Klientelismus ve vztahu stát – oligarchové

Text vychází ze zprávy časopisu The Economist, mapující klientelistické vazby oligarchů na dané státy v našem regionu.

Zpráva říká, že Česká republika je mezi vyspělými světovými zeměmi, v tomto neblahém trendu na prvním místě. Respektive na druhém, na prvním je ovšem nikdy nedemokratické Rusko. První pětici doplňují ještě Malajsie, Singapur a Mexiko.

Klientelistický kapitalismus, anglicky „crony capitalism“: jde o miliardová bohatství, jež pocházejí převážně z „kamarádského“ vztahu se státem. The Economist postupoval tak, že zjišťoval, kolika procenty se podílí majetek miliardářů vázaný na úzké a přátelské kontakty se státem na hrubém domácím produktu (HDP).

Varovná tendence politiky v Česku

Klientelistický kapitalismus, kdy miliardáři bohatnou díky vztahům se státem, ohrožuje demokracii. Skutečnou moc nemá lid, jak je dáno Ústavou, ale oligarchové, pro které je výhodné, že místo tržní je u nás dotační ekonomika.

Zcela jistě má na tomto stavu lví podíl oligarcha Andrej Babiš, ale bavíme se o něčem, co tu postupně vznikalo a prorůstalo dekády a Babiš je jen- díky tomu, že vstoupil do politiky napřímo – nejviditelnějším gaunerem.

Martin Fendrych, Aktuálně.cz

⚠️ Po roce 1989 jsme si představovali rovnou soutěž, rovné podmínky pro všechny. V roce 2023 najednou vidíme, že stát vysávají „kamarádské“ firmy, s politiky spřáhnutí podnikatelé.

⚠️V Česku by toto mimořádně varující umístění mělo vyvolat děs a hluboké rozhořčení. Nejspíš ale nevyvolá vůbec nic. Představy o férové společnosti z konce roku 1989 vzaly totálně za své. 

⚠️ Princip toho, co u nás The Economist kritizuje, je podobný tomu, na němž stojí Putinovo Rusko. Ruští miliardáři sající stát díky přátelským vazbám k Putinovi mají podíl na hrubém domácím produktu 19 procent, takřka pětinu, obrovské číslo. Čeští miliardáři za nimi ale příliš nezaostávají, jejich podíl na HDP činí více než 15 procent, skoro šestinu.

The Economist rozděluje zdroj majetku každého miliardáře na seznamu na sektory, které se snaží o získání renty, tedy lobbují u vlády za granty, dotace či celní ochranu, a sektory, které o získání renty neusilují. Snaha o získání renty je běžná v sektorech jako bankovnictví, stavebnictví, reality a přírodní zdroje, které mají blízké napojení na stát. Ti, co usilují o rentu, mohou zvýšit své zisky získáním výhodného přístupu k půdě, licencím a zdrojům, mohou vytvářet kartely, aby omezili konkurenci, nebo lobbovat za vstřícné regulace. Obcházejí pravidla, ale obvykle je neporušují.

⚠️ Připomenu dvě oblasti, na kterých si můžeme „přátelské přisátí na stát“  plasticky představit. První je skupina PPF, již založil Petr Kellner. Není jasné, jestli splňuje podmínky výše zmíněného vymezení termínu „crony capitalism“. Ale zcela jistě u PPF platilo „přátelské přisátí na politiky“. Stačí si vzpomenout na nebývale úzký vztah skupiny k bývalému prezidentovi Miloši Zemanovi, na jejich společné lety do Číny a na novou českou zahraniční politiku mylně orientovanou na kšeft, tedy na „obchodní diplomacii“. Sice nemáme prezidentský systém, ale prezident Zeman měl obrovský vliv na domácí i zahraniční českou politiku.

⚠️ Druhý příklad je ještě plastičtější a celý obraz posouvá o kus dál. Samozřejmě mám na mysli Agrofert a Andreje Babiše. Je známo, že celé roky, v době, jež předcházela jeho vstupu do české politiky, úzce kooperoval kupříkladu s ČSSD. Ale „přátelský vztah ke státu“ samozřejmě vyvrcholil poté, co založil ANO a posléze se stal nejprve ministrem financí, seděl tedy přímo na zdroji, a později dokonce premiérem s podporou Miloše Zemana.

