Dopis budoucímu premiérovi ČR.

Autorem Petr Koubský, novinář DeníkN, výtah textu, vytvořeného v den parlamentních voleb:

✌️ Jeden z nejslavnějších politických projevů českých dějin začal slovy: naše země nevzkvétá. Na rozdíl od tehdejšího prezidenta Vy nemusíte tato slova použít. Přes všechny problémy a nedostatky, které kolem sebe vidíme, naše země vzkvétá.

✌️ Snadno nahlédnete, co všechno se v Česku od onoho Havlova projevu změnilo k lepšímu. Žijeme v prosperující zemi, kde jsou zaručeny občanské svobody, kde se zlepšilo životní prostředí, kde je bezpečno, kde vyrostla nová generace sebevědomých Evropanů.

Mimochodem, nic z toho není Vaše zásluha. Je to postupné dílo milionů lidí, kteří teď – stejně jako po každých volbách – doufají, že jim ho příliš nezkazíte.

✌️ V České republice samozřejmě také máme spoustu věcí, které nefungují, spoustu věcí, které nejsou, ač by být měly, a ještě víc takových, u nichž je to naopak.

✌️ Náš velký problém spočívá v tom, že čím dál tím víc lidí nevidí nic než problémy. Čím dál tím víc lidí věří tomu, že naše země je neúspěšná, nevlídná, zkažená skrz naskrz. Taková víra buduje sama sebe. Politici k tomuto sebezničujícímu názoru poslední dobou hodně přispěli.

„Prosím, začněte své funkční období tečkou za pesimismem. Vysvětlete, že jsme bohatá země, že nám naši životní úroveň může většina obyvatel světa závidět. Že naše továrny vyrábějí skvělé věci, o něž je zájem, že některé technologické firmy založené mladými lidmi se prodraly do světové špičky, že máme vynikající vědce a celé výzkumné instituce. Připomeňte, že máme spolehlivou, výborně připravenou armádu. Poděkujte za obětavou práci všem zdravotníkům a záchranářům a připomeňte, že ji neodvádějí jen v době covidu – to my jsme si jich jen poprvé pořádně všimli. Prostě řekněte, že je u nás víc věcí dobře než špatně. Je to pravda a všichni to právě teď potřebujeme slyšet.“

✌️ Ale není to celá pravda. Také jsme zemí, kde je každý jedenáctý dospělý v exekuci a kde se dlouho a ostudně uvalovaly exekuce i na děti, kde vysokou zaměstnanost drží nízké mzdy. Kde na covid zemřelo v přepočtu na počet obyvatel skoro nejvíc lidí v Evropě, kde děti z chudých rodin mají pramalou šanci vystudovat, kde se vlastní bydlení pro mladé stává nedostižným snem.

✌️ Jsme taky zemí, kde se nové dálnice staví rychlostí čtrnáct kilometrů za rok. Zemí, která se zadlužila, aniž věděla, co rozumného a produktivního s vypůjčenými penězi provede, zemí, kde úspory nic nevynášejí, zato půjčky zdražují, zemí, která nepříjemně často mění pravidla pro podnikatele. Zemí, jejíž školství je zastaralé, nepružné a jeho nejsilnějším měřitelným efektem je posilování společenské nerovnosti.

✌️ Jsme zároveň zemí, kde neustále narůstají rozdíly mezi dynamickým velkoměstem a některými upadajícími regiony. Zemí, kde se hmatatelným problémem stala zabedněnost, provincialismus, nezájem o širší souvislosti, což se týká i valné části takzvaných elit.

☑ Nebuďte směšný

Často vídáme v televizi ministry, jak při zasedání vlády nosí stohy potištěných papírů – pěkných pár kilo to musí být – z jedné místnosti do druhé. Prosím vás, zakažte to ještě dnes.

My stejně víme, že to nečtou; přesněji řečeno, já pevně doufám, že nečtou, protože opak by byl ještě horší.

Ministři nemají číst tisíce stránek dokumentů. Jestli to dělají, prokazují svou manažerskou neschopnost, a jestli pociťují potřebu předstírat, že to dělají, pak v přímém přenosu dávají najevo, že řízení země pojímají jako šaškárnu. Na ty tisíce stránek mají odborné týmy. Manažerská a státnická práce se dá měřit všelijak, rozhodně však ne vahou použitého papíru. To se dělá jen na sběrném dvoře.

