Lví silou vzletem sokolím ⚜️
Aktivní sokol. Po 1. světové válce vstoupil do československé armády. Stal se poddůstojníkem, vedl školu pro výcvik tělesné zdatnosti.
Po odchodu z armády se oddal výchově a vzdělávání sokolských cvičitelů. Podle pamětníků byl „krásný tělem a vznešený duchem“.
Červenec 1938. Přes třicet tisíc mužů vbíhá na plochu Masarykova státního stadionu na pražském Strahově. Tribuny bouří. Pak se rozezní první tóny sletové prostné nazvané “Přísaha republice“, jejímž autorem je právě František Pecháček. Hromadná cvičební sestava není jen ukázka fyzické zdatnosti, ale zejména mohutnou demonstrací odhodlání ubránit republiku vůči expanzi nacistického Německa.
Symbol. A chápali to všichni, Češi i jejich příští okupanti
Ihned po okupaci v roce 1939 vstoupil do odboje, stejně jako velká část sokolské organizace.
Stává se velitelem odbojové organizace Jindra, známé též jako „sokolská odbojová organizace. V bytě Pecháčkových se ilegálně scházejí odbojáři a v určité době jsou mezi nimi i parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík.
Po likvidaci Heydricha gestapo běsní a zatýká snad všechny potenciální nepřátele, včetně mnoha sokolských činovníků. Mezi nimi i pana Pecháčka s manželkou Milkou.
Následují brutální výslechy. Milka je posléze propuštěna – patrně jen proto, aby ji gestapo sledovalo s cílem zjistit další členy skupiny. Manželé se už nesetkají i když oba nakonec skončí koncentračním táboře Mauthausen.
Milka je totiž po nějaké době opět zatčena a transportována do lágru. Koncem ledna 1943 je zavražděna v plynové komoře.
Osmačtyřicetiletého Pecháčka si nacisté „nechávají na později“, protože patří k nejvýznamnějším sokolským vůdcům.
Začátkem února 1944 pak nastane nevyhnutelné. V Mauthausenu je zavražděn i František Pecháček.
Dozorci na něj poštvou vycvičené psy, kteří jeho tělo zaživa roztrhají.Stalo se tak přesně před 76 lety, 3. února 1944 …
Sokolové ve II. světové válce: Více než 3 400 je popraveno či umučeno. Další tisíce jich položí život na bojištích druhé světové války. V Květnovém povstání roku 1945 jich padne téměř sedm stovek.
Národní hrdina František Pecháček těsně před smrtí v koncentračním táboře Mauthausen: “„Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné.“
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
