Jistého není stále nic. Jen to, že umírají tisíce nevinných lidí.

Vyhraje Ukrajina? Možná, ale pokud se vše sejde a zejména pokud budou stále sílit dodávky západu a zároveň se budou dále zpřísňovat protiruské sankce.

Rusko každopádně před žádným ekonomickým krachem v tuto chvíli nestojí. Plyn je několikrát (myslím, že 7 krát) dražší než před rokem a příjmy z ropy a plynu momentálně tvoří 65 % ruského rozpočtu.

Jinak řečeno, jestli se skutečně ekonomicky položí, pokud vůbec, může to být pro Ukrajinu pozdě.

Přestaňme tedy malovat anděla na zeď a výrazně přitlačme.

Navíc, vůbec není jasné, čím je vlastně vítězství v této válce. Pro Rusko je to cokoli, kdy zabere část ukrajinského území, pro západ EU, cokoli, kdy se přestane válčit a skončí válečné zločiny, ale pro Ukrajinu a pro Rusy rovněž ohrožený východ Evropy? Psal jsem o tom ZDE.

Shrnutí dosavadního průběhu bez přehnaného fandění ,,naší“ straně jsou potřebná. Bylo by pro západní demokraty, kteří v ČR hlavně brání evropskou myšlenku, velkým rozčarováním, kdyby po souvislé řadě ukrajinských úspěchů, které celou dobu války zveřejňují česká média, najednou (z pohledu těchto demokratů) Ukrajina začala výrazně prohrávat.

Ano, vůbec tato varianta nastat nemusí, ale je prostě jedním z možných scénářů vývoje.

Fanděme, pomáhejme, tlačme na politiky, ale zároveň se snažme vždy chytat objektivní info. Nejlépe od těch, kteří v informování nezapomínají na to, že ti, kteří je čtou či sledují, chtějí znát pravdu.

A takoví, myslím, na stránku VJ chodí.

Část polských a lotyšských dobrovolníků z bataliónu Karpatská Síč.

Sto dní války. Otevřená záležitost

Rusáci byli nejpozději od konce ledna rozhodnutí pro invazi a 24.2. jí i provedli. Viděli jste Nejdelší den?

Tam je docela realistická scéna, která popisuje Go/NoGo rozhodování těsně před dnem D a klíčová je předpověď počasí pro správnou kombinaci přílivu, fázi měsíce a ročního období. Tak Rusové rozhodovali přesně opačně: Zaútočili po mrazech, těsně před rasputicou (tání s blátem) a bez měsíce.

Což mi tak trochu napovídá, že rozhodování bylo čistě politické a očividně na poslední chvíli (tak, aby bylo po Olympiádě a co nejrychleji, dokud je armáda ještě v ucházejícím stavu po měsících v poli). S tím, že se rychlým pushem zagamblí na rozklad UA morálky.

Pohřeb padlých ukrajinských vojáků ve městě Vinnytsia

A tak zaútočil. Prvních pár dní byl postup bleskový (přes faily typu Hostomel), ale pak se začalo projevovat špatné plánování, zásobování, velení a výcvik (tahle část kampaně měla mnoho WTF momentů) v synergii s počasím, celý útok se zasekl a ztráty začaly narůstat.

Po zhruba třech týdnech krvácení se Rusové rozumně rozhodli, že jsou moc roztažení a zabili neproduktivní směry (neboli, dostali na prdel u Kyjeva).

Ruku v ruce s porážkou šla redefinice cílů a váha se přenesla na Východ. Dobytí Izia a snaha o obklíčení Severodoněckého výběžku. Zároveň probíhala tragická (ve všech významech) bitva o Mariupol. Prvních pár týdnů měla jeho obrana možná smysl – vázala násobné síly nepřítele. (To je sice pravda, ale jakou jinou možnost obklíčení obránci měli? Pokud si to pamatuju, byli obklíčení od 2. března. Kdyby se vzdali hned, čekalo by je totéž, co zažívají nyní)

Francouzské houfnice Caesar na ukrajinské straně fronty

Těžko říct, jestli bylo rozhodnutí bránit město do posledního náboje politické, vojenské nebo z nezbytnosti (nízká mobilita UA armády). V každém případě, byla to těžká porážka, která stála UA 4000+ vojáků. Zrodila se sice legenda, ale cena za ní byla strašná.

Pád Mariupolu Rusům uvolnil ruce, aby se mohli soustředit víc severněji, což se projevilo průlomem u Popasne. BTW, ten je strašlivě nebezpečný a může ze Severodoněcka udělat další Mariupol. A bokem, prosím, řeči o tom, že je SD bránitelný i pak.

Zjednodušeně: Jedním ze základních konceptů války je manévr. Hlavním cílem manévru je zas v moderní válce obklíčení nepřátelských sil. To proto, že moderní armády životně závisí na zásobování. Ve středověku jste mohli bránit hrad dokud nedošlo jídlo nebo voda.

Což mohlo trvat roky. Protože na ničení nepřítele vám stačí házet šutry (vždycky nějaký najdete), střílet šípy (dají se vyrobit) a zbytek řešíte svaly. Jenomže dneska šutr nestačí. Potřebujete minimálně náboje, na ty fabriku, a nějak je dostat tam, kde se bojuje.

Na to zas potřebujete cestu a náklaďák. Ten zas potřebuje palivo. No, a je podstatně jednodušší, když se vám nepřítel vzdá, než když se ho musíte snažit zabíjet. Proto je manévr k obklíčení tak zásadní. A přesně k tomu se schyluje u SD, kde má UA ~dvě brigády.

Boje v ulicích SeveroDoněcku

No, ale zpátky, po shiftu od Kyjeva se Rusům docela daří (jasně, dostali na prdel u Charkova – otázka je, jestli to byla optimalizace fronty nebo UA ofenzíva, ale zase vyhráli v Mariupolu), a to proto, že se snaží vést válku a ne převrat.

To je důkaz toho, co říkali na začátku všichni vojenští analytici při smyslech od začátku – že Rusko porazí UA do cca kvartálu. Což by se nejspíš i stalo, kdyby Rusko válčilo od začátku a nesnažilo se o to bůhvíco se snažilo. UA tak získala dva měsíce na dozbrojení a docvičení.

Rusové jsou neschopnější než se čekalo, UA o hodně kompetentnější než se čekalo, ale největší štěstí je, že se Rusové snažili hrát basket na fotbalovém hřišti. Bohužel už přišli na to, že maj hrát fotbal.

Všimněte si, že celou dobu píšu o Rusech jako aktivní straně, to znamená, že mají pořád iniciativu – ještě furt diktujou tempo a místo operací. A nemylme se, pokud se povede obklíčení a zničení UA sil u SD, začnou i vyhrávat.

Nejpravděpodobnější je pořád varianta, že UA vykoupí mír ztrátou části území. Pořád tipuju zhruba srpen. Na nás potom bude její obnova a nevyměknutí v otázce sankcí. Make Russia poor again!

Strašně mě ale mrzí, že jsme v ČR nevyužili okno příležitosti (a tady selhali novináři, politici i policie a tajné služby), abychom pojmenovali a ostrakizovali místní ruské mrdky – tu klaku parchantů, kteří tu roky otravujou vzduch a používají svůj vliv ve prospěch nepřátelské mocnosti.

Samozřejmě všichni tak nějak víme, o koho jde. Nějakého zločinu proti republice (v právním smyslu) se dopustila jenom mrňavá menšina, zbytek jsou prostě idioti. Ale to neznamená, že s nimi musíme dělat rozhovory, zvát je do televize a přenášet jejich teleshopping.

Mají chodit kanálama. Jasně, svoboda slova je svoboda slova. Každá společnost má ale mít (nejspíš neformální) mechanismy, jak se vypořádat s lidmi, kteří aktivně podrývají její základy. Jak je možné, že třeba Foldynova hnusná držka ještě nezmizela z veřejného prostoru?

🏇 Všechno. Za mě je největší problém Ukrajiny i nás tady, pokud válka skončí patem (a kdo donutí Putina a jeho režim odevzdat vládu?). Ukrajina bude ve stavu, že nebude kontrolovat část svých hranic, nikdo ji nikam nepřijme (pirátská EU poslankyně Gregorová, která rozhodně patří k podporovatelům členství Ukrajiny v EU, říká, že ji zatím část zemí – hlavně FR- v EU nechce a nejdříve to realisticky vidí za 10 let) a celá východní Evropa bude i nadále na prahu velké a brutální války.

P.S. Sledujte třeba i https://twitter.com/konrad_muzyka, nebo https://twitter.com/Militarylandnet.

Jediným možným východiskem je tento postoj a o něm musíme přesvědčit zbytek Evropy:

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh