Jak jsme ušetřili, abychom se v budoucnu nedoplatili.

Evropa nebyla a není nachystaná na velkou válku a to dokonce ani v případě, že ji za nás odbojuje Ukrajina.

Většina populací sice Ukrajincům fandí, ale nesmí je to stát snížení životního standardu. Což, jak se ukazuje, stačit na porážku Ruska nebude. A politici tento trend asi vycítili a ani po roce a půl války nezaveleli k alespoň částečnému přechodu do módu válečné ekonomiky.

Nejsem schopen předvídat budoucnost, ale myslím, že se nám toto opatrnictví v příštích letech (dekádách) šeredně vymstí. A nejen to, bude nás stát mnohem víc, než dnes ušetříme na investicích do vlastní obrany, kterou bezesporu je i vojenská pomoc Ukrajině.

A zdá se, že nejsem sám, kdo takto přemýšlí.

„Musíme změnit své myšlení z: „Ukrajina má problém, pomozme jí“ na: „Rusko je problém nás všech, musíme ho porazit“.
Anne Applebaum, novinářka, Pulitzerova cena za rok 2004

Jan Kofroň, Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd UK 

👉 „Válka na Ukrajině ještě může dopadnout různě (jak teritoriálně, tak formou ukončení/zamrznutí války). Nedojde-li ale na kolaps Ruska, či jeho jednoznačnou porážku (což se teď nezdá), musíme počítat s tím, že další dekády budeme žít ve stínu možné války.“

👉 „Rusko za pár let obnoví počty techniky u aktivních útvarů, navíc bude mít k dispozici ve větších počtech i některé prvky (př. loitering munition), které my budeme muset teprve zavádět (či proti nim hledat protiopatření).“

👉 „Ruský režim svou povahou snad bude omezovat institucionální učení ruské armády. Takže jejich armáda bude snad pořád hodně neefektivní. Celkově to však pro středo-východní Evropu asi nebude úplně komfortní situace.“

👉 „Velkou otázkou přitom bude schopnost a vůle USA dále nám zajišťovat bezpečnost. Ostatně, šance, že za rok uspěje Trump nejsou malé. Nejhorší, co bychom mohli udělat, je myslet si, že „zmražení/ukončení“ války na Ukrajině, znamená návrat do mírové minulosti (před 2022, či 2014). Bez systematické práce na posilování naší obranyschopnosti bychom se za pár let mohli hodně divit.“

„Rumunsko bude nadále pomáhat Ukrajině bez ohledu na politické náklady. Tyto politické náklady jsou méně důležité než precedens, který by vytvořilo ruské vítězství.“
Rumunský premiér Marcel Ciolacu

Vojtěch Boháč, šéfredaktor webu Voxpot

📌 „Konflikt na Ukrajině začíná zamrzat. Při zpětném pohledu na dnešek za dvacet let budeme kroutit hlavou, proč se Ukrajině víc nepomohlo, že by to byly daleko menší náklady, než co nás bude Rusko zvyklé na beztrestnou rozpínavost stát v budoucnu.“

🏇 Poslední text se vztahuje k eventuálnímu použití jaderné zbraně Ruskem. Nedává logiku. Ale nám ji nedává. Lidi typu Putina uvažují jiným a pro nás nedetekovatelným způsobem.

Když přepadl Ukrajinu v roce 2014 byl západ tak šokovaný, že trvalo týdny, než jsme dokázali potvrdit to, co místní insideři tvrdili od prvních dnů, protože to viděli na vlastní oči. Totiž, že jde i přes maskování o ruskou armádu a dokonce o její elitní jednotky a že tedy došlo k bezprecedentnímu přepadení a okupaci evropské země.

Nedávalo nám ani logiku, když už se schylovalo k invazi, že Rusko přepadne Ukrajinu naráz a bude jí chtít okupovat celou. Tolik argumentů (rozloha, logistika, mezinárodní izolace Ruska, atd) hrálo proti. A přece to Putin udělal.

Proto bych se nerad planě utěšoval, že použití jaderné zbraně Ruskem je vyloučené. Co je u dnešního Ruska vyloučené? Viděli jsme Buču, Irpiň, Mariupol, víme o desítkách tisíc dětí unesených na převýchovu, denně přichází příběhy o mučení, znásilňování a vraždách,…

Nic z toho jsme si nedokázali ještě nedávno představit, když tedy pominu, fakt, že válku, kterou Putin spustil už v roce 2014, většina Čechů buď ignorovala, nebo si dokonce myslela, že jde o občanský konflikt mezi ukrajinsky mluvící většinou a ruskojazyčnou menšinou – což je konstrukt ruské dezinformační války.

„Klíčové bude udržet v co největší míře západní politickou, ekonomickou a vojenskou podporu Ukrajiny, což představuje pro Zelenského téměř nadlidský úkol. Hlasy toužící po „pragmatické“ dohodě s Ruskem se budou ozývat stále častěji.
Jestli tito lidé vyhrají, koncem desetiletí bude Evropa čelit Rusku, které se znovu vyzbrojí – a navíc se poučí z loňských chyb. Žít v sousedství takové země by pro obyvatele států východního křídla NATO bylo velmi nebezpečné.“
Karel Dolejší, Voxpot

🏇 Západní pomoc v součtu není malá, ale na porážku Ruska je prostě nedostatečná, stejně jako jsou nedůrazné naše sankce. Každá země mohla udělat mnohem víc, včetně naší.

Neměli bychom vést spory o to, jestli pomáháme dost, to je konstatování, že ne, protože Rusko není poraženo – a ani k porážce v tuto chvíli nějak viditelně nespěje, což je náš (a všech ostatních) deklarovaný cíl.

A to znamená, že stejně budeme muset zněkolikanásobit obrátky, jen asi později, až skutečně pochopíme, že Ukrajina není cíl, ale jen začátek.

Tohle opravdu neskončí samo, jedinou šancí je, že to ukončíme my. Buď nyní prostřednictvím naší podpory Ukrajiny, nebo později násobně intenzivnějším (a mnohem dražším) naším bezpečnostním angažmá.

A to předpokládám nikdo nechce.

A to se ještě může stát, že zemi tváří v tvář ohrožení válečným konfliktem bude spravovat tandem Okamura – Babiš …