☑ První vsuvka: o partajích

Vláda bude muset pracovat s vnucenou agendou. Problémy jsou naléhavé, poměrně jasně vymezené a prostor možných řešení je úzký. Dost často se omezuje na výběr ze dvou možností: vyřešit (jediným způsobem, který je k dispozici), nebo ignorovat. Ignorování pak můžeme rozlišit na prosté, kdy se jednoduše nedělá nic, nebo na potěmkinovské, kdy se nevyřešený problém zakryje plachtou s hezkými marketingovými obrázky z dílny předních odborníků.

Za takových okolností je jedno, jestli jste trochu vlevo, nebo trochu vpravo. Důležité naopak je, jestli jste inteligentní, nebojíte se práce a nepříjemností a přijímáte odpovědnost za zemi a za lidi.

☑ Vyjednávejte

Hrajete s těmi kartami, které máte, lepší nejsou a v Česku jen tak brzy nebudou. Možná nikdy, nezmění-li se volební systém (a do toho bych se, být vámi, v těchto čtyřech letech nepouštěl ani náhodou).

Proto budete muset být velice dobrý v něčem, co u nás není běžná politická dovednost: budete se muset umět dohodnout. Uvnitř koalice, ve Sněmovně, v tripartitě, v Bruselu, s byznysem, s národní bankou a jí podobnými nezávislými agenturami, jež se na řízení státu významně podílejí, ač to není vidět. A hlavně s námi všemi, protože když budeme vaši politiku ignorovat či sabotovat, nic s námi nezmůžete.

☑ Druhá vsuvka. o premiérce

Argument „nehledím na pohlaví, chci ty nejlepší“ neobstojí a dnes by už každý měl vědět proč: protože hrací plocha není rovná a na pokřivené se kvality prokazují obtížně.

Nejde ale jen o spravedlnost; myslím koneckonců, že být ministryní nebo ministrem není zas taková výhra, aby se člověk musel cítit poraženě či ukřivděně, když se na něj nedostane. Jde o to, že muži a ženy nejsou stejní, že se jejich pohledy a přednosti doplňují, že je zkrátka chyba ochudit se o hledisko a schopnosti poloviny lidstva.

☑ Ekonomika!

Většinu z nás opravdu zajímá ekonomika víc než co jiného. Peníze rovnají se život. Peníze rovnají se svoboda. Máme starost kvůli cenám potravin a dalších základních životních potřeb, protože vidíme, že rostou. Trápí nás vývoj nájemného a dostupnost hypoték, protože dnes už není luxus bydlet pěkně, ale bydlet jakkoli.

Bojíme se státního dluhu, který nás může v budoucnu zasáhnout více způsoby. Ti, kdo jsou už teď v důchodu, mají obavy, zda s ním v budoucnu vyjdou. My, kdo v něm ještě nejsme, máme pochyby, jestli nějaký vůbec dostaneme. Malí i větší podnikatelé nervózně čekají, co provedete s daněmi a odvody.

Samozřejmě to nenapravíte všechno. Ale trochu s tím pohněte, ať se po ekonomické stránce cítíme bezpečněji. Prioritou by měla být penzijní reforma, protože v tomto ohledu všichni sedíme na časované bombě. 

☑ Nedělejte nám ostudu

Čeští politici v posledních letech postrašili občany migrací, která se nekonala. Opakovaně se pochlubili, jak šikovně dovedou získat z Evropské unie co nejvíc a dát jí co nejméně. Až po mnoha urgencích a dlouhých letech začali něco dělat s velikou hanbou celé země – dětskými exekucemi, jež mezitím zkazily život řadě absolutně nevinných. Předvedli, že nedovedou odpovědět na jednoduchou otázku v angličtině.

V době vrcholící vlny covidu řekli, že nouzový stav je sice zapotřebí, ale hlasovat pro něj nebudou, aby vytrestali politické odpůrce. Významnou část Afghánců, kteří pomáhali našim vojákům a humanitárním pracovníkům, jsme ponechali osudu.

