Medvěd a šípková Růženka

Monika Richter se specializuje na transatlantickou bezpečnost se zaměřením na dezinformace a autoritářský vliv. Je vrchní ředitelkou pro vznikající hrozby ve společnosti CounterAction, butikové poradenské společnosti v oblasti digitálních hrozeb. Před nástupem do CounterAction zastupovala Českou republiku v pracovní skupině EU East Stratcom Task Force, kde rozvíjela veřejné osvětové a strategické komunikační kampaně proti ruským dezinformacím. Pracovala také na průběžném rozvoji politického portfolia EU proti dezinformacím a zahraničnímu vměšování. 

Patří mezi naší absolutní špičku v tomto odvětví, už jsem jí kdysi na stránce VJ věnoval jeden příspěvek.

Tady je její vlákno ke vztahu Evropa vs. Rusko posledních let:

👉 „Únik informací“ o zahájení ruského útoku mohl být užitečný k tomu, aby se časově dostal před ruské dezinformace prohlašující casus belli, ale nikdy to nebude účinný odstrašující prostředek, a zvláště ne pro Putina. Bylo to příliš málo, příliš pozdě.“

👉 „Skutečným ponaučením z tohoto okamžiku je naprosté, propastné selhání západní politiky vůči Rusku. Rok 2014 nás neprobudil. Zívli jsme a šli dál, navzdory symbolickým sankcím a mávání prsty. Nejhorší ze všeho bylo, že jsme věděli, že to nefunguje. Prostě jsme se nestarali natolik, abychom udělali víc.“

👉 „Mohli jsme zastavit Putina; omezoval jeho aktivity. Neudělali jsme to. Naše dosavadní výsledky za posledních 8+ let naučily Kreml, že všichni štěkáme, ale nekoušeme. I nyní podmiňujeme hrozbu nových sankcí až invazí. Otočil byste v této situaci, kdybyste seděl v Kremlu?“

👉 „A ještě jedna věc. Biden se snažil sjednotit západní postoj k Ukrajině a Rusku. Co si však myslíte, že Putin vidí, když se podívá například na Německo/Francii, navzdory jeho chvályhodnému úsilí a vzájemnému poplácávání se a ujišťování o transatlantické jednotě?“

👉 „Myslíte si, že vidí kolektivní rozhodnutí, jednotnou frontu? Nebo si myslíte, že vidí strategický nesoulad, zralý k vykořisťování, prostřednictvím další krize? Putin nás chce slabé; dohlížet na zánik NATO. Věří, že to může urychlit, a to ho jen povzbudí k činu.“

👉 „Vše – VŠECHNO – nyní závisí na tom, zda dokážeme, že se Putin plete, tím, že přineseme jednotné, bolestivé kousnutí, bez ohledu na to, zda eskaluje nebo neeskaluje svou probíhající, nyní *osmiletou* invazi na Ukrajinu.“

👉 „Tím „vším“ mám na mysli podmínky mezinárodního řádu po 2. světové válce; globálním osudu demokracie. Protože, víte, osud suverénního evropského národa a životy desítek tisíc, potenciálně milionů až Ukrajinců, nás k akci nepohnuly.“

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud mě chcete také podpořit, můžete prostřednictvím služby Donio.cz

🏇 Dvě poznámky:

  • dalším na řadě by byla jednoznačně východní Evropa, ať už vojensky (zdá se to nemožné? A zdálo se vám v roce 2013 možné, že by Putin vojensky napadl Ukrajinu?), nebo pomocí tzv. soft power (tedy hybridní válka, obchodní válka, spříznění podnikatelé, investoři, banky,. politici,. média, celebrity…)
  • Status Moniky Richter je v něčem typický: bezpečnostní komunita západní Evropy (myslím jen ty odborníky nezávislé na politických stranách) je z vývoje frustrovaná a ohledně dalšího vývoje skeptická.
  • A to není dobré znamení.
Bílá je bílá a černá je černá. Tak jednoduché to je. Ale okecat se to nedá. Jenom odpracovat.

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh