🧵 „Než nás Rusko přepadlo, pracovala jsem jako účetní v autoservisu.“
🧵 „Po přepadení celé Ukrajiny jsme se synem a s rodiči prchali ze země.“
🧵 „U evakuačního autobusu, jsem ale sekla a řekla si, že zůstanu a půjdu do války. Otočila jsem se a vrátila se domů.“
🧵 „Armáda mě odmítla pro nedostatek zkušeností, tak jsem nastoupila k teritoriální obraně.“
🧵 „Absolvovala jsem tvrdý výcvik a stala se odstřelovačkou.“
🧵 „Strávila jsem na frontě rok a půl v plném nasazení.“
🧵 „28. listopad 2023. Při jednom z návratů z první linie jsem šlápla na ruskou minu.“
🧵 „Můj kolega mi zaškrtil obě nohy a slyším, jak do rádia říká: „Fénix. (moje přezdívka) je 300. Nutná evakuace.“
🧵 „Nyní se dávám dohromady po amputaci nohy, cvičím a rehabilituji, abych se co nejdříve mohla vrátit k obraně mojí země.“
🧵 „Jmenuji se Anastasia Savka, je mi 25 let. Mám pětiletého syna.
A jsem Ukrajinka.“
🏇 „Pro mě válka ještě neskončila.“ Tak to řekla Anastasia, která bude i bez nohy odcházet od svého malého syna zpět do války. Aby on později jít nemusel.
Takhle žijí v zemi, která má tu smůlu, že je Rusku nejblíž a že s ním nechtěla sdílet jeho cestu do nikam.
My nemůžeme být unaveni z toho, že oni umírají. My jim musíme pomáhat i přes vřískot naší páté kolony.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
