První září je v normálních mírových končinách slavnostní den pro děti rodiče. Ti přichází do škol spolu hlavně se žáky nižších ročníků a zejména u prvňáčků je tato událost spojena s pohnutím (jak to uteklo, vždyť se ještě včera batolil(a) po koberci v obýváku) a je zaznamenána do rodinné historie.
No a pak tu máme zemi v níž polovina školáků výuku vůbec nemůže nastoupit, další statisíce jí nastoupí stovky, či spíše tisíce kilometrů daleko, často v jiné zemi a v cizojazyčném prostředí, kde se ukrývají před válkou.
Část těchto děti buď ztratila jednoho či o ba rodiče navždy, jiným zase tátové slouží ve válce, kdy při obraně země umírají stovky vojáků.
Za šest měsíců války bylo poničeno 2400 škol po celé zemi, 269 z nich bylo zničeno zcela a dnes již neexistují..
To vše zahrnuje současnou existenci Putinova Ruska v dnešní Evropě.
🧰 Dvanáctiletý Mykola se dívá na svou zničenou počítačovou třídu v Mychajlovském lyceu, které bylo 4. března bombardováno ruskými silami, v ukrajinském Černihově, 30. srpna 2022. „Když jsem ve škole, myslím na člověka, který zahynul v troskách. Je mi jí hluboce líto. “ řekl Mykola.
🧰 Jedenáctiletý Ivan Hubenko se prochází po troskách své bývalé černihovské školy č. 21, kterou 3. března bombardovaly ruské síly. V úterý 30. srpna 2022 se v ní byl podívat, respektive, podívat na to, co ze školy zbylo.. „Když jsem ve své škole, cítím se uražený. Uraženost, že Rusové zničili mou školu,“ řekl Ivan.
🧰 Krystyna sedí v lavici ve zbytcích své třídy ve škole č. 21 v rodném Černihově: „To, co se stalo, je tragédie. Už jsem obrečela všechno, o co jsem přišla. Chybí mi škola, kamarádi a učitelé. Ale bude tu nová škola, noví učitelé a kamarádi“.
🧰 Anastásia stojí v troskách své bývalé třídy, na stejném místě, kde stála její lavice předtím, než byla 3. března vybombardována Černihivská škola č. 21. Fotka rovněž z 30. srpna , 2022. „Chtěla jsem tady odmaturovat. Tato škola mi připadá jako rodný dům,“ řekla Anastasia.
Dvanáctiletá Sofie stojí v úterý 30. srpna 2022 na troskách své bývalé třídy na Mychajlovském lyceu, které 4. března vybombardovaly ruské síly, v ukrajinském Černihově. „Bojím se stát ve zničené části třídy, kde jsem kdysi studovala,“ řekla Sofie.
🏇 Važme si toho, co máme, braňme si to a pomáhejme těm, kteří takové štěstí nemají.
Děti jsou nejnevinnější oběti války.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud mě chcete také podpořit, můžete prostřednictvím služby Donio.cz
