Řetězové emaily a jak vláda bojuje s dezinformacemi. Tweetováním …

Reportéři ČT se včera vydali po stopách šiřitelů i výrobců řetězovýchj emailů. Ty nejúspěšnější z nich mívají běžně statisícové dopady.

Nejčastěji jsou jejich cílem senioři, ale neplatí to pro všechny případy. No každopádně se to děje už několik let a minimálně rok a čtvrt za správy země touto vládou. Ta má mimochodem – a to je celkem úsměvné, vzhledem k tomu jak usilovně nedělá nic, co by dezinformačnímu systému uškodilo – boj proti dezinformacím jako jednu z vlastních priorit.

Ostatně tohle včera s doprovodným textem sdílel včera zmocněnec vlády pro boj s dezinformacemi pan Klíma. Rok poté, kdy Rusko napadlo Ukrajinu a Rusko nás nejprve označilo za nepřátelskou zemi a za několik týdnů i jako (podle něj) legitimní cíl jeho expanze na západ.

Reportáž ČT doporučuju shlédnout, link na ni je TADY.

Řetězové emaily útočí vždy na demokratické strany či kandidáty. Jsou vylhané, manipulativní, podporují radikalizaci příjemců a beztrestně manipulují veřejné mínění a tím přímo ovlivňují i volby ve prospěch extrémistů a populistů.

Jejich nebezpečí spočívá i v tom, že je příjemci dostávají od známých a kamarádů, kteří u nich obvykle mívají vysokou kredibilitu a tudíž je pro ně snadné jim uvěřit.

Ohledně pohybování se a působení na sociálních sítích mám tady výsek z knihy Síla rozumu v bláznivé době.

Je fascinující, jak internet dokáže přesvědčit třeba režiséra, že rozumí imunologii, nebo tesaře, že si myslí, že víc o islámu než arabista, či případně klempíře, že zná dějiny Ukrajiny víc než ukrajinista.

A přesto se o tom na sociálních sítích přesvědčujeme každý den a několikrát.

Jenže na okapy by vás taky nenapadlo si místo klempíře zavolat ukrajinistu a na krovy nebudete volat arabistu. Tak proč si lidi myslí, že to obráceně může platit? 🙂

A teď už to podstatné z knihy:

„Nejlepší obranou demokracie je živá a funkční občanská společnost. Lidé sdružení do různých organizací a spolků se dokáží mnohem jednodušeji zkoordinovat, než masa lidí, kteří sice bydlí na stejném místě, ale navzájem se vůbec neznají.“

„Osobní zkušenost s aktivním občanským životem vám umožní číst mediální zprávy jinak, novýma očima. Budete si umět mnohem lépe představit, s jakými úskalími se musí vyrovnat například organizátoři různých protestů či kampaní, o kterých se v médiích píše a řeči o tom, že jsou to agenti placení Sorosem, vám budou připadat ještě bláznivější než dříve.“

„Mnoho lidí se na internetu vyjadřuje k celospolečenským otázkám, aniž by znali základní pravidla, kterými se naše společnost řídí. Nepatřete mezi ně. Přečtěte si Ústavu, ujistěte se víte, jaké pravomoci má parlament, vláda i prezident. Přesvědčte se, že znáte rozdíl mezi výkonnou, zákonodárnou a soudní mocí