Neonacismus na Ukrajině: marginální a na okraji

Autorem textu je Mariam Nayem, Afghánka žijící v Ukrajině. K textu připsal Vojtěch Boháč, šéf webu Voxpot, který dění v Ukrajině taky pokrývá, toto:

„Často se v debatě dostanu k otázce, jak velký je v Ukrajině problém s neonáckama – tohle bych podepsal. Nikdo netvrdí, že na Ukrajině nejsou, ale třeba v Polsku i dalších zemích EU je jich víc a Rusko je na expanzivním nacionalismu dnes vyloženě postavené.“

👉 Abychom mohli mluvit o ukrajinském nacionalismu, musíme nejprve stanovit kontext vztahu mezi Ukrajinou a Ruskem. Nejsou to jen země sdílející společnou hranici. Náš vztah je vztahem impéria a jeho kolonie.

👉 Ruské impérium vždy vymazává kulturu svých kolonií. Zajaté země jsou přejmenovány na Rusko, etnicky vyčištěny, nebo násilně asimilovány. U Ukrajiny se to projevilo několika genocidními hladomory a staletou politikou eliminace jazyka a kultury.

👉 Ewa Thomson historička se zaměřením na východní Evropu, k tomu píše: „Existuje rozdíl mezi imperialistickým nacionalismem, který se agresivně snaží podrobit a využít potenciální kolonie a defenzivní nacionalismus, připravený zachovat tradice a identitu. Obranný nacionalismus je společný pro národy, jejichž identita je v existenčním ohrožení.“

👉 Média často zmiňují například ultrapravicový pluk Azov. Rok jeho založení? 2014. Datum ruského útoku na Ukrajinu? 2014. Současný vzestup ukrajinských nacionalistických a krajně pravicových hnutí je do značné míry způsoben expanzivní agresí Ruska.

👉 To znamená, že ačkoli byla Ukrajina v průběhu své historie utlačována a kolonizována, existuje mnoho strašných příkladů zvěrstev a špatného zacházení na Romech, Židech, Polácích a dalších, kterých se dopustili Ukrajinci.

👉 Stejně jako zbytek zemí bývalého ruského impéria, je Ukrajina především v židovské národní paměti pevně spojena s antisemitismem. Ukrajinská společnost není dokonalá a je v ní rasismus. Osobně jsem se v Ukrajině s rasismem už setkala.

👉 Slýcháme o tom hodně. Méně už slýcháme, jak moc se Ukrajina v posledních letech zlepšila. Ukrajinci si zvolili prezidenta, jehož kampaň byla založena na jednotě napříč identitami. A tento prezident je židovského původu. Židovské komunity také podporují Ukrajinu v této válce.

👉 Jak jsem již zmínila, na Ukrajině jsem zažila rasismus. Ale protože jsem žila v USA i v Evropě, mohu říci, že jsem se s institucionálním rasismem setkala mnohem častěji v zahraničí než na Ukrajině. V posledním desetiletí jsem se v Kyjevě už cítila bezpečně.

👉 Nyní se podívejme více na krajně pravicová hnutí v Evropě. Stejně jako v mnoha evropských zemích i na Ukrajině existují pravicové strany s extrémistickou rétorikou. Ale na rozdíl od zemí jako je Maďarsko, Itálie a další, v Ukrajině mají takové strany jen malou podporu.

👉 Nejznámější ukrajinské krajně pravicové strany „Národní sbor“, „Svoboda“ a „Pravý sektor“ dohromady získaly v parlamentních volbách v roce 2019 ~2 % hlasů. Porovnejte se statistikami obdobných stran v Evropě v textu BBC.

👉 Skutečný rozsah krajně pravicového problému na Ukrajině byl tedy západními médii (a ruskou propagandou) výrazně přehnaný, zejména ve srovnání s neuvěřitelným pokrokem v posledních letech navzdory válce zuřícím od roku 2014. Vliv neonacistů na ukrajinskou společnost je minimální.

👉 Tím nechci říct, že ukrajinská krajní pravice není problém. Jsem ten poslední, kdo by je hájil. Jeho mediální pokrytí je však přehnané, ignoruje pozitivní vývoj v Ukrajině a nedokáže to zasadit do kontextu evropských, a zejména nyní relevantních ruských krajně pravicových hnutí.

👉 Rusko chce, aby svět věřil, že „denacifikuje“ Ukrajinu, což naznačuje, že Rusko je bez neonacismu. Ale to je samozřejmě od pravdy velmi daleko. Ruský nacionalismus je expanzivní. Znovu cituji profesorku Thompson: „Je zaměřen ven a jeho nositelé si méně uvědomují svůj vlastní šovinismus.“

👉 Podstatným prvkem takového nacionalismu je myšlenka vlastní velikosti, která se stává ospravedlněním pro územní expanzi za stávající hranice Ruska. Moderní ruská imperiální ideologie je hluboce zakořeněna v agresivním expanzivním nacionalismu.

👉 Přesto si myslím, že ruský nacionalismus je v západních médiích pokryt slabě, i když je relevantní pro filozofii Ruska jako státu. Alexej Navalnyj je již několik let příkladem systémového boje proti režimu v autoritářském Rusku. Ale i ruská opozice, které je představitelem, má úzké vazby na nacionalismus.

👉 Kolem roku 2010 byl Navalnyj vyloučen ze své strany za „nacionalistické aktivity“ a vedl kampaň za ukončení dotací pro Čečensko a další neslovanské oblasti Ruska, na etnicky stereotypních základech. Navalného nacionalismus je patrný i v jeho postoji k ilegálně anektovanému Krymu. Když se ho zeptali na Krym, odpověděl, že „Krym zůstane součástí Ruska a v blízké budoucnosti se už nikdy nestane součástí Ukrajiny.“

👉 V Rusku existuje více než 100 neonacistických skupin a počet zločinů, které páchají, každým rokem roste. Je těžké o nich najít přesné informace a západní média o ně nemají takový zájem, jako ta ukrajinská.

👉 Západní média a ruská propaganda divoce nafukují problém ukrajinské krajní pravice. Toto zpravodajství nedokáže zasadit ukrajinskou krajní pravici do širšího kontextu. Jakmile to uděláme, je zřejmé, že jde o nepatrný problém ve srovnání s ruskými a dokonce i evropskými pravicovými hnutími

👉 Rusko bývalo autoritářský stát, ale nyní má všechny rysy fašistického státu. Totalitní propaganda a cenzura, lidová podpora násilí – to vše je portrétem moderního Ruska.

👉 Je Ukrajina ideální zemí bez rasismu? Ne. Má ukrajinská krajní pravice politické vyhlídky? Ne. Je Rusko ideální zemí bez rasismu, jak naznačují? Ne. Má ruská krajní pravice politické vyhlídky? To už je fašistický stát.

🏇 Ano, doba se mění. Pokud bych ještě před rokem zkoušel někomu vykládat, že neonacismus je na Ukrajině marginální a že naopak Rusko, které vnáší tuto ideu do mediálního prostoru, je samo pure fašistickým státem, byl bych tím, který slyší trávu růst, vidí Putinova agenta za každým rohem a především je neobjektivní.

Nyní se snad už o tom dá normálně psát, aniž by člověk získal nálepku pomatence uvíznutého ve svých vlastních spiknutích.

Ono by to celé šlo shrnout do krátkého odstavce: Od pádu proruského režimu v Ukrajině na přelomu let 2013/14 už proběhly dvoje svobodné volby a ani v jedněch nezískala v Ukrajině krajní pravice přes 5 % v součtu, což je ve východní Evropě (ale vlastně i v západní) unikum.

Vždyť u nás je SPD stabilně kolem 10 % a třeba v Itálii mají Salviniho Lega a fašistickou minulost má strana Fratelli d’Italia a obě tvoří dnes italskou vládu. Ve Francii útočí Le Pen na prezidentské křeslo a ještě nedávno byli rakouští Svobodní ve vládě…

A to jsme u dalšího aspektu: takřka všechny tyto strany podporuje skrytě či otevřeně právě Putinovo Rusko a ony samy afinitu k Rusku ani nijak nepopírají. Rusko je navíc často podporuje: buď finančně, nebo přes svůj dezinformační ekosystém.

Což je možná další záležitost, proč taková strana nemá šanci vyrůst na Ukrajině. Kdyby se otevřeně či méně otevřeně přihlásila k sympatiím k Rusku, byla by to pro ni okamžitá konečná.