Jakým způsobem Čína “stabilizuje společnost“.

Nejprve kontext k nadpisu.

Pro Respekt vypráví čínská Ujgurka, příslušnice tamní muslimské minority, autorka knihy Přežila jsem čínský gulag, Gülbahar Haitiwaji:

👮‍♂️⁠ “Žili jsme už mnoho let v Paříži a s Čínou jsme žádné problémy neměli. 

 A v listopadu 2016 mi jednoho dne zavolal kdosi z firmy v Karamaji, kde jsem do roku 2006 pracovala. Požádal mě, abych přijela do Číny, do Sin-ťiangu, a na místě dořešila nějaké administrativní záležitosti.“

👮‍♂️⁠ “Nepřišlo mi na tom nic divného, souhlasila jsem, jen jsem chtěla cestu odložit o pár měsíců, až skončí zima. Na to mi ten člověk řekl, že to nejde, že musím přijet co nejdříve. A tak jsem odletěla do Sin-ťiangu.“

👮‍♂️⁠ “Tenkrát jsme ještě nevěděli, že existují nějaké tábory, o ničem podobném jsme do té doby neslyšeli. Navíc já jsem žila už deset let ve Francii a nikdy jsem nezúčastnila žádné manifestace za práva Ujgurů, nikdy jsem nevystupovala proti Číně, politika mě nezajímala.“

👮‍♂️⁠ “Když jsem přiletěla a druhý den se vypravila do firmy, čekali tam tři policisté a předvolali mě na výslech. Vzali mi pas. Ukázalo se, že na mě vedou spis. Všechno měli předem připravené.  Na policii jsem strávila celý den. Ukázali mi fotografii dcery, kterou před lety pořídili čínští agenti v Paříži na náměstí Trocadéro, kde se konala proujgurská manifestace a které se dcera tenkrát účastnila.“

👮‍♂️⁠ “Řekli mi, že jsem spáchala zločin, protože jsem neudala svou dceru, která se účastnila té manifestace, a taky svého muže, který se angažoval ve Sdružení Ujgurů ve Francii. Jako Číňanka jsem se dopustila zločinu, protože jsem neudala svou rodinu.“

👮‍♂️⁠ “Po výslechu mě pustili a pak se asi dva měsíce nedělo nic. Mohla jsem se víceméně volně pohybovat v rámci regionu, ale vycestovat ze země jsem nemohla. Pas mi nevrátili.“

👮‍♂️⁠ “Myslela jsem si, že jde o administrativní pochybení a že se to vysvětlí. Věřila jsem, že mi po pár týdnech pas vrátí. Ale to se nestalo – a po dvou měsících, v lednu 2017, mě zavřeli do vazební věznice.“

👮‍♂️⁠ “Byla jsem tři týdny přivázaná řetězy k posteli, stále zářilo neonové světlo. Bez přestání, ve dne i v noci. Každý den nás vyvedli na třicet nebo čtyřicet minut na takový otevřený dvůr nebo spíš balkon – a to byly jediné chvíle, kdy jsme viděly normální přirozené světlo. A v cele byla také strašná zima, větší než venku.“

👮‍♂️⁠ “Na jedné stěně cely visel řád věznice v čínštině a my jsme se musely naučit nazpaměť, jaké jsou naše povinnosti a co je zakázáno. Je zakázáno mluvit ujgursky. Je zakázáno se modlit. Je zakázána hladovka. Je zakázáno neposlouchat rozkazy. A dozorci nás z toho zkoušeli. Občas přišel dozorce, některou z nás vyvolal – vyvolávali nás čísly – zeptal se na nějaký bod řádu a my jsme jej musely doslova odrecitovat.“

👮‍♂️⁠ “Když to nějaká spoluvězenkyně neuměla, stihl ji trest. Nedostala třeba najíst. Já jsem jim nechtěla dát příležitost, aby mě trestali, a tak jsem se to našprtala. A jako všechny ostatní jsem musela zpívat vlastenecké písně opěvující Čínu a komunistickou stranu.“

👮‍♂️⁠ “Po čtyřech měsících mě převezli z vězení do prvního převýchovného tábora.“

👮‍♂️⁠ “Důvody zatčení ostatních? Buď měly někoho z rodiny v cizině, třeba dítě, které bylo na studiích, nebo byly samy nějakou dobu v zahraničí, například v Turecku nebo v Dubaji, anebo v Kazachstánu, jako turisté. Ale byly tam i vězeňkyně, které neudělaly nic jiného, než že se zúčastnily oslavy narozenin ženy, která chodila zahalená. Možných důvodů bylo hodně.  Stačilo třeba to, že vaše dítě hrálo na mobilu nějakou hru, která byla na zahraničním serveru, policie to vysledovala a vy jste šel do tábora.“

👮‍♂️⁠ “Fyzicky bylo horší vězení, protože v táboře mě nespoutali řetězy, strava byla trochu lepší a tak dále, ale na druhou stranu psychicky byl mnohem horší tábor. Byl to úmorné. Častěji nás vyslýchali a hlavně jsme každý den trávily jedenáct hodin v učebnách, kde do nás hustili propagandu, kterou jsme se musely naučit odříkávat zpaměti a z které nás pravidelně zkoušeli. Tohle bylo opravdové vymývání mozků. Chtěli do nich proniknout, ovládnout je.“

  👮‍♂️⁠ “Jednoho dne jsem se dozvěděla, že budu mít soud, byla jsem ráda, protože proces představoval naději, že mě shledají nevinnou a propustí. Při procesu, který se konal 7. listopadu 2018, jsme byly souzeny čtyři najednou. Trvalo to sedm minut. Mě odsoudili na sedm let – za to, že můj manžel je ve styku se Světovým ujgurským kongresem, což je podle čínských úřadů teroristická organizace, a že se moje dcera ve Francii zúčastnila proujgurské demonstrace.“

👮‍♂️⁠ “Nejprve mě přiměli, abych se „doznala z hříchů“, že bez toho nemůžu být propuštěna, a tohle moje pokání natočili, aby ho jednou třeba mohli použít proti mně, aby mně zkrátka znevěrohodnili. Byly to těžké chvíle.“

👮‍♂️⁠ “Nutili mě hodně jíst, abych přibrala. Byla jsem moc vyhublá a oni chtěli zahladit stopy, které by prozrazovaly, že jsem ve „škole“ strádala.“

👮‍♂️⁠ “Policisté věděli, že samozřejmě toužím po tom, abych mohla komunikovat s manželem a dcerami, tak toho využili. Nejenže poslouchali, co do telefonu říkám – ostatně seděli v téže místnosti kousek ode mě. Ale nutili mě, abych do hovoru vždy propašovala pár vět, které mi napsali. Třeba aby se neangažovali v hnutí za práva Ujgurů. A aby smazali všechny své příspěvky na sociálních sítích, které se týkaly mého případu.“

👮‍♂️⁠ “Policisty zajímalo, kde naši zrovna jsou, jaké mají plány, jestli jsou aktivní na Facebooku, zda se děje něco mezi krajany v Paříži a podobně. Já jsem pokládala otázky, můj muž nebo dcery odpovídali a policisté si vše nahrávali.“

👮‍♂️⁠ “Po vydání mé knihy čínská ambasáda v Paříži vydala prohlášení s „čínskou“ verzí mého příběhu. Píše se v něm, že jsem si všechno vymyslela, že jsem teroristka, že jsem plánovala teroristické akce a taky že je o mě všeobecně známo, že jsem žena vadného charakteru a lehkých mravů… Samozřejmě ani slovo o tom, že mě drželi ve vězení a v táborech. V roce 2016 jsem údajně do Karamaje v Sin-ťiangu přicestovala, abych tam podněcovala násilné akce, a tak dále… A poté, co jsem svědčila před Ujgurským tribunálem, umístila vláda na svůj oficiální server nahrávku mého „přiznání“, v němž jsem několikrát opakovala, že můj muž a dcera jsou teroristi. Vytáhli tedy materiál, který natočili v táboře, když mě několik dní nutili k „doznání“ ke zločinům a k odsouzení svých blízkých s tím, že jinak nebudu propuštěna.“

👮‍♂️⁠ “Táborů je hodně, některé jsou i v centrech měst, vznikají další a další nebo se ty stávající zvětšují. Každý zná nejméně jednoho člověka, který v nějakém táboře byl. A lidé vidí, v jakém stavu jsou vězni, když se dostanou z tábora: jsou vyhublí, nemocní, smutní, někteří to nepřežili.  Mimochodem já jsem měla vlastně štěstí, že jsem se octila tam, kde jsem se ocitla. V jiných táborech, třeba na jihu Sin-ťiangu, v chudších regionech, anebo v Urumči, v hlavním městě, jsou tábory, kde vládnou ještě mnohem strašnější podmínky, než jsem poznala já. Větší brutalita, znásilňování…“

👮‍♂️⁠ “ Nejhorší asi bylo, když jsem byla vězení připoutaná k posteli a musela jsem vykonávat potřebu před ostatními vězeňkyněmi. To jsem opravdu brečela. Druhá nejhorší věc byla ta strašná zima. A zatřetí když jsem v noci probouzela hlady.“

🏇 Rok 2021. A svět s Čínou vesele obchoduje, protože této totalitní velmoci dovolil, aby se stal na ní závislý. A navíc se všude najdou její vlivové figury (kolaboranti), kteří pracují na tom, aby byl v daných zemích její vliv ještě větší.

Tato Čína se nezakecá, když jí to dovolíme, podmaní si svět. A ty nejvíc submisivní státy jako první…

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh