Jdi a dívej se.

Název filmu, který pojednává o nacistických zločinech na území Běloruska jsem pro dnešní příspěvek nevybral náhodou.

Na územích osvobozených Ukrajinci se zase objevují masové hroby a odkrývají zvěrstva páchaná okupační ruskou armádou.

Rusko, které se tlačí na západ, potvrzuje, že je barbarskou společností, která je prosta respektu k životu a jakékoli empatie.

A my si to musíme opakovat, tak dlouho, dokud to nedojde všem, kteří na to mají mentální kapacitu.

Není žádná JEJICH válka, která se nás netýká. Stejně jako se nás týkal holocaust i když třeba nejsme Židé. Už jde o samou podstatu lidství a existence euroatlantické civilizace

Zlo, které Rusko na východní hranici Evropy páchá, nemůžeme nechat být, protože pak se staneme spoluviníky a připoutáme toto zlo tím i k sobě.

Než vám ukážu fotky (+18), nabízím k podstatě problému jedno vlákno, kterého se všimla @FranaSram_ek. Původním autorem je Paul Garnell:

„To, co se dnes nachází u města Izjum, překvapuje jenom toho, kdo má krátkou paměť nebo se mu nechce hledat informace.“

„Protože skutečnost je taková, že mučení je v ruské armádě i žoldnéřských skupinách nejenom tolerovaná, ale naprosto institucionalizovaná záležitost. Která je typicky ruským způsobem na jedné straně oficiálně popírána, ale na druhé klidně veřejně připouštěna. Během pár minut na Google bez problémů zjistíte mimo jiné:“

„v roce 2018 se jeden z velitelů Wagnerovců při anonymním rozhovoru pro RFE pochlubil: „Mám specialisty na vytahování očí. Prostě vezmou lžíci a dloubou a dloubou, až se oko takhle houpe venku.“ „

„jednotky Specnaz měly vlastní kurz provádění mučení,

který zahrnoval elektrický proud, odřezávání prstů a genitálií, bití, spánkovou deprivaci nebo simulované popravy. Lze najít nespočet svědectví bývalých členů, kde se chlubí, co všechno dělali např. zajatcům během války v Afghánistánu, anebo také, jakým způsobem byli k tomuto cvičeni. Píše o tom Viktor Suvorov i řada dalších autorů.“

„Ukrajinská zdravotnice Yuliia „Taira“ Paievska vypovídala už po svém propuštění o tom, že Rusové mají mimo jiné mobilní mučírny ve speciálních náklaďácích, které používají v Mariupolu.“

„na síti Telegram, zejména na kanálech Wagnerovských žoldáků, anebo žoldáku skupiny Slavyansk Corp (ti mají mimochodem ještě horší pověst než Wagnerovci samotní) není vůbec obtížné najít videa s těžko popsatelným obsahem.“

„A tak dále. Samozřejmě, konspirátoři a proruští trollové to všechno označí za propagandu, výmysly, fake. Jejich argument často bývá, že nikdo normální by se podobnými činy jen tak nechlubil, natož aby je natáčel nebo zveřejňoval – jenže v tom to právě je.“

„Nikdo se neobává prozrazení ani právních následků jednoduše proto, že to VŠICHNI VĚDÍ a v ruské armádě jde o věc tak běžnou, že se nad ní nikdo nepozastavuje. Povšimněte si, že Rusové žádající o kapitulaci téměř vždy požadují jako jednu z prvních věcí záruky, že nebudou mučeni.“

„Povšimněte si, že na okupovaných územích fungovaly mučírny zcela zcela otevřeně a tak, aby o nich místní lidé VĚDĚLI.“

„To, co se odehrálo v Buči a co se dnes nachází v Izjumu, není exces. Je to ruská norma pro zacházení s vězni i obyvateli dobytých území. A není to nic proti tomu, co ještě vyjde najevo, až ukrajinská armáda osvobodí třeba Mariupol.

Zde, zde a zde odkazy na některé zdroje, ze kterých autor čerpal

Obrazová část dokumentující ruská zvěrstva na Ukrajině

Červeň není lak na nehty, jak by se mohlo zdát, ale utrhané nehty.
Ze stejné lokality (květen 2022)
Ruská TV se chválí za masakry v Buči. Prý vzbuzují strach a to je dobře.
Pozůstatky rozmazané na obrázku jsou asi 18letého muže. Ruce měl svázané za zády. Měl díru v lebce, rozdrcená varlata a jeho vnitřní strana stehen nesla stopy mučení.

Celá rodina Stolpakova byla nalezena na masovém pohřebišti v lese u Izyumu. Elena, její manžel Dmitrij, 6letá Olesya, 8letá Sasha a Elenini rodiče byli zabiti ruskou armádou již v březnu při zásahu jejich domu ruským ostřelováním.

Viz čtyři následující fotky.

Práce odborníků při exhumací ukrajinských obětí u Iziumu.
Jedna z ruských mučíren, nalezených v osvobozené Charkovské oblasti.

Níže jeden z posledních symbolů Rusy prováděné genocidy. Ruka s ukrajinským náramkem vyhrabaná z masového hrobu na kraji Iziumu.

Na základě tohoto nálezu se rozjel na sociálních sítích Solidarity flash mob, kde Ukrajinci sdílí podobné ozdoby, aby ukázali světu, že všichni jsou pro ruské okupanty cíle k zavraždění.
Ve zkratce i zde ve videu

🏇 Chápu, že fotky jsou otřesné a nikdo z už padesát let poklidného Česka (od okupace v roce 1968) se nechce na podobné hrůzy dívat. Ale vzpomeňme na podobný šok po druhé světové válce, kdy lidstvo nevěřícně zíralo na záběry masového vraždění z koncentračních táborů.

Rozdíl je v tom, že nyní jsme v situaci, že můžeme současné vyvražďování Ukrajinců zastavit. Jen musíme být rozhodní a protože si dost dobře neumíme představit (zaplať pán Bůh), co se na Ukrajině odehrává, musíme si ukazovat, co se tam děje a co je ve skutečnosti za tím, že máme drahé energie a proč je nutné to vydržet (s pomocí státu potřebným) a neustoupit Putinovi.

Tyhle fotky totiž za dvacet let uvidí i dnešní děti a budou nás konfrontovat s tím, jak jsme obstáli.

Ať už dobře, nebo špatně.

Díky.

Na závěr volná parafráze výroku první dámy Ukrajiny Oleny Zelenské z rozhovoru pro BBC se začátku září:

„Ceny se zvyšují i na Ukrajině. Ale kromě toho jsou zabíjeni naši lidé. Takže když začnete počítat drobné na svém bankovním účtu nebo v kapse, my uděláme totéž a spočítáme naše oběti.“

Úvodní foto: 8letá Masha na pohřbu svého otce. Artema Synelnykov. Tento ukrajinský voják byl zabit okupanty při ofenzívě v Charkovské oblasti.

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh