což mi v naší České mentalitě připadá jako nedostatkové zboží. Pořád tu jsme sevření tou šedou tíživou mlhou desetiletí prožitých v komunismu, kdy se úspěch trestal, spokojenost působila podezřele a lidé svorně drželi hlavy dole.“
„To se týká i našeho postoji ke státu, kterému jsme ochotni tolerovat ledasco. Přitom neexistuje důvod, proč bychom ve 21. století chodili s lejstry na úřady a žili v područí zlovůle stavebního úřadu. Když zpovídám svoji kamarádku Cornelii a zajímám se o švédskou podobu toho, o čem se u nás roky sní jako o Portálu občana, říká: „Nevím, jak to přesně funguje, moc to nepoužívám” a vytahuje telefon, kde mi ukazuje, jaké měla příjmy od roku 2013, kolik zaplatila na daních, jaké uplatnila příspěvky a slevy.“
„Hotovost je v severské zemi už prakticky mrtvá, (v oběhu cca1 % HDP) i proto si stát dělá ambice být první cashless zemí světa. Potvrzuji, že je na dobré cestě, busking se zde již nedělá s kloboukem na drobné, ale kartičkou s devítimístným číslem a velkým nápisem „Swisha!” (překlad: Pošli peníze přes Swish!).“
„Když se k tomu přidá lepší provázanost univerzit s podniky, když pochopíme nutnost inovovat, nekrást a koukat na život jinýma než rozzlobenýma a skeptickýma očima, tak to máme šanci s českou vynalézavostí a pracovitostí daleko dotáhnout.
Je to jen v hlavě.“
Text je aktualizovaným článkem Matyáše Vejskala z roku 2019.
