„Proč stojí za to Putinovi riskovat válku.“„

Někdo se stále nemůže rozhodnout, jestli je Putin nepřítel, jiný zase nechápe proč by neměli ruští sportovci startovat na olympiádě … a pak je tu Anne Applebaum.

Ta ví, která bije naprosto přesně, vždyť její předkové pochází z Běloruska a žije střídavě v USA i v Polsku. Applebaum je držitelem Pulitzerovy ceny a ceny National Book Award, obě za díla věnující se východní Evropě.

Výňatky z článku uveřejněného v The Atlantic, zhruba deset dní před ruským vpádem na Ukrajinu.

👉 Proč by ruský prezident útočil na sousední zemi, která ho neprovokuje? Proč by riskoval krev svých vlastních vojáků? Proč by riskoval tvrdší sankce a možná i ekonomickou krizi?

👉 Mnohé z jeho taktik – použití „separatistů“ podporovaných Ruskem k vedení války na východní Ukrajině, vytvoření loutkové vlády na Krymu – jsou staré taktiky KGB, známé ze sovětské minulosti.

Ale nejvýraznější vliv na Putinův světonázor nemá nic společného ani s jeho výcvikem KGB, ani s jeho touhou obnovit SSSR.

👉 Tento příběh začíná v 80. letech 20. století.

👉 Pozdní léta této dekády byla pro mnoho Rusů okamžikem optimismu a vzrušení z nadcházející změny. Politika glasnosti (otevřenosti) znamenala, že lidé poprvé po desetiletích mluvili a slyšeli pravdu. Mnozí cítili skutečnou možnost změny k lepšímu.

👉 Putin to tak nevnímal. Seděl v kanceláři KGB v Drážďanech ve východním Německu, kde prožíval pád Berlínské zdi jako osobní tragédii. Zatímco svět se radoval z konce studené války, Putin a jeho soudruzi z KGB v sovětském satelitním státě zběsile pálili všechny své složky, volali do Moskvy po pořádcích, které se nikdy nevrátily a měli obavy o své životy a kariéry.

👉 Pro pracovníky KGB to nebyla doba radosti, ale spíše lekce o povaze pouličních hnutí a síle rétoriky: demokratické rétoriky, antiautoritářské rétoriky, antitotalitní rétoriky.

👉 Putin po zkušenosti s tímto obdobím usoudil, že spontánnost je nebezpečná. Protest je nebezpečný. Řeči o demokracii a politických změnách jsou nebezpečné.

Ukrajinský Euromajdan, revoluce zdola, která smetla proruskou vládu v největším ruském satelitu. Černá můra všech autoritářů, od Moskvy, přes Almaty, Minsk, až po Peking. Proto posilují represivní aparáty, proto potírají všechny známky demokracie a všechny známky opozice či občanské aktivity.

👉 Aby se nešířily, musí ruští vládci kontrolovat národ. Trhy nemohou být skutečně otevřené; volby nemohou být nepředvídatelné; disent musí být pečlivě „řízen“ právním nátlakem, veřejnou propagandou a v případě potřeby cíleným násilím.

👉 Tak jak Putin nežil euforií konce 80. let, o to víc se naplno účastnil orgií chamtivosti, které zachvátily Rusko v 90. letech. Poté, co se vrátil do Sovětského svazu, připojil se ke svým bývalým kolegům, v masivním drancování státu.

👉 S pomocí ruského organizovaného zločinu a také amorálního mezinárodního offshorového průmyslu praní špinavých peněz, ukradla část bývalé sovětské nomenklatury majetek státu, ze země vyvezla peníze, ukryla je v zahraničí, zlegalizovala a pak přenesla zpět a použila je k nákupu dalších aktiv.

👉 Po nahromadění tohoto bohatství následoval boj o moc. Někteří z původních oligarchů se dostali do vězení či exilu. Putin nakonec skončil jako nejvyšší miliardář mezi všemi – jako ten, kdo ovládá rozvědky, tajnou policii a ostatní silové složky.

👉 Tato pozice činí Putina současně velmi silným a zároveň velmi slabým, což je paradox, který mnoho Američanů a Evropanů nechápe.

👉 Silný je proto, že ovládá páky ruské společnosti a ekonomiky. Zkuste si představit amerického prezidenta, který by ovládal nejen výkonnou moc – včetně FBI, CIA a NSA – ale také Kongres a soudnictví, The New York Times , The Wall Street Journal , The Dallas Morning News a všechny ostatní noviny; a všechny velké společnosti, včetně Exxon, Apple, Google a General Motors.

👉 Putinova kontrola je bez zákonných omezení. On a lidé kolem něj, fungují bez brzd a protivah, bez etických pravidel, bez jakékoli transparentnosti. Určují, kdo může kandidovat ve volbách, kdo smí mluvit na veřejnosti. Mohou například ze dne na den posílat vojáky k ukrajinské hranici a tato rozhodnutí s nikým nemusí konzultovat.

Když Putin uvažuje o invazi, nemusí brát v úvahu zájem ruských podniků a obyvatel, kteří by mohli utrpět ekonomickými sankcemi. Nemusí brát ohled na rodiny vojáků, kteří by mohli zemřít v konfliktu, který si nepřejí. Oni nemají na výběr.

👉 Ale zároveň je Putinova pozice extrémně nejistá. Přes všechnu moc a všechny peníze, navzdory naprosté kontrole nad informačním prostorem a naprosté nadvládě politického prostoru, musí Putin vědět, že je nelegitimním vůdcem.

👉 Nikdy nevyhrál spravedlivé volby a nikdy nevedl kampaň v soutěži, kterou by mohl prohrát. Ví, že politický systém, který pomohl vytvořit, je hluboce nespravedlivý, že jeho režim zemi nejen řídí, ale také ji vlastní a činí hospodářská a zahraničněpolitická rozhodnutí, která jsou navržena tak, aby z nich těžily společnosti, z nichž on a jeho nejbližší okolí profitují.

👉 Putin ví, že státní instituce neexistují proto, aby sloužily ruskému lidu, ale aby jej okrádaly. Ví, že tento systém funguje velmi dobře pro úzkou vrstvu velmi bohatých lidí, ale velmi špatně pro všechny ostatní.

👉 Putinovo vědomí, že jeho vláda je nelegitimní, se prolíná do ruské politiky cca od roku 2011, tedy krátce po jeho zmanipulovaném „znovuzvolení“ do ústavně pochybného třetího funkčního období. Tehdy se v desítkách ruských měst objevily velké davy lidí, které protestovaly proti volebním podvodům a korupci elit, v čele s Alexejem Navalným..

👉 Toho později Putinův režim otrávil a málem zabil. Nyní je v ruském vězení. Putin ale nevinil jen Navalného. Obviňoval také Ameriku, Západ a cizince snažící se zničit Rusko. Prohlásil, že „Obamova administrativa organizovala demonstranty a že Hillary Clinton vydala signál k zahájení protestů“. Po „vyhraných“ volbách prohlásil se slzami v očích, že zvítězil navzdory „politickým provokacím, které měly jediný cíl – podkopání ruské státnosti a uzurpování moci“.

👉 Jinými slovy, nebojoval pouze s ruskými demonstranty; bojoval se světovými demokraciemi jako s nepřáteli státu, který budoval a který mu (jim) patřil. Chápal sílu demokratického jazyka, myšlenek, díky nimž chtěli Rusové spravedlivý politický systém, nikoli kleptokracii ovládanou Putinem a jeho partou, a věděl, odkud tyto ideje pocházejí.

👉 Během následující dekády rozpoutá boj proti demokracii do Německa, Francie, Itálie a Španělska, kde bude podporovat extremistické skupiny a hnutí v naději, že podkope evropskou demokracii.

👉 Ruská státem kontrolovaná média podpoří kampaň za Brexit. Důvodem je snaha oslabit a rozložit západní demokratickou soudržnost. Ruští oligarchové budou investovat do klíčových průmyslových odvětví v celé Evropě a po celém světě, s cílem získat politický vliv, což se daří zejména v menších zemích, viz Maďarsko a Srbsko. Do amerických voleb v roce 2016 zasáhnou ruští dezinformační specialisté.

👉 Předchozí text je kruhový způsob, jak vysvětlit mimořádný význam Ukrajiny pro politiku Vladimíra Putina. Ta je jednak symbolem ztraceného sovětského impéria.

👉 Ale ještě větší zájem jej poutá k ukrajinské současnosti – protože se pokusila zapojit do světa prosperujících západních demokracií. Ukrajina v posledních dvou desetiletích uspořádala ne jednu, ale dvě prodemokratické, antioligarchické a protikorupční revoluce.

👉 Ta v roce 2014 byla pro Kreml obzvláště děsivá. Mladí Ukrajinci skandovali protikorupční hesla, tatáž jako ruská opozice a mávali vlajkami EU a uspěli. Tito demonstranti byli inspirováni stejnými ideály, které Putin doma nenávidí.

👉 Následná Putinova invaze na Krym a Donbas v roce 2014, potrestala Ukrajince za pokus o útěk z kleptokratického systému, ve kterém chtěl, aby žili – a Putinovým vlastním poddaným ukázala, že i oni by zaplatili vysokou cenu za demokratickou revoluci.

👉 Invaze také porušila psaná i nepsaná pravidla a smlouvy v Evropě, což dokazuje Putinovo opovržení západním status quo vzniklým po roce 1989.

👉 Na východě Ukrajiny jeho strategie ale selhala – i proto, že Putin Ukrajině hluboce nerozuměl a představoval si, že rusky mluvící Ukrajinci budou sdílet jeho sovětskou imperiální nostalgii.

👉 Což se ovšem nestalo. Pouze v okolí Doněcku a Luhansku,, kam se Putinovi podařilo přesunout jednotky a těžkou techniku ​​z Ruska, se místní převrat povedl. Ani tam ale nevytvořil atraktivní „alternativní“ Ukrajinu. Místo toho Donbas zůstává zónou chaosu a bezpráví.

👉 Z Donbasu je to daleko do Francie nebo Nizozemska, kde se krajně pravicoví politici potloukají po Evropském parlamentu a zároveň berou ruské peníze na „zjišťovací mise“ na Krym.

👉 Do malých amerických měst, kde ještě v roce 2016 voliči dychtivě klikali na protrumpovské facebookové příspěvky napsané v Petrohradu, je to ještě delší cesta.

👉❗️ Ale všechny tyto záležitosti jsou součástí stejného příběhu: Jsou ideologickou odpovědí na trauma, které Putin a jeho generace důstojníků KGB, zažila v roce 1989. Místo demokracie prosazují autokracii; místo jednoty se neustále snaží vytvářet rozdělení; místo otevřených společností prosazují xenofobii. Místo toho, aby nechali lidi doufat v něco lepšího, propagují nihilismus a cynismus.❗️

👉 Putin se chystá znovu napadnout Ukrajinu – nebo předstírá, že ji znovu napadne – ze stejného důvodu. Chce ji destabilizovat a zastrašit. Chce, aby ukrajinská demokracie selhala. Chce, aby se ukrajinská ekonomika zhroutila. Chce, aby zahraniční investoři utekli. Chce, aby i jinde – v Bělorusku, Kazachstánu, dokonce i v Polsku a Maďarsku – pochybovali o tom, zda bude demokracie v jejich zemích z dlouhodobého hlediska někdy vůbec životaschopná.

👉 Nadále plánuje rozklížit západní a demokratické instituce, především EU a NATO, až se rozpadnou na menší celky. Chce udržet diktátory u moci, kdekoli může, v Sýrii, Venezuele, Íránu. Chce podkopat Ameriku, zmenšit americký vliv, odstranit sílu demokratické rétoriky, kterou si tolik lidí v jeho části světa stále spojuje s Amerikou.

👉 Neznamená to nutně, že uspěje, je možné, že jeho snaha nakonec selže, ale i tak může při tomto pokusu nadělat hodně škody.

A to nejen na Ukrajině.

🏇 Omlouvám se za délku, ale článek je opravdu hutný, ale mnoha lidem může pomoci chápat, o co Putinovi vlastně jde a proč a navíc od někoho, kdo celé problematice dějin Ruska výborně rozumí.

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh