Několik slov o důchodech

Jako neodborník by si vás nedovolil edukovat, použiju slova, či spíše text, Davida Marka, hlavního ekonoma společnosti Deloitte a člena týmu expertů volebního prezidenta Pavla.

Tak jak dlouho se diskuze o změně parametrů důchodového systému odkládala, o to intenzivněji se ted bude o ní hovořit.

Deník N: Podle posledních čísel musel stát za období od loňského ledna do listopadu na penze doplatit skoro 26 miliard.
Národní rozpočtová rada upozorňuje na to, že beze změn bude schodek důchodového systému postupně narůstat. Pokud nedojde k reformě, budou v půlce století výdaje na penze převyšovat příjmy o více než čtvrt bilionu korun.

Vlákno pana Marka:

🧵 Důchodový systém. O dopadech stárnutí populace, které nás čekají zhruba v polovině století, víme řadu let. S důchodovou reformou se to má jako s klasikou Samuela Becketta Čekání na Godota. A dopadne to nejspíše stejně jako ve zmíněné knize.

🧵 Poslední roky jsme si to ale ještě výrazněji ztížili, nejdříve populistickými mimořádnými valorizacemi, následně vlivem inflace na valorizace. Náhradový poměr vystoupal na nejvyšší hodnotu od roku 1993 a důchodový systém se propadl do nemalého schodku.

(náhradový poměr – poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou mzdou)

🧵 Pokud bychom nic nedělali, potom by při udržení současné relace důchodů a mezd schodek důchodového systému už jen stoupal a kulminoval by na téměř 7 % HDP kolem roku 2060.

🧵 Co s tím? Průběžný systém má tři hlavní parametry. Pokud bychom chtěli eliminovat schodky snižováním náhradového poměru, museli bychom relaci mezd a důchodů snížit zhruba na polovinu současné hodnoty.

🧵 Jednoduše, důchody by byly zhruba poloviční (v relaci ke mzdám) a skok v příjmu při přechodu z práce do důchodu by byl značný. Ekonomicky a společensky jde patrně o obtížně přijatelné řešení.

🧵 Jiným krajním řešením je zvýšit příjmy systému. Vyrovnanost systému by vyžadovala zvýšení sazby sociálního pojistného až k 50 %. To by konkurenceschopnosti české ekonomiky zrovna nepřidalo.

🧵 Třetím parametrem je věková hranice pro starobní důchody. Všechny předchozí úvahy předpokládaly stabilní hodnotu 65 let. Dokument MPSV, který se před několika dny objevil, zmiňuje posun až na 68 let. Jen tato změna by ovšem nestačila udržet systém vyrovnaný.

Deník N

Hlavní potíž představuje stárnutí populace. Lidé nad 65 let nyní tvoří asi pětinu obyvatel, v 50. letech tohoto století by to mohla být téměř třetina. Podle střední varianty propočtů rozpočtové rady by starších osob mohlo být asi o 700 tisíc víc než nyní, tedy přes tři miliony.
Platby na penze představují už nyní velkou část státních výdajů. Příští rok by měly tvořit skoro třetinu navrženého státního rozpočtu.

🧵 Ve skutečnosti bude nejspíše nejschůdnějším řešením změna valorizace, která umožní postupný mírný pokles náhradového poměru a pozvolný posun věkové hranice.

🧵 Alibistickým řešením je hledání prostředků mimo důchodový systém. Vezmeme peníze školám, armádě, vědě a výzkumu, aby bylo na důchody? Nebo kvůli tomu budeme zvyšovat daně? Které?

🧵 Problém nemá dobrá řešení, jen špatná a ještě horší. A ani jedno z nich si nezaslouží název reforma, jde pouze o parametrické změny systému.

Deník N:

K důchodové reformě se poslední vlády stále nedostaly, ačkoliv ekonomové dlouho upozorňují, že rozhodný čas se blíží. Silné ročníky začnou do penze odcházet ve třicátých letech tohoto století, v tu dobu se tak prudce zvýší rozdíl mezi penězi vybranými ze sociálního pojištění a náklady na penze.

Já už bych jenom doplnil, že klíčová bude taky komunikace vládních politiků směrem ke společnosti. Jde o první sadu nepopulárních kroků (plus snížení valorizace penzí, plus plánované zvyšování některých daní)¨po dlouhých letech, kdy politická reprezentace voličům naopak jenom nadbíhala a zahrnovala je předvolebními dárečky. Ta doba je pryč a jedním z důvodu – i když samozřejmě ne jediným – je právě tato dlouholetá praxe.