Foto: Odevzdávání a sběr knih levicových, židovských a humanistických autorů, ke spálení.
Německo 1933.
Napřed verbální útoky (podpořené propagandou) na ty nesprávné občany, pak jejich seznamy, postupná internace a nakonec jejich zmizení.
Ještě před tím likvidace politické opozice a převzetí moci, kterou umožní předchozí slabá vláda, která není schopna a někdy ani ochotna, ohlídat mantinely demokracie.
A taky slabá, či neefektivní občanská společnost.
Lid (prostě většinová společnost) si už pak „sám“ vybere cestu nejmenšího odporu a stoupne si na stranu vítěze. Je tak přirozené a stalo se to při střetu s totalitou vždy.
Ne každý má srdce bojovníka a zejména: ne každý upřednostňuje život ve svobodě, před jistotou a hmotným statkem – tím spíše, že zlo se děje (alespoň v úvodních fázích) těm druhým.
Proto musí ti, kterým není lhostejno, zda budou žít oni, či jejich blízcí ve svobodné zemi, vždy být nejhlasitějšími ochránci těch v tu chvíli v menšině, na níž se útočí, která se ostrakizuje a které zcela jistě bude v budoucnosti ubližováno.
Budoucnost je ještě pořád v našich rukou.