Často nejde o neschopnost, ale o vědomou kalkulaci: je to sice křivárna, řeknete si, ale zatleská jí dost lidí, takže se to politicky vyplatí. To je taktika, která míří ke dnu, protože když takový krok uděláte, zítra budete muset udělat další – do větší hloubky.

☑ Respektujte obě Česka

Chabá většina, kterou máte v Parlamentu, je odrazem hlubší skutečnosti. Naše země je dlouhodobě a hluboce názorově rozdělená.

Dělicí čáru cítíme všichni, všichni o ni občas zakopneme. Není to rozdělení na bohaté a chudé, nedělí starší a mladší či město a venkov. Není to tak, že by jedni byli příznivci Bruselu či Washingtonu a ti druzí se obraceli k Moskvě a Pekingu.

Dokonce ani nejde o dělicí čáru mezi konzervativci a liberály, případně mezi populisty a progresivisty. S tím vším má rozdělení společnosti něco společného, ale žádný z těch popisů není úplný či zcela výstižný.

Rozhodně ale platí, že oba tábory jsou přibližně stejně velké, že si navzájem příliš nerozumějí.

Jste premiérem dvojího lidu, nejen toho, jehož názory pokládáte za správnější, či toho, jehož hlasy vás vynesly do funkce (nemusí to nutně být týž). Nesmíte se opírat o jeden proti druhému, protože ten druhý je stejně silný jako ten první: silou ho nepřetlačíte.

Problém: nejpohodlněji dosáhnete smíru s oběma tábory, když všem odkýváte všechno, každému řeknete to, co chce slyšet. Budete populární a po nějakou dobu se přehlédne, že vlastně nic neděláte.

Ne vždy leží správná odpověď uprostřed cesty mezi leženími soupeřů. V demokracii zasluhují všechny názory stejné právo být vysloveny, ne však stejný respekt. Není zakázáno nazvat pitomost pitomostí.

☑ Buďte Evropan

Patříme k Západu, protože jsme prošli latinskou evangelizací, protože nejíme pirohy, ale štrúdl, protože nadřazujeme vládu psaného zákona příbuzenským a klanovým vztahům, protože jsme svobodomyslní a vynalézaví, spíš individualističtí než kolektivní, autority spíš zpochybňujeme, než adorujeme.

Geografie vede k tomu, že Východ nás občas svádí a občas se po nás sápe. Podlehli jsme mu jedinkrát a přišlo nás to draho. Nemyslím, že byste takovou chybu chtěl vědomě zopakovat. Může být ale lákavé zahrávat si s tím, třeba jako s hodnotou pro politický handl. Nedělejte to. Není to hračka, je to dynamit.

Pokud jde o EU, mohl byste prosadit, aby se o ní konečně začalo mluvit v první osobě plurálu namísto třetí: ne „oni EU“, ale „my EU“. My jsme tam a máme své rovné právo ve vyjednávání.

Evropská unie má daleko k dokonalosti. Její kritika bývá oprávněná. Představa Česka mimo EU je ale hospodářsky a politicky absurdní. Diskutovat o ní je ztráta času. Diskutovat o tom, jak v EU dosáhnout pro naši zemi lepšího postavení a jak svými silami pomoci Unii vylepšit, je naopak zcela nezbytné.

☑ Dtto

V oblasti zahraničních vztahů máme dvě šťastné karty, jakými jen tak někdo nedisponuje. Tou první je Slovensko. Na světě není mnoho dvojic zemí, jež by si byly tak blízké, tak dobře si rozuměly. My jsme bohatší o Slovensko a ono o nás. Neberme to jako samozřejmost, právě na těch nejlepších vztazích je třeba neustále pracovat.

Druhým naším trumfem je Německo, jeden z ekonomických motorů světa, z jehož sousedství čerpáme valnou část našich vlastních úspěchů. Je nám otevřeno a potřebuje nás, což je nesmírně výhodná pozice. Opírejme zahraniční politiku o tři B – Brusel, Bratislavu a Berlín.

☑ Buďte do nepohody

Průšvihy přijdou. Počítejte s tím. Svět je nestabilní politicky a vojensky. Klimatická krize nabývá zřetelných obrysů: bude se projevovat extrémním počasím a živelními pohromami, které mohou být veliké a může jich nastat víc najednou. Příští pandemie může probíhat tak – nerad to říkám –, že proti ní byl covid maličkost. Boj o vzácné zdroje, například o vodu, může brzy přejít do ničivé fáze.

Každý člověk podvědomě předpokládá, že zítřek bude víceméně stejný jako dnešek. Většinou to je pravda, jednoho dne však najednou ne. Skoro každý obyvatel Česka podvědomě vnímá velké světové průšvihy jako cosi v daleké cizině, co nikdy nepřejde přes naše pohraniční hory. Nebyla to pravda nikdy a dnes není dvojnásob. Domov je i tam a svět je i tady.

 Tady se dostáváme k druhé prioritě, a tou je velmi rychlé operativní řízení státu v krizi. Najednou se musí rozhodovat ne v perspektivě desetiletí, ale hodin.

Nynější vláda si to, jak všichni víme, vyzkoušela. Nechte si zpracovat podrobnou nezávislou analýzu všech vládních kroků – a jejich důsledků – týkajících se covidu. Ne kvůli politickému boji, ale z týchž důvodů, z jakých se do nejmenších podrobností zkoumají letecké havárie.

☑ Nedůvěra zabíjí

Zlepšete pověst státu u občanů. O moc to nepůjde, ne teď; ale každá špetka se počítá. Kdybych měl z těch třinácti úkolů vybrat jediný, byl by to tenhle.

Poslední se nedopustila až tak vážných selhání, aby se jimi dal vysvětlit ten katastrofální průběh epidemie u nás, ten nesmírně vysoký počet mrtvých a zároveň velmi přísná a dlouhá protiepidemická opatření.

Mnohé z obětí covidu totiž zemřely na nedůvěru ve vládní opatření a neochotu dodržovat je – často bohužel nedůvěru a neochotu jiných lidí, ne svou vlastní. Lidé v Česku se naučili, že „těm nahoře“ není co věřit. Že lžou, podvádějí, neplní sliby, plácají nesmysly, zneužívají výhod, přihrávají kšeftíky.

Covid zasáhl společnost v rozkladu, společnost nedůvěřující svému státu a jeho představitelům, ale tím pádem žádné autoritě, ani vědecké či lékařské. Společnost, která se podvědomě chytá každé informace, která pochází z „neoficiálních“ a „alternativních“ zdrojů. Byť by se tam říkaly sebevětší pitomosti, pořád jim miliony lidí věří víc než svým demokraticky voleným představitelům! 

☑ DTTO

Tohle musíte zkusit napravit. Prostě musíte! V demokratických zemích vláda obvykle nějakou porci důvěry obyvatel zdědí od té předešlé. To není váš případ, vaši předchůdci – nejen ti bezprostřední – vyplýtvali tolik, že začínáte prakticky od nuly.

Jestli jste staronová nebo stará vláda, pak prostě počítejte s hlubokou nedůvěrou nejméně poloviny obyvatel jako s faktem. I vy s tím ale musíte zkusit něco udělat, v opačném případě je tato země neřiditelná.

☑ Začněte nový příběh

V politice je častým zvykem apelovat na negativní emoce – na strach, zlost či závist. Je to tak stará hra, jak je stará politika, a politika je přinejmenším tak stará jako polis, tedy asi čtyři tisíce let.

Negativní emoce přinášejí rychlé politické zisky. Nedá se na nich ale nic postavit, jen držet křesla. Kromě toho si myslím, i když to nemám čím doložit, že po nenávisti je v Česku jen omezená poptávka, že velmi mnoho lidí takhle prostě uvažovat nechce. V češtině máme nepřeložitelné slovo „pohoda“. Strach, závist a nenávist s ní nejdou dohromady.

Když se neosvědčilo apelovat na horší city, co zkusit pro změnu ty lepší? Sounáležitost. Hrdá samostatnost. Radost, že máme sílu pomáhat jiným. Odvaha. Spravedlnost. Rovnováha práv a povinností.

Známe mnohé silné příběhy, jež vedou lidi k lepšímu. Příběhy, které promění posluchače i vypravěče. Pravá chvíle načít takový příběh je právě teď – protože je kdykoli.

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh