Ačkoli ještě některé nemocnice nejsou z nejhoršího venku, je evidentní, že aktuální vlna pandemie ustupuje a její průběh nedosahoval jarní intenzity.
Ostatně i u nás leží jen poslední paní, ta je po plicním pocovidovém selhání před několika týdny stále na přístrojích.
Ačkoli je varianta Delta nakažlivější, než ty před ní, ačkoli maximální záchyty pozitivních byly na vrcholu skoro o třetinu vyšší (20 000 vs 27 000), do nemocnic bylo přijato o více než čtvrtinu méně lidí (7000 vs. 9200) než na jaře a většinou i s lepším průběhem.
Je to zcela jistě zásluhou vakcín, opatření totiž byla volnější a taky je dodržoval menší počet lidí.
Dobře je to vidět na statistice ze SM kraje z 20. prosince, kdy počty hospitalizovaných byly ještě stále hodně vysoké.
Každopádně všichni vidíme, že se ve většině států světa (kde se vedou relevantní statistiky) prosazuje opět nová mutace, omicron. Její průběh v ČR nechci předjímat, nicméně podle mě se už v zemi šíří komunitním přenosem.
Každopádně co se ví: Podle předběžných dat poskytuje předchozí nákaza covidem ochranu proti omikronu cca 19 %. Třetí dávka očkování 55 až 80 %. Více TADY.
My se určitě v případě nutnosti zase postaráme o všechny, pro něž budeme mít lůžka a přístroje i když už mnohde saháme do morálních a fyzických rezerv.
Neděláme to s radostí (už jen ty obleky), ale je to naše práce a v pandemii poznáváme, že i skutečné poslání.
Všechno komplikuje i značné množství dezinformací, těm se budu věnovat příště.
Snad jen dvě odbočky a kritika do profesních řad: ano, nikdy jsem neslyšel úzce odbornou debatu na sociálních sítích, kterou by spouštěli například architekti, nebo designéři automobilů. A tady je to o to horší, že nepochopení nuancí problému může i zabíjet.
👉 Slovenský Úřad pro dohled na zdravotní péčí začal vyšetřovat lékaře podezřelé z šíření dezinformací o koronaviru. Hrozí jim až ztráta licence. Rakousko tak už postavilo před disciplinární komisi několik desítek zdravotníků.
👉 Kdy vědci pomáhají vzniku hoaxů?
Za skoro dva roky už se vyprofilovaly pozice ve veřejném diskurzu – lidé, kteří obhajují oficiální pozice, a pak ti, kteří se staví do pozice disentu. Vysoce se zprofesionalizovaly dezinfoobsahy – jejich autoři sbírají disentní argumentaci lidí, kteří v českém prostoru zastávají opoziční postoje, například profesora Jiřího Berana, lékaře Lukáše Pollerta nebo bioložky Soni Pekové. Oni předkládají určitou argumentaci a dezinformační prostor s těmito vstupy pracuje a transformuje je do takové podoby, že pro mnoho lidí je velmi těžké posoudit, co je pravda a co ne.
Jsou dvě skupiny producentů a distributorů dezinformací. Jednak zdroje, weby a facebookové skupiny, které si přibraly téma covidu jako jedno z hlavních a zařadily ho do dezinformační produkce. A pak jsou tady nové, které vznikly s covidem, například kanál Otevři svou mys a další. Přiřadily se k dezinformační scéně. Profesionalizují se zejména tím, že mají k dispozici relativně velký rejstřík autorit a pseudoautorit, které se do této pozice staví, čímž dodávají munici, kterou by dezinformátoři nikdy sami nedokázali vymyslet, protože je nutná určitá míra odbornosti, byť ohnuté a zmanipulované.
Ve většině případů je to tím, že ti lidé žijí ve své uzavřené vědecké bublině a jsou zvyklí debatovat o problémech s lidmi s podobnou zkušeností, podobnými znalostmi a podobným intelektem. Nyní ale z vědeckých bublin vystupují a mluví stejným jazykem, jen ne se sobě rovnými, nýbrž s širokou populací, která jim vůbec nerozumí.
Je třeba rozlišovat dvě skupiny. První vědomě a ochotně k šíření dezinformací přispívá tím, že poskytuje odborný obsah a argumenty, a činí tak opravdu s plným vědomím. A pak je druhá skupina, která by se proti tomu bránila argumentem, že pouze zastává jiný pohled na to, jak řešit pandemii covidu, přistupovat k lidskému zdraví a prioritám nejen zdravotním, ale i společenským. To je třeba případ pana Pollerta.
Vidím rozdíl mezi ním a třeba paní Pekovou, která tu hranici překročila a mnohokrát tvrdila věci, které se ukázaly zcela nepravdivé.
To první vnímám jako legitimní, protože je třeba si přiznat, že nemáme žádný mustr, jak krizi řešit. V digitálním prostoru se ale zcela stírají hranice mezi legitimní pochybností nad oficiálním přístupem k řešení a záměrně šířenou dezinformací. Pro DRTIVOU VĚTŠINU uživatelů internetu je nemožné to rozlišit.
Vědecká obec by měla vědecké problémy diskutovat mezi sebou, a ne s veřejností. To nedává žádný smysl kromě toho, že to veřejnost poškozuje, protože si to interpretuje na základě svých znalostí, které nejsou vědecké. Je zodpovědností velmi chytrých lidí, kteří zastávají disentní názory, aby je diskutovali uvnitř svých komunit, a ne s lidmi, kteří o biologii a imunologii nevědí naprosto vůbec nic.
Je vždy dobré zvážit, jak svůj příspěvek do diskuse formulovat. Pokud jsou schopní uznat, že existuje nějaká celosvětově uznaná cesta, to znamená zvýšit míru proočkovanosti a vyvinout dostatečně účinné léky, mají ji vždy postavit na první místo, aby nedošlo k představě, že tomu oponují, pokud to tak není. Pak teprve poukázat na to, že v dílčích ohledech lze situaci řešit jinak. Například že při uznávání protilátek by bylo možné stanovit nějaké rozpětí, které by bylo bezpečnou ochranou.
U některých lidí se ale projevuje jakási vnitřní potřeba exhibovat. Velkou část života stáli mimo veřejnou diskusi, nejsou na ni zvyklí, a najednou se z nich stanou pomyslné hvězdy společenské diskuse. Je pro ně pravděpodobně těžké tomu odolat. A nemusejí to být jen lidé v pomyslném disentu, ale i na druhé straně.
🏇 Je to tak, Covid je vysoce odborná záležitost a strach ve spojení s mohutnou dezinfoscénou vnutil mnoha lidem představu, že mu rozumí víc, než stovky odborníků, kteří se jí zabývají i desítky let, studovali ji na univerzitách a svoje vědomosti obhajovali v mnoha pracích a studiích.
To nedává smysl.
