Stručný výtah z knihy „Před a po pádu. Světová politika a konec studené války“, pojednávajícím o dění v časem kolem pádu železné opony ve východní Evropě a kterou vydala univerzita v Cambridge.
Text ČRo Plus a Ondřeje Housky ukazuje mnoho souvislostí, z nichž plyne, proč se nyní v Evropě odehrává velká válka mezi Ruskem a západem. Kniha je souhrnem textů více než dvacítky světově uznávaných historiků a politologů.
„Naději na změnu narativu světové politiky po pádu Sovětského svazu nejvíce vyjadřují tehdejší slova amerického prezidenta Bushe, z roku 1990: Je možné, aby vznikl nový světový řád, v němž bude hrozba strachu menší, snaha o dosazení spravedlnosti bude silnější a úsilí o mír bude mít větší naději na úspěch. Éra, v níž národy světa budou moci prosperovat a žít v harmonii.“
„Po jistou dobu panovalo na západě přesvědčení, že čas konfrontace může skončit. Ukázalo se, že šlo o iluzi. Ovšem už tehdy se řešila otázka, jestli se NATO rozšíří o bývalé komunistické země, pokud o to projeví zájem. Z dnešního hlediska jde o klíčový problém.“
„Rusko dnes tvrdí, že mu západ slíbil, že se NATO nerozšíří a vstup Česka, Polska,. Pobaltských zemí a dalších východoevropských států do Aliance, dnes označuje za porušení slibu. Opravdu dostal tehdejší Sovětský svaz slib, že se NMATO nebude rozšiřovat?“
„Smlouva, kterou Gorbačov tehdy podepsal, vůbec neobsahovala klauzuli o zákazu rozšíření NATO. Naopak výslovně umožňovala, aby se Aliance rozšířila. Tvrzení dnešních ruských politiků, že rozšíření NATO bylo porušením slibu daného Moskvě, jednoduše není pravdivé.“
Poznámka: Možnost nerozšíření měli navrhnout němečtí politici Kohl s Genscherem, ovšem jen v přípravné fázi smlouvy o sjednocení Německa, osud východní Evropy byl při jednání přirozeným sekundárním tématem. Oba státníci ovšem jednali bez jakéhokoli mandátu NATO a nakonec Sovětský svaz nikdy od Západu takový mezinárodně-právně závazný slib Rusku nedostal.
Jestliže tedy dnes Vladimir Putin žádá po NATO nerozmísťovat jednotky NATO do zemí, které byly před rokem 1989 v socialistickém táboře, nejde o nic jiného, než o výraz ruských mocenských ambici, nikoli odkaz na nějaké jednání z minulosti
Totéž se týká také ruských požadavků, aby se členem NATO nikdy nestaly Ukrajina, nebo Gruzie. Ruská doktrína spočívá v tom, že jeho skutečné hranice leží jinde, než ty politické. Východní Evropa má být v jeho představách jakousi nárazníkovou zónou.
Rusko ovšem historicky – a tedy ani dnes, nezajímá názor Polska, Litvy, Slovenska, nebo Česka na to, kam chtějí samy patřit. Na suverenitu a právo svobodně si vybrat spojence, tyto státy v očích Moskvy nemají nárok.
Cílem Ruska je rozložit EU. Moskva dobře ví, že když bude Evropa jednotná, nemá proti ní žádnou šanci. S touto snahou o rozložení jednoty Unie, se setkáváme prakticky denně. Nejviditelnější jsou dezinformační aktivity, podporované a inspirované v Moskvě.
Ruská propaganda netvrdí, že na západě je vše špatně, zatímco Rusko je rájem na zemi. Jde jim o něco jiného: snaží se šířit nejistotu a pochybnosti tak, aby občané v napadaných zemích nevěřili ničemu. Cílem Kremlu je, aby lidé nad vším, co se kolem nich děje, mávli rukou a řekli, že lžou všichni a žew pravda není na ničí straně.
Pokud by tato snaha uspěla, ohrozí demokracie v atakovaných státech EU. Z těchto snah taky plyne, že zpochybňování Evropské unie nahrává ruským imperiálním ambicím. (EU je prostě vůči Rusku opoziční a úspěšnější projekt a my jsme zaplať bůh zrovna v něm a neexistujeme jako součást ruského světa)
Když se Rusům podaří snížit evropskou schopnost jednat kolektivně a když dokáže vyvolat roztržku mezi Evropou a US, bude moci RF jednat s Evropu na bilaterální úrovni jednotlivých států, v němž bude ovšem už vystupovat z pozice dominantního subjektu a diktovat si podmínky.
🏇 Ruská ideologie a propaganda ohledně (ne)rozšíření NATO, je postavena na vodě. Ostatně jako drtivá většina ruských propagandistických tezí. Je to ale jedno, celá teze je jen jednou z mnoha lží, kterou Putinovo Rusko rámuje svou současnou expanzi na západ.
Rusko je nepřítel Evropy, nepřítel České republiky, ostatně první a samo se tak definovalo ve své poslední oficiální vojenské doktríně. Nedá se s ním jednat, nesmí se mu ustupovat.
Každý ústupek tomuto režimu, bude jen pozvánkou k jeho další agresi.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