⚠️ „Kamarádský vztah ke státu“ není nic jiného než úzké vazby na politiky, případně, a to byl vyšší level, přímé ovládnutí exekutivy. Výraz je zavádějící, protože nám vnucuje představu „přátelství“ ke státu. Ve skutečnosti je to jedna z nejhorších a nejnepřátelštějších věcí, jež může stát potkat.

Tyhle „kamarádské vztahy“, to známé „já na bráchu, brácha na mě“ je katastrofa pro veřejnou soutěž, potažmo katastrofa pro menší firmy a pro ceny, které platí koncový zákazník.“
Martin Fendrych

⚠️ Fakt, že jsme v žebříčku klientelistického kapitalismu skončili druzí, je mimořádně nechutné, alarmující, zlé znamení. Plyne odtud, že naše ekonomika stojí na shnilých základech a že o nějaké rovné soutěži nemůže být ani řeči. K tomu si ještě přidejme fakt, že přátelství s politiky, „se státem“, není nikdy zadarmo.

Echo 24, převzato jako agenturní zpráva ČTK

 🎬 Jedním z největších příjemců dotací je koncern Agrofert bývalého premiéra Andreje Babiše, který například jen v roce 2021 získal na dotacích přes 2,2 miliardy korun. Podle statistik evropských kohenzních fondů patřil i mezi vůbec největší evropské beneficienty evropských dotací v letech 2018 a 2019, kdy v obou letech získal přes 25 milionů eur.

🎬 Ve stejných letech se vysoko pohyboval i Radovan Vítek, který v obou zmíněných letech získal z evropských fondů přes 6 milionů eur. Mezi dlouhodobými příjemci dotací za období 2014-2019 se vysoko také objevili Michal Strnad a Tomáš Chrenek s více jak 50 miliony eur z evropských dotací.

🎬 V minulých dnech před rostoucím vlivem dotací varoval i šéf NKÚ Kala, který uvedl, že se z české ekonomiky se místo tržní ekonomiky stává ekonomika dotační.

David Ondračka, bývalý ředitel Transparency International pro ČR

⏰ Ovlivňování samospráv a státních institucí, dosazování vlastních lobbistů do vlivných funkcí spolu s ovládnutím médií bývá označováno pojmem ukradení státu. Oligarcha Daniel Křetínský právě k tomu zcela učebnicově směřuje.

⏰ O rizicích state capture, převzetí či ukořistění státu, se v souvislosti s Andrejem Babišem roky mluvilo. Byznys je schopen velmi efektivně prosazovat své zájmy u státu a samospráv. Ovládne média, dosazuje své lobbisty do čela vlivných zájmových skupin, je schopen sponzorovat kdekoho a tvořit si hezkou reputaci.

⏰ Má kolem sebe „dvůr“ spolupracujících pomahačů všeho druhu — právních, komunikačních, bezpečnostních, a když je potřeba, velmi snadno si zajistí změnu pravidel hry v parlamentu anebo beztrestnost. Oligarcha Křetínský postupuje přímo učebnicově a promyšleně hned na několika frontách.

⏰ Kauzu skládek AVE v Čáslavi a dalších městech ve středních Čechách jsem řešil od roku 2019 ještě v čele Transparency. Tehdy se na mě obrátil starosta Čáslavi pan Málek, ohledně obrovské skládky, kterou provozuje AVE. Firma, v níž tehdy Křetínský měl majetkovou kontrolu, dlouhé roky neodvádí řádné poplatky za skládkování, čímž připravuje město Čáslav, ale také Benátky, Hořovice, Ďáblice, Mšeno a další o stamilióny ročně. Jen nevelké město Čáslav vyčíslilo, že přišlo za několik let zhruba o miliardu, což jsou pro takové město neskutečné peníze.

Důkaz, že David Ondračka jen tak neplácá do větru, aby řeč nestála.

