O historii, která se pořád opakuje

Šéfové tajných služeb tří baltských států mluví o Rusku, Rusech a historii, která se opakuje. Těžké a nanejvýš poučné čtení.

„Lidský život tam nemá žádnou hodnotu“: Důstojníci pobaltské kontrarozvědky otevřeně hovoří o ruské krutosti. Estonský týdeník Eesti Ekspress vyzpovídal šéfy a několik zaměstnanců estonských, lotyšských a litevských rozvědek. Toto je jejich vyjádření k Rusku.

🇪🇪 Alexander Toots. V létě mu bude třicet let, co pracuje u estonské Služby vnitřní bezpečnosti (KAPO). Jednal s Ruskem 15 z posledních 30 let. Snažil se předvídat jeho další kroky a odhalil ruské špiony, z nichž několik bylo jeho kolegy.

 🇪🇪 „Neodmyslitelným prvkem ruské společnosti pokazucha: předstírání, že je všechno v pořádku, zatímco skutečnost je jiná. To platí, alespoň částečně, i pro ruskou rozvědku, bez ohledu na to, že jde o mocný systém zaměstnávající tisíce lidí. Chaos je rysem ruské kultury. Vždycky musí být nějaký pastýř, jinak je to anarchie. Jsou velcí, ambiciózní, nemilosrdní a především krutí.“

🇪🇪 Tootse zvěrstva páchaná v Buči nepřekvapila. Stejně tak ani žádný jiný z agentů kontrarozvědky, s nimiž novináři mluvili. Jsou si vědomi toho, jak si Rusové počínali v Pobaltí za druhé světové války. O tom, jak se chovali předtím. O tom, jak se chovali vždycky. Západu takové povědomí chybí.

🇪🇪 „Západ má štěstí, V tom, že my jsme nárazníkem mezi nimi a Ruskem. Oni na mnohé zapomněli a myslí si, že Rusko je stejné jako oni.“

🇱🇻 „Když válka začala, obávali jsme se, že lidé budou říkat, že je to jen Putinova válka,“ říká generální ředitel lotyšské státní bezpečnostní služby Normunds Mežviets, když spolu hovoříme. Pro Mežvietse nejsou Rusové cizí. Vyrůstal mezi mnoha rusky mluvícími a potyčky byly na denním pořádku. „Byl jsem svědkem ruské mentality každý den.“

Intenzita bojů v okolí Bachmutu

🇪🇪 „Samozřejmě nelze abstraktně obvinit celý národ,“ říká dlouholetý generální ředitel estonské vnitřní bezpečnosti Arnold Sinisalu. „Ale společnost a národ tvoří celek. Stát může vymývat mozky, ale zárodky šovinismu stále vyvěrají ze samotného národa.“

🇱🇹 Když ředitel litevského odboru státní bezpečnosti Darius Jauniškis sloužil v sovětské armádě, byl neustále konfrontován s ruskými vojáky, kteří chtěli komunitě dominovat.

🇱🇹 „Bojoval jsem s nimi,“ říká, „protože jsem věděl, že jakmile se podřídíte jejich vůli, stanete se jejich otrokem. Ale když jim úder vrátíte, můžete si dokonce získat jejich důvěru.“

🇱🇹 Když se zeptám, v kolika šarvátkách byl, Jauniškisova ruka se posune a odhalí talisman na zápěstí. Bylo jich hodně, říká. Velmi mnoho. Aplikuje tuto zkušenost na analýzu Ruska jako celku: akceptují a respektují sílu samotnou.

🇱🇹 Přesně tak se o Rusku vyjadřují důstojníci pobaltské kontrarozvědky. Válka na Ukrajině není Putinovou válkou. Krutost není Putinova. Znásilňování, vraždy, vydloubávání očí, věšení a pálení mrtvol nejsou zvláštní taktikou používanou ruským vůdcem. Je to Rusko jako celek.

Veřejné oběšení ukrajinských vlastenců v Luhanské oblasti. Jako Islámský stát.

🇪🇪 „Na vině je většina Rusů,“ říká Sinisalu. Západní kolegové mají někdy problém tomu uvěřit. „Na západě jsou určitě naivnější a optimističtější než my.“

🇱🇹 „Když jsme se snažili našim partnerům vysvětlit, že Rusku se nedá věřit, popřeli to,“ dodává jiný, viditelně rozhořčený. Gruzie, Krym – nic se nezměnilo. „A jsme tady v roce 2022.“ Několik respondentů naznačuje, že museli západním partnerům neúnavně připomínat nebezpečí takové naivity.

🇪🇪 Toots říká, že západních zpravodajské služby nedělají nic špatně. Problémy však přetrvávají mezi politiky a vedoucími zahraničních zpravodajských služeb. Popírání. Odmítání. Redukce všeho na Putina a jeho nejbližší okolí, protože nelze všechny Rusy škatulkovat nebo se domnívat, že existují společné národní charakteristiky.

🇱🇻 Závěry pobaltských kontrarozvědčíků o Rusku jsou opačné. Jak poznamenává jeden z nich: „Naše chápání bylo v protipólu k chápání Západu“. Válka na Ukrajině nebyla překvapením, ale spíše logickým vývojem. A v určitém okamžiku se bude znovu opakovat.

Zkušenosti z první ruky

Ti, s nimiž jsem dělala rozhovory, se narodili koncem 60. nebo začátkem 70. let. Vyrůstali mezi tolika Rusy, že když rychle mluví, někteří z nich, včetně Tootse, mají lehký ruský přízvuk. Všichni byli odvedeni sloužil v Rudé armádě

Pohřební cesta ukrajinských obránců

🇱🇻 Když se šéfové pobaltských kontrarozvědek setkávají, hovoří spolu anglicky, i když jako společný jazyk může sloužit i ruština. Každý z nich ji ovládá natolik dobře, že když Sinisalu nebo Toots začnou citovat ruské rčení, druhý to dokončí za ně.

Putin a jeho družina nemají nic společného se západními vůdci, kteří nosili formální uniformy na soukromých školách, pokračovali ve studiu politické filozofie na Harvardu a vědí, kam se pokládá vidlička na salát. V Rusku samozřejmě není nouze o fascinující, inteligentní, srdečné a upřímné lidi, ale ti neurčují hlavní tón ruské společnosti.

🇪🇪 „Pokud chcete poznat Rusko, pak nejezděte do Petrohradu nebo Moskvy,“ říká Toots. Jednou strávil šest měsíců v Kronštadtu, který je od Petrohradu co by kamenem dohodil, ale je plný úplně jiné sorty lidí. Tam nikdo nesundával u stolu klobouk a neznal ani slovo o etiketě. Všechno se rozpadalo a nohy židlí byly na pokraji toho, že se pod vámi ulomí, ale nikdo nehnul prstem, aby něco opravil, jen si povzdechl: „Ach…“ a pohrdavě mávl rukou. Atmosféra byla prodchnuta něčím, co je Západu bytostně cizí – ruská společnost je zvyklá trpět. Nespravedlnost, která vyhání Pařížany do ulic, nepřiměje jediného obyvatele Novosibirsku, aby se podrbal na zátylku.

🇱🇹 „Rusko nepochopíte prostřednictvím knih nebo analýz,“ dodává Jauniškis. „Musíte tam chvíli žít.“

Žádný z ředitelů kontrarozvědky už dlouho Rusko nenavštívil, alespoň ne oficiálně. Přesto viděli ruské vesnice, které nemají spolehlivou elektřinu, schůdné ulice nebo dokonce toalety uvnitř domů. Zůstává jen hrdost na příslušnost k tak velkému a silnému národu.

Jeden známý, který navštěvoval menší ruská sídla, barvitě popsal běžná místní historická muzea: jedna místnost pokrývá období od paleolitu do roku 1941, následuje pět místností pokrývajících roky 1941-1945. Druhá světová válka. Vítězství nad nacisty. Jediný zdroj cti v tak skromném prostředí, kde u dveří muzea začíná prostranství nekonečného bláta a místní opilec se choulí u zdi a dřímá jako ospalá moucha domácí.

🇪🇪 „Podívejte se, co dělali za druhé světové války,“ říká Sinisalu, když se bavíme o masových hrobech, znásilňování a deportacích na Ukrajině. „Je to úplně stejné.“ Sinisaluovi prarodiče byli deportováni na Sibiř, kde oba zahynuli. To, co se dnes děje na Ukrajině, už dříve viděli a snášeli lidé v Tallinnu, Rize a Vilniusu.

„Neexistují žádné oddělené národy nebo odlišné společnosti,“ tvrdí jeho vehementně protiválečně naladěný ruský známý. „Domnívám se, že takzvané národy jsou nástrojem, který používají obří imperialistické konglomeráty bojující mezi sebou na Ukrajině o globální nadvládu, a to vše na úkor životů a osudů pracujících lidí – o jakém ‚národu‘ je tedy možné mluvit…“

Ukrajinští novorozenci v dobách ruských teroristických útoků. Rok 2022

Důstojníci pobaltských bezpečnostních služeb však ruský imperialismus a brutalitu nepopisují jako vojenskou taktiku, ale jako rozbujelou společenskou normu.

🇱🇹 „Domníval jsem se, že se jejich mentalita v průběhu let změnila a po válce se jim to vyplatilo. To by bylo normální,“ říká Jauniškis. „Ale mýlil jsem se.“

🇱🇹 „Jak by se Rusko mohlo zodpovídat, když nikdy nebylo pohnáno k odpovědnosti? Nacisté se během druhé světové války dočasně dostali na vrchol žebříčku krutosti, což způsobilo, že lidé na ruská zvěrstva zapomněli.“

🇪🇪 „Nikdy nebyli pohnáni k odpovědnosti,“ říká Sinisalu. „A to jim dodalo pocit neporazitelnosti.“

Říše

🇪🇪 Ani po dotazu mi nebylo sděleno jeho celé jméno. Vím jen jeho křestní jméno, že je historik a že spolupracuje se špiony a detektivy KAPO. Historik, říkejme mu třeba Peeter, má za úkol pomáhat odhalovat zločiny spáchané během sovětské okupace ve čtyřicátých letech a později. Jelikož Rusko stojí v samém centru hrůzných činů Sovětského svazu, výrazně napomáhají k pochopení jeho dnešního počínání. Angelu Merkelovou nebo Olafa Scholtze by nikdo nepoužil k vylepšení svých analýz nacistické historie, ale v Rusku se nic nezměnilo.

🇪🇪 Peeter studuje, jak byly sovětské deportace plánovány, jak byli pobaltští protikomunističtí partyzáni z Lesních bratří vypátráni a popraveni a co se stalo s těmi, kteří přežili. Pátrá po tajných hřbitovech KGB a pročesává archivy, aby našel důkazy o nesčetných lidskoprávních zločinech spáchaných během ruské okupace.

Tohle je Ruský svět. Nic jiného neumí a nenabízí. Chceme to?

Občas se radí přímo se Sinisalem, kterého označuje za „nadprůměrného amatérského historika“.

🇪🇪 „V posledních několika letech se historie opakuje mnohem živěji, než jsme kdy mohli očekávat,“ říká Peeter. Každý den vychází z archivu, čte zprávy a nevidí žádný velký rozdíl mezi tím, co se stalo tehdy, a tím, co se děje dnes. „Zdálo se, že svou taktiku poslali do důchodu, ale ona se vrací v úplně stejné podobě jako dřív.“

🇪🇪 Přesto byl překvapen, když se začaly objevovat první zprávy o brutálních činech Ruska na Ukrajině. „Minulost se projevila nově, hrubším a silnějším způsobem, což bylo nečekané,“ poznamenává Peeter. Deportace. Znásilnění. Údajné boje s nepřátelskými živly, ale i skutečné popravy dětí. V Rusku je historie živější a přítomnější než kdekoli jinde.“

„Naše hodnocení Ruska se za posledních 30 let nezměnilo. Hlavní analýza je následující: Rusko si přeje získat zpět svůj status impéria jakýmikoliv prostředky.“
ředitel lotyšské státní bezpečnostní služby Normunds Mežviets

🇪🇪 „Pro ně neexistují žádné státy, pouze zóny a území,“ vysvětluje Peeter. Rusko se považuje za obklopené vazaly a nebo pomocníky – třetí možnost neexistuje.“

🇱🇻 „S rozpadem SSSR se nikdy nesmíří,“ říká Mežviets. Jak prohlásili sami ruští představitelé: Rusko končí tam, kde se zastaví.

🇱🇹 „Je to způsob myšlení dobyvatele,“ říká Jauniškis. „Všichni kolem nich jsou nepřátelé.“

🇱🇹 🇪🇪 🇱🇻 Překvapivě shodně šéfové všech tří pobaltských kontrarozvědek odpovídají, když se ptám na původ současné ruské mentality: Ivan Hrozný. Vládce, který žil před téměř 500 lety, vedl úspěšná vojenská tažení zaměřená na územní expanzi a vynikal mimořádnou krutostí, když v záchvatu vzteku dokonce zabil vlastního syna. Současná ruská brutalita a expanzionismus jsou jeho kopií.

Realita dnešního Ruska se přibližuje Stalinovu chanátu.

Považovat bývalého moskevského velkoknížete za kořen moderního Ruska není pouhým výplodem fantazie pobaltské kontrarozvědky. Peeter nedávno četl dlouhý ruský propagandistický článek, který vychvaloval Ivana Hrozného jako génia a vzor. Rusko stále častěji využívá historické události k ospravedlnění svých současných akcí.

„Rusové jsou jako děti, kterým bylo ublíženo a které se nyní chtějí pomstít. Sovětský způsob myšlení je v ruské společnosti tak hluboce zakořeněn, že i jejich způsob odporu pochází ještě ze 70. let: lidé sedí v kuchyni, popíjejí vodku a stěžují si.“

ředitel litevského odboru státní bezpečnosti Darius Jauniškis

🇪🇪 Sinisalu není jediným milovníkem historie v estonské kontrarozvědce: Toots dokáže vysledovat svůj rodokmen 300 let nazpět a je nezvykle nadšený, když mi začne vyprávět o svých předcích. Jedna z jeho babiček pocházela ze šlechtického rodu baltských Němců a nedůvěra k nim není neznámým tématem: v rodině vznikla roztržka, když se rozhodla provdat za Estonce, což byli v té době prostí sedláci. Toots pečlivě uchovává každý útržek korespondence, který se k tomuto příběhu váže.

Ruské zpravodajské důstojníky zajímá historie neméně, i když v pokřivené verzi.

🇱🇻 „V posledních letech kladou velký důraz na utváření současnosti prostřednictvím historie,“ říká Mežviets. A pro ruského zpravodajského důstojníka „historie“ znamená především konflikty a války. Dávné střety slouží k ospravedlnění dnešních bojů a podle Peetera dostávají ruští zpravodajští důstojníci „zvláštní dávku“ těchto lekcí, což podněcuje nejen jejich touhu po expanzi, ale i po odplatě.

Čistý fašismus. Kdo zneuctí Svatojiřskou stuhu bude potrestán pokutou 5 miliónů rublů, nebo vězením.

🇱🇻 Zklamání ze zaostávání za Západem způsobilo, že Rusové buď stupňují národní výjimečnost, nebo se urážejí, rozhořčují a věří, že země byla o něco okradena. Jak mi říká jeden ruský známý: „Rusy nezajímá pravda, ale spravedlnost.“ V Rusku je to tak. Bez ohledu na to, že tato historická spravedlnost není ničím jiným než fantazií tenčí než list papíru.

Krutá kultura, která prostupuje moderní ruskou armádou, byla zakořeněna v době Stalinových gulagů. Není to náhodné, ale systematické. Rigidní hierarchie, neschopnost počítat s odchylkami, autokraté uzavření v informačních bublinách a zároveň obyvatelstvo toužící po autokracii – což je pro obyvatele Západu asi nejtěžší aspekt, který se dá pochopit – existují v Rusku po staletí a budou jen přetrvávat.

🇪🇪 Ředitelé pobaltských kontrarozvědek nemluví jen o Putinovi, ale připomínají i dobu vlády Petra Velikého, který nařídil popravit všechny Rusy podporující Švédy. Sinisalu a Toots opět společně glosují ruskou maximu: „Bijte své, abyste zastrašili ostatní“.

🇪🇪 „Násilí je v Rusku historickým vzorcem a to se nezmění,“ dodává klidně Sinisalu. „Lidský život tam nemá žádnou hodnotu.“

Masakr v Buči nebyl ojedinělý, ale opakoval se masakr v Katyni. Odpálení věznice v Olenivce bylo kopií výbuchu v Sambiru, při němž v roce 1941 zahynulo 1 200 vězeňkyň. Pro každého, kdo zná ukrajinské dějiny, nebylo nic překvapivého, protože Ukrajina není jen Ukrajina – je to také Estonsko, Lotyšsko a Litva ve 40. letech 20. století.

Protiputinská koalice vojáků. Polsko, Ukrajina, Čečna

🇱🇹 „Nejsou jako my. Respektují pouze sílu,“ říká Jauniškis, „a když na tu jejich odpovíte svou, pak se možná i spřátelíte.“ Tento princip je diametrálně odlišný od diplomacie v obleku a kravatě a běžného vyjednávání, na které je Západ zvyklý.

🇪🇪 „Pro Rusko se vítězství obou stran rovná prohře,“ poznamenává estonský podnikatel, který s Rusy organizuje složité obchodní transakce už desítky let. „Potřebují, aby i při vyjednávání byli vždy vítězové a poražení. A jen oni mohou být vítězi.“

🇱🇻 „Tam je diplomacie známkou slabosti,“ říká Mežviets. „Rusko uznává pouze sílu. Pro Západ je těžké to pochopit, protože lidé ze Západu vyznávají jiné hodnoty a věří, že ostatní je vyznávají také.“

🇱🇹 Jauniškis přirovnává současnou ruskou společnost ke středověkým Mongolům. Litva se sice kdysi spojila s ruskými knížaty, aby čelila mongolským hordám, ale vzhledem k chování jejích důstojníků i vojáků má pocit, že Rusko přešlo na druhou stranu. „Jsou to zvířata,“ prohlašuje upřímně.

🇪🇪 „Nechci uvažovat tak primitivně, nechci věřit, že by takové zlo mohlo v ruské společnosti skutečně existovat,“ říká mi Peeter. „Rád bych věřil něčemu ušlechtilejšímu. Ale je to prostě pravda.“

🇱🇹 Jauniškis si je dobře vědom, že taková prohlášení nejsou politicky korektní. Nemá to samozřejmě nic společného s národními vlastnostmi nebo s tím, že všichni Rusové jsou zlý.

🇱🇹 „Lidé v Rusku se po generace a generace rodí do pohádek, kde se žije strašně, a téměř nikdy si neužívají svobody projevu, tak co jiného můžete čekat?“ říká lidskoprávní aktivista, který odmítá zbavit celou populaci lidské tváře. Je třeba mluvit nikoli o Rusech, ale o ruské společnosti.

🇪🇪 Sinisalu je vášnivou čtenářem Ludmily Ulické a sleduje všechny její rozhovory. Zpočátku ho překvapilo, že ač spisovatelka horlivě vystupuje proti válce, neopustila Rusko před jejím vypuknutím. „Pak jsem se na ni podíval hlouběji a zjistil jsem, že to není skutečná Ruska, ale Židovka.“ A co se o Židech říká v Rusku? Jak se říká jedné z postav Sergeje Dovlatova: „Dal bych tucet Ukrajinců za jednoho Žida.“

Pohrdání Ukrajinou není jen jedním z Putinových bludů – jeho kořeny sahají mnohem hlouběji. Před rozhovorem se známým ruským divadelním režisérem jsem byl upozorněn, že je obecně liberální antiputinovec, ale věří, že obsazení Krymu Ruskem byl správný krok, protože Ukrajinci „nejsou lidé“.

… bez komentáře

🇱🇹 Jauniškis při diskusi o Rusku opakovaně používá slova „jedinečná mentalita“. Rusko nepatří do našeho ekosystému. Má svůj vlastní soubor pravidel a hodnot. Dokonce i vtipy jsou jiné. Pobaltští kontrarozvědčíci se často pokoušejí vyprávět svým západním kolegům ruské vtipy, ale nedokážou je rozesmát, protože ti nechápou, jak by takové věci mohly být vtipné. Pouze ti, kteří vyrostli v pobaltské sféře, se mohou smát jak anekdotám vyprávěným zde, tak těm, které se vyprávějí na Západě.

🇱🇹 „Bylo by příliš zjednodušující přisuzovat ruskou mentalitu propagandě,“ říká Jauniškis. „Imperialismus, šovinismus, brutalita – jsou součástí ruského vzdělání, výchovy a kultury, ale jsou také součástí jejich hodnot. A tak tomu bylo po staletí.“ Bohužel ani Jauniškis, ani žádný jiný důstojník pobaltské kontrarozvědky, se kterým jsem dělal rozhovor, nevěří, že se to může změnit.

Nic se nemění

Když pobaltské státy získaly v roce 1991 nezávislost, stalo se i Rusko dočasně demokratičtějším. Zdánlivě se konaly volby, vedoucí představitelé hovořili o otevírání se a zdálo se, že se vše mění k lepšímu. Jenže jen Západ věřil, že v Rusku nastal obrat.

🇪🇪 „Když jsme dělali své plány, předpokládali jsme, že se Rusko vrátí ke svému starému já a že se impérium vrátí nejméně o rok později,“ řekl Raivo Vare, který v té době zastával funkci ministra zahraničí. O Rusko se zajímá celý život a žil tam 17 let. „Praktické zkušenosti“ byly základem pro hodnocení.

🇪🇪 „Bohužel jsme byli příliš optimističtí,“ dodává Vare. Trvalo jen několik měsíců, než Rusko začalo Estonskem opět manipulovat, tentokrát s ropou.

Všichni, kdo pracují pro pobaltskou kontrarozvědku, tvrdí, že se nic nezmění.

🇪🇪 „V ruských školách učí děti, že pobaltské státy byly ztraceny jen dočasně,“ poznamenává Peeter. „Puškin nemůže vést takovou zemi, jako je Rusko.“ Peeter nevěří, že by se něco zlepšilo, i kdyby se Alexej Navalnyj nějakým zázrakem stal ruským vůdcem. „Mentalita je pořád stejná. Muselo by dojít k totální čistce, ale to se nestane.“ Ruská mládež se vzdala naděje, státní aparát je mohutný, protesty nikam nevedou a všechny dlouholeté naděje Západu na pokojný přechod k demokracii jsou naprosto naivní, přehlížejí ruskou historii, mentalitu a realitu.

„V ruských školách učí děti, že pobaltské státy byly ztraceny jen dočasně. Nic by se něco zlepšilo, i kdyby se Alexej Navalnyj nějakým zázrakem stal ruským vůdcem. Mentalita je pořád stejná. Ruská mládež se vzdala naděje, státní aparát je mohutný, protesty nikam nevedou a všechny dlouholeté naděje Západu na pokojný přechod k demokracii jsou naprosto naivní, přehlížejí ruskou historii, mentalitu a realitu.“

Estonský historik spolupracující s tamní rozvědkou

🇪🇪 Zrovna nedávno stál estonský velvyslanec na Ukrajině Kaimo Kuusk na okraji masových hrobů a navštívil bývalé mučírny v Iziumu. Bylo mu řečeno, že ruští mučitelé nebyli žádní Asiaté, ale mluvili elegantním městským petrohradským nebo moskevským přízvukem. Totální porážka Ruska na Ukrajině je jedinou příležitostí ke změně.

🇪🇪 „Historicky měla síla na Rusko vždycky vliv,“ říká Peeter. „Bez ohledu na to, jak moc si přejete, aby existovalo jiné řešení, neexistuje.“

🇱🇹 „V tuto chvíli mě nenapadá žádná síla, která by mohla v Rusku šířit demokratické hodnoty,“ říká Jauniškis. „Vyžadují respekt každé jiné země a vynucují si ho brutálním nátlakem.“

Vzhledem i k předchozímu příspěvku opět bez komentáře

🇱🇻 Mežviets tiskne dlaně k sobě a nezaujatě vyjmenovává body strategického hodnocení lotyšské kontrarozvědky. Rusko Ukrajinu nedobude. Putinova mentalita se začne měnit, ale nikdo nedokáže říct kdy. Nezáleží to jen na něm samotném nebo na Rusku, ale i na míře aktivity Západu.

🇱🇻 „Mentalita Ruska se nezmění,“ uzavírá. Ani Putinova případná smrt na tom nic nezmění. Pro náš region bude Rusko vždy hrozbou, a to nejen kvůli svým vůdcům.“

„Mentalita Ruska se nezmění. Ani Putinova případná smrt na tom nic nezmění. Pro náš region bude Rusko vždy hrozbou, a to nejen kvůli svým vůdcům.“
ředitel lotyšské státní bezpečnostní služby Normunds Mežviets

🇱🇹 🇪🇪 🇱🇻 Ředitelé všech tří pobaltských kontrarozvědek vnímají, že ruská invaze na Ukrajinu sice neznamenala změnu v prvním případě, ale na Západě určitě ano. Nyní západní politici postupně začínají chápat, že s Ruskem nelze zacházet stejně jako s jinými státy, i když je to velmi tenká hranice. Stále se mluví o „Putinově válce“. Zdůrazňují, že „obyčejní Rusové“ by neměli být pronásledováni. Tvrdí, že musíme zůstat humanističtí a chápaví, protože jinak bychom nebyli Evropany.

Je to rozporuplný koktejl, který vyžaduje, abychom se ve jménu západních hodnot přesvědčili, že ukrajinské mrtvoly jsou pouze činem šíleného válečného fanatika, a ne výsledkem mnohem širšího, houževnatého myšlení, které zůstávalo po staletí nepotrestáno. Mnozí jsou připraveni umožnit Putinovi, aby si zachoval tvář, bez ohledu na to, že cenou jsou ukrajinská těla s oprátkami uvázanými kolem krku a odstraněnými obličeji.

Rusko samozřejmě není jedinou zemí, která vychází z historického narativu.

🇪🇪 „Roosevelt byl také naivní,“ říká Sinisalu a připomíná, jak bývalý prezident obětoval pobaltské státy ve snaze získat Stalina jako spojence. Připomíná rozhořčení, které propuklo u amerického publika po zhlédnutí lotyšského filmu, který přirovnával komunisty k nacistům. „Západ projevil mnoho cynických zájmů,“ říká Sinisalu. „Politické vedení vždy určuje pravidla: s Ruskem se musí nějak komunikovat dál.“ Když se ho ptám, jaké pocity v něm přístup Západu vyvolává, pokrčí rameny. „Jaké by mohly být? V každém případě ne pozitivní.“

🇪🇪 Sinisalu uznává, že se postoj Západu od začátku války zlepšil, ale ne dostatečně. Jakékoli zmínky o „Putinově válce“ nebo návrhy, že by se Rusko mělo vyhnout ponížení, označuje za „hloupé řeči“. Jelikož je dobře obeznámen s historií, moc dobře ví, že k revolucím v Rusku docházelo pouze po prohrané válce.

Je možné, že bezpečnostní agentury pobaltských států brzy ztratí přesnou znalost ruské společnosti: mladší generace přicházejí do styku s místními rusky mluvícími, ale ne s vlastním Ruskem, což je něco úplně jiného. Není to otázka etnické povahy, ale výchovy. Dnešní pobaltská mládež většinou neumí rusky, nedokáže zachytit nuance a může se mýlit v detailech.

Ruská špionáž v pobaltských zemích od začátku války mírně zeslábla, ale podle mých respondentů je to jen dočasné.

V tomto zákopu je celá Evropa. Nepřítel je nablízku.

🇪🇪 „Moje práce je posledních patnáct let relativně rutinní,“ poznamenává Toots nenuceně. Chytání protivníkových špionů nazývá „prací na montážní lince“ a svou vlastní profesi „životním stylem“. K žádným posunům ve větším měřítku nedošlo, říká – jediná překvapení jsou taktického rázu.

Když jsem s Tootsem počátkem léta 2021 dělal rozhovor, mluvil o ruském úsilí šířit vliv ve školách a o tranzitních podnikatelích, kteří se ucházejí o lepší vazby na kolosální impérium. O rok později se vše změnilo. Nástroje protivníka se změnily, ale ostražitost je stále klíčová. „Pokud do něčeho jdete s očekáváním, že budou stejní jako my, pak se připravujete na zklamání.“

„Pokud do něčeho jdete s očekáváním, že budou stejní jako my, pak se připravujete na zklamání.“

Alexander Toots, pracovník estonské Služby vnitřní bezpečnosti

Setkáváme se celkem třikrát a Toots dlouze vypráví o Rusku, ale o sobě neřekne skoro ani slovo.

🇪🇪 „Možná jsou to poslední rozhovory, které kdy poskytnu,“ říká.

🇪🇪 Za posledních dvanáct let Tootsova jednotka dopadla a zatkla 21 ruských špionů, z nichž každý byl shledán vinným. Mám podezření, že naznačuje další dopadení, když končíme náš rozhovor a on říká: „Jen chvíli počkejte. Do konce roku budou nějaké novinky.“

Litevská kontrarozvědka nic podobného neslibuje, ale o ukrajinské vlajky na klopách ve Vilniusu není nouze.

🇱🇹 „Jednoho dne se Rusové probudí a uvědomí si, co způsobili,“ tvrdí Jauniškis. „A jejich vina bude nesnesitelná.“

Když opouštím lotyšskou centrálu VDD a jsou mi vráceny propisky, které mi byly zabaveny, ptám se ochranky, zda bylo v práci více práce než obvykle. Přikývne, ale neřekne ani slovo.

🇪🇪 Jedu zpátky do Estonska. O několik dní později slavíme narozeniny mé pratety. Bude jí sto let. Její děti říkají, že je v dobré kondici, stále čilá jako rybička a ještě před pár lety vylezla na střechu, aby naučila kominíka pár věcí. Od 24. února však špatně spí. Nespavost ji přepadla po přečtení zpráv o ruské invazi na Ukrajinu.

„Má strach,“ říkají její děti. „Bojí se, že se násilníci znovu vrátí.“

Český prezident hvězdou ruské státní propagandistické TV. Usilovný kolaborant po celou dobu ruské okupace Ukrajiny, jeho obrat mu nelze věřit.

🏇 Lotyšsko, Estonska a Litva, mají stejně jako Ukrajina jednu unikátní a nepřenositelnou zkušenost, kterou my ostatní zaplať pán bůh, nemáme. Byly součástí Sovětského svazu, tedy v podstatě ruského impéria. Západ by jim neměl vnucovat svůj pohled, ale naopak poslouchat to, co říkají. Rusko se nikdy nezmění a pokud jej nesložíme až na lopatky, bude na nás útočit vždy, kdy se mu k tomu naskytne vhodná příležitost.

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh