Neznámí hrdinové – Irena Krausová

👩‍👧‍👧 Často, když se probírám vzpomínkami pamětníků holocaustu, při hledání příběhů na tuto stránku, narazím na vděčnost a chválu na tzv. terezínské vychovatele.

Šlo většinou o mladé lidi, chlapce i dívky, muže a ženy, kteří se v terezínském ghettu dobrovolně angažovali v organizování volného času tisíců tam přítomných dětí, podíleli se nejen na běžné výchově a vzdělání, ale vštěpovali dětem zásady, morální hodnoty a rozvíjeli všemi směry osobnosti vězněných dětí, často i za cenu vlastního diskomfortu, či dokonce sebeobětování.

Péče o ztrápené a nešťastné děti byla pro všechny psychicky velmi náročná a vychovatelé mnohokrát vlastně dokázali nabídnout poslední šťastné okamžiky i těm dětem, které druhou světovou válku nakonec nepřežily.

„… Kdo ale pracoval v Terezíně s dětmi, ten ví, že se někdy oko tohoto dítěte divně zalesklo,
ten zná pohled, ve kterém bylo tolik proč a na který žádný vychovatel neznal své proto, ten ví,
že děti v noci probouzející se otevíraly oči a zíraly do prázdné tmy, ten slyšel někdy jejich
tichý pláč, pro který nebylo léku…“

Jsou známy i případy, kdy se člověk, který se staral zejména o malé děti, nechal dobrovolně zapsat do transportu na východ v případě, že do něj byly zařazeny právě “jeho“ děti.

Jak už dnes víme, ve vyhlazovacích táborech, ale nebylo pro děti a jejich doprovod plánováno žádné místo…

👩‍👧‍👧 Tento příspěvek byl chtěl věnovat památce všech terezínských vychovatelů a jako osobnost, která je symbolizuje, jsem vybral Irenu Krausovou.

Ta podle mnohých přeživších patřila mezi nejvýraznější postavy mezi vychovatelkami a vychovateli a mnoho pamětníků na ní dodnes s vděkem vzpomíná.

👩‍👧‍👧 Irena Krausová pocházela z Třešti a později v Praze vystudovala Masarykovu vysokou školu sociální a zdravotní péče a z prvního zaměstnaní po absolvování, Pokusné reformní obecné a měšťanské školy v Praze-Michli, byla propuštěna v roce 1939 z rasových důvodů.

Do své deportace pak pracovala dobrovolně jako sociálně-pedagogická pracovnice v dětském židovském domově v Praze.

👩‍👧‍👧 Jejím přítelem byl Jiří Žantovský, otec kancléře Václava Havla, Michaela Žantovského.

Ten, protože byl účastníkem odboje, nechtěl svou židovskou partnerku přivést do nesnází a tak jejich svazek nelegitimizoval svatbou.

Když se to později ukázalo jako chyba a Irena byla deportována do Terezína, pravidelně tam za ní dojížděl, všemožně ji pomáhal a podporoval a dokonce se později pokusil vyjet za ní i do Osvětimi.

👩‍👧‍👧 Irena Krausova pracovala jako vychovatelka v kinderheimu L 410, což byl domov 8-16 letých židovských dívek z protektorátu  a patřila mezi nejznámější a nejrespektovanější vychovatelky.

👩‍👧‍👧 Rodiče, jejichž děti byly do Terezína poslány bez nich, v Ireně spatřovali garanci ochrany pro své děti. Tak to alespoň popisuje Anna Smržová v případě vychovatelky Ireny Krausové. „Když odcházely ze zdejšího útulku 14leté dívky ze smíšených manželství do Terezína, dostávaly s sebou rady s Ireninou adresou: “Půjdeš k ní a ona Ti určitě pomůže, kolik bude v lidských silách.’

👩‍👧‍👧 Růžena Engländerová oceňovala práci Ireny Krausové ve svých poválečných vzpomínkách: „Svou duševní a morální silou vytvořila dívkám za nejtěžších podmínek v tomto šíleném okolí malý a uspořádaný domov. Byl to těžký pedagogický úkol. […] Neúnavně se snažila, aby každou připravila tak, aby se mohla zapojit do normálního života, až válka skončí.“

👩‍👧‍👧 A nejen to, například Jana Renée Friesová věnovala Krausové ve své vzpomínkové knize dokonce samostatnou kapitolu nazvanou Příběh Irenky Krausové, kde popisuje její působení na domově.

Nabitá životním elánem a optimismem elektrizovala všechny kolem sebe, bývala vzorem i pro starší vychovatelky. Své záměry a pedagogické postupy měla promyšlené, dovedla je jasně formulovat a s vtipem a legrací prosazovat u svých svěřenkyň […] Irena, sluníčko, které svou pouhou přítomností zahánělo smutek a beznaděj. Irena, která opravdu a z hloubi duše věřila, že se všechny vrátíme do očištěného a lepšího světa. Že pro tuto budoucnost musíme být čestnými, vzdělanými a dobrými lidmi.

👩‍👧‍👧 Výchovné působení Ireny Krausové dokonce přesahovalo hranice terezínského ghetta, viz další vzpomínka:

Dala mi klíč k řešení mnohých životních problémů, dala mi lucernu, se kterou jsem hledala a nacházela správnou cestu. Nezapomenu nikdy na dopis, který jsem od Irénky obdržela několik hodin před svým odjezdem do Osvěčimi. Nevím již ani, kolikráte jsem jej četla, ale vždy znovu mi zněla a zní z něj jedna věta: ‚Věřím v Tebe, věřím, že budeš statečně překonávat všechny překážky, pomáhat spolutrpícím a že vytrváš na správné cestě, kterou jsi si vytkla.‘ Takhle věta stala se alfou a omegou mého dalšího života v koncentračních táborech. V nejhorších chvílích, kdy se mi zdálo, že již ztrácím síly, že podlehnu jako mnoho mých blízkých, vždy znovu jsem si přísahala, že Irénku nesmím zklamat. A já nezklamala – a nezklamala žádná z dívek, kterou ona vychovala. My, které jsme přežily černé dny nacistické hrůzovlády, nikdy na Irénku nezapomeneme.“

👩‍👧‍👧 Sama plánovala si po válce založit dětský domov, podobný tomu L 410, leč okolnosti za nichž se odehrával její život, na žádné plány ohledy nebraly.

23. října 1944 (jeden z posledních transportů před likvidací plynových komor) nastupovala na cestu do Osvětimi Irenina matka.

Když se s ní Irena běžela na poslední chvíli k vlaku rozloučit, tak ji jeden z dozorujících terezínských esesáků, Rudolf Haindl, strčil do jednoho z odjíždějících vagonů.

Na příjezdové rampě v Osvětimi neprošla 25. nebo 26. října 1944 selekcí a byla odvlečena rovnou do plynové komory, kde byla zavražděna.

👩‍👧‍👧 Dočetli jste jeden z příběhů, který by měl být součástí učebnic našich novodobých dějin.

Ale zatím není. Až se tak stane, budu vědět, že se odkaz Ireny Krausové, rodačky z Třešti, která se v čase nejtěžší životní zkoušky obětovala pro druhé, usadil tam, kam patří.

Čest její památce!

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh