Nedokážu si představit, že by mi do dětství vtrhla válka

Ruská invaze navždy změnila životy miliónům ukrajinských dětí, mnohé z nich připravila o život, či o životy jejich nejbližších.

Tento zločin se nedá odpustit a nelze jej nijak odčinit.

Takové dětství si nikdo z nás, naštěstí, nedovede představit ani přibližně ….

Arťom Kostenko, dva roky, zasažen při ruském ostřelování Mariupolu

 Polina, 10 let. Zavražděna okupanty při střelbě na neozbrojené civilní auto, hned v prvních dnech války. Zemřeli taky oba její rodiče, její dva sourozenci bojovali o život v nemocnici. 

Polinin bratr při útoku zemřel rovněž.

15letý Bohdan Dordyk žil v obci Bilopilja v Sumské oblasti u hranic s Ruskem.

Jel právě na kole pro mléko pro své tři mladší sourozence, když Rusové začali ostřelovat město. Ruská střela dopadla přímo u Bohdana a ten na místě zemřel.

.Rusko denně ostřeluje pohraniční obce na severu Ukrajiny.

Devítiletý Denis šel na procházku s bratrem a mámou v Zelenodolsku v Dněpropetrovské oblasti. Najednou někdo zařval „k zemi!“. Začaly exploze. Všechno bylo plné prachu a kouře. Když ho máma levou rukou dokázala nahmatat, měl dvě hluboké rány na boku a zádech …

„Všichni padli na zem a dali si ruce za hlavu,“ vzpomíná matka. „Pak začaly výbuchy. Nemohla jsem zvednout hlavu ze země. Všechno bylo v kouři.“
Slyšela, jak Ruslan někde poblíž křičí, ale Denise neviděla ani neslyšela.
„Věděla jsem, že stál vedle mě, tak jsem se ho snažila nahmatat levou rukou. Ucítila jsem jeho hlavu blízko svých nohou a připlazila se k němu.“
Když se dostala ke svému synovi, uviděla na jeho šortkách krev a na bocích a zádech dvě „hluboké díry velikosti mince“. „Měl napůl otevřené oči,“ říká a propuká v pláč.
Brzy zjistila, že Ruslan byl také zraněn, i když ne tak vážně jako Denys, který byl krátce po útoku hospitalizován.
„Když ho přivezli, vypadal tak bledě. Políbila jsem ho a řekla: ‚Denysi, maminka tě má moc ráda‘.“
Později během dne k ní a Ruslanovi přišlo několik lékařů. V šoku sotva rozuměla, co říkají. Slyšela jen, jak Ruslan křičí a padá jednomu z lékařů k nohám: „Můj bratr nemůže zemřít. Vy to nechápete, je to můj nejdražší člověk. Nikdo není jako on,“ křičel chlapec v slzách.
„Taky jsem padla na zem,“ říká s pláčem máma. „Řekla jsem jim, že dokud budu žít, budu jim děkovat, jen když zachrání mé dítě.“
„Je pryč,“ ozývala se jí v uších lékařova slova.

Vjačeslavovi z Oděsy bylo 14, když mu máma z práce zavolala, aby se s prarodiči schoval do krytu. Než to chlapec udělal, běžel ještě ven pro další postarší pár, který se často schovával s nimi. Chtěl je varovat. Venku ho do hlavy zasáhl úlomek zdi.

Máša Fešenko, 15 let. Byla na procházce mámou ve svém rodném městě Polohy, když několik metrů od nich dopad ruský granát. Musela jí být amputována noha a má i roztříštěnou pažní kost a poraněné rameno.

Polině bylo 8, když si v ostřelovaném Mariupolu šla s mámou uvařit na dvůr domu jídlo. Jen co opustili dům, dostaly zásah. Máma zemřela na místě, ona přežila. Dopravili jí do nemocnice, kde se podařilo provést chirurgický zákrok. O několik dní zasáhli Rusové i nemocnici.

Sedmiletá Alisa Hlansová byla zabita ruským ostřelováním na kyjevském předměstí Ochtyrka. Její děděček, který jí při útoku zalehl, aby jí ochránil, zahynul s ní. Holčička na následky zranění zemřela den po útoku. Nebylo jí ani osm let.

Ukrajina under fire. 2022. Putin. Děti z ukrajinského sirotčince v Kirovohradu se ukrývají před bombardováním ve sklepě. Schází jim teplé oblečení, jídlo a matrace.

Otec líbá mrtvé tělo svého syna, který byl zabit při ruském ostřelování sídliště Saltivka v Charkově 20. července 2022.
Ani vraždění dětí a dalších civilistů, nemůže odvrátit ruskou porážku. Snad jen naše pohodlnost.

Putinův režim je podobně zločinný jako ten Hitlerův. Rozdíl je jen v tom, že si k likvidaci vybral hned na úvod národ, na nějž Rusko nestačí. Nicméně, všude tam, kde se okupanti na nějaký čas usadili, po nich zůstává bolest, smrt, znásilnění a masové hroby.

Úvodní foto: Jedenáctiletá Yana Stepaněnko. Zasažena výbuchem ruských raket na nádraží v Kramatorsku.

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh