Marta Kottová, (na fotce zcela vlevo), přeživší osvětimského pekla.
Rodinný portrét vznikl těsně před transportem do Terezína.
Tam odtud byla rodina odtransportována do Osvětimi, kde Marta ve svých patnácti letech přišla o oba rodiče, kteří neprošli selekcí.
„Západ by měl jednoznačně pomoci lidem, kteří to potřebují. Multikulturalismus tu byl vždy již od starověku. Já jsem pro multikulturní svět, který nás může obohatit. Strach (našich lidí) chápu. Když ale vidím, v jakých podmínkách ti lidé žijí, odkud utíkají, jednoznačně s nimi soucítím. Protože jejich problémům plně rozumím. Každému, kdo potřebuje pomoc, by se mělo pomoci.“
„Souhlasím s tím, že by si každý stát měl vzít nějaké množství uprchlíků. Je jedno, jestli to jsou křesťané, nebo muslimové. Měli by ale pracovat a neměli by dostávat peníze nebo zadarmo pomoc. Peníze by měly jít jen na to, aby si mohli zaplatit nájem, naučit se náš jazyk a spokojeně tu žít.“
„Pro mě je jednoznačně větší hrozba vzrůstající neonacismus než islám. Nacismus jsem osobně poznala a bojím se ho. Islám je jen jedno z dalších náboženství. Měli bychom si uvědomit, že neonacisti jsou nejen proti muslimům, ale také proti Židům, homosexuálům, Romům nebo černochům.“
„V Osvětimi nám vzali všechno, včetně našich životů. Vždycky jsem říkala: „Každý Němec, dobrý Němec, když je deset metrů pod zemí nebo nad zemí, ale studený.“ To už jsem přestala říkat, protože mladí lidé, jako jste vy, nemohou přece za to, že se narodili německým rodičům a nemůžou za to, co se dělo za války.“
„Viděla jsem, jak šly do plynu cikánský matky. Viděla jsem jak šly do plynu bílý matky. A řeknu ti, že všechny byly úplně stejný. Tyhle rozdíly jsou blbost. Já sama znám mezi Čechama tolik rošťáků, že je ani nechci počítat – a to máš u všech národů stejně.“
„Jediný, co jsem kdy komu dokázala závidět, je to, že má rodiče. Já o ty svoje v koncentráku přišla. Taky díky tomu vím, jaký to je ztratit domov – a je mi hrozně líto všech lidí, kteří o něj přišli. Pomoct těm lidem je naprostá samozřejmost. Ani o tom nemusím přemýšlet. Rozumíš, pro mě to je automatická věc. Kdybychom si v koncentráku nepomáhali, tak nepřežil vůbec nikdo.“
„Vím, jaký je to mít hlad. Vím, jaký je to ztratit domov a rodinu. A vím, jak člověku může zachránit život to, že mu někdo pomůže. A proč lidi dneska nechtějí pomáhat? Podle mě prostě proto, že zažili hovno.“