⏰ Málek byl za boj o peníze pro město v komunálních volbách potrestán. Velkou podporu získala ČSSD v čele ex-senátorem Jaromírem Strnadem, která nyní jde provozovateli skládky AVE na ruku. Nechce pokračovat ve správních řízeních, čímž hrozí jejich promlčení, a agilně již dopředu souhlasí s návrhem AVE na rozšíření skládky. Takhle se řeší komunální problémy: když děláš problémy, postaráme se, že už příště město nepovedeš. 

⏰ Dlouhou dobu jsem spolupracoval na analýze tohoto komplikovaného případu, který nyní, po letech vyústil do trestní fáze. Kriminalisté z elitní Národní centrály proti organizovanému zločinu vyšetřovali firmu kvůli daňovým únikům a škodu vyčíslili na 4 miliardy korun. Křetínského firma je obviněna z miliardových daňových (poplatkových) úniků a na stíhání kývl i nejvyšší státní zástupce Stříž.

⏰ Příběh boje starostů ve středních Čechách o zastavení podvodů s poplatky za skládkování a vrácení peněz je velmi komplikovaný. Ani trestní řízení zdaleka neznamená, že města uvidí své peníze. A úplně stejně AVE připravuje o miliardy i stát — konkrétně Státní fond životního prostředí.

⏰ Probíhá složitá, protahovaná správní hra na Krajském úřadu a Ministerstvu životního prostředí, a mezitím se vše postupně promlčuje. Ministerstvo přitom skandálně nedělá vůbec nic pro to, aby peníze za poplatky reálně dostalo. Můžeme se ptát proč.

⏰ V roce 2020 prošla Parlamentem novelizace zákona o odpadech, včetně zjevně účelových pozměňovacích návrhů k poplatkům. Zákon už tři roky leží na stole Ústavního soudu, který zatím stále nerozhodl o jeho ústavnosti. Vtip je v tom, že pozměňovací návrh tehdy předložili opoziční poslanci Antonín Staněk (ČSSD) a Jan Zahradník (ODS), ale schválila ho drtivá většina poslanců, a pak i senátorů, jak se hezky říká, napříč spektrem.

⏰Dál: Andrej Babiš zvažuje prodej mediálního domu MAFRA, a zájem o něj má právě Daniel Křetínský. Pokud by se mu akvizice podařila, stal by se dominantním hráčem na mediálním trhu.

⏰ Jeho lobbista Mirek Topolánek se zase uchází o pozici šéfa Svazu průmyslu a dopravy, nejvlivnějšího byznysového sdružení a hybatele Tripartity, které výrazně ovlivňuje hospodářskou politiku Ministerstva průmyslu a obchodu i celé vlády. Pokud bude Topolánek zvolen, bude pravidelně poskytovat rozhovory o tom, že Green Deal je zlo, Německo a celá Evropa jsou hlupáci a jen on ví všechno nejlépe. Pokud tohle český byznys v roce 2023 chce, budiž.

Akvizice České republiky může proběhnout dřív, než se nadějeme.

Jaká je asi vůle vymáhat po AVE postihy, kdy jedním z majitelů – kromě „podnikatelů“– je i náměstkyně na Spravedlnosti, hm? A to je jen jeden konkrétní příklad z mnoha jiných, na něž není tak vidět.

Libor Dušek, ekonom NERV, na twitteru

👉 „Tento výzkum z roku 2015 empiricky ukazuje, že mezi koncentrací majetku v rukou miliardářů a hospodářským růstem je negativní vztah – ale jen když ti miliardáři zbohatli „crony“ způsoby, politickými konexemi.“

🏇 Kellner, Babiš a teď Křetinský. Ale i další oligarchové těží ze spřátelených politických kandidátek, které zadávají veřejné zakázky jejich firmám, nebo firmám jim spřáteleným.

A stát nemá páky, protože si je účelově legislativně vypl, aby tato praxe odporovala zákonům.

Jak již výše zmíněno, ničí to konkurenci, zvyšuje cenu a rozdíl oproti férovým podmínkám hospodářské soutěže platíme my. A je to v miliardách.

Jen hlupák se může radovat, když jej někdo okrádá.

Neraduji se a posílám tyto informace dál.

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh