Jiřině Hrubanové, tehdy Blažkové) bylo 16 let, když se zapojila do protinacistického odboje. Převáděla lidi přes hranice, čímž ale v době Protektorátu riskovala vlastní život.
Zachránila tak například Karla Klapálka, který pak velel čs. 11. východnímu československého praporu při úspěšné obraně Tobruku v Africe a později velel i armádnímu sboru v SSSR.
Protože nevznikly samostatné čs. jednotky pro ženy, vstoupila do britských Pomocných pozemních sborů (ATS).
Vyškolila se na řidičku a jezdila nebezpečné trasy do Egypta.
V roce 1944 se tam vzali. Otta musel ale ihned odjet bojovat na východní frontu a Jiřina zanedlouho zjistila, že je těhotná.
Neměla ale jak to dát Ottovi vědět. Netušila ani, jestli ještě žije…
Manžel mezitím v Československu vyhledal Jiřininy rodiče a řekl jim, že jejich dcera žije.
Od ledna 1941, kdy musela narychlo utéct, o ní nic nevěděli. Mysleli si, že zemřela.
Jiřina s roční dcerkou doplula do Neapole, pak vlakem do Villachu. Tam na ni čekal Otta. Poprvé viděl svoji dceru. A manželku po skoro dvou letech.
Tento den si Jiřina napsala do diáře: “Byla jsem štastná.“
Bylo jí 69 let.
Text od Aneta Černá, ČT, zdroje ZDE, ZDE a ZDE.
Fotky: soukromý archiv Jiřiny Kaprasové
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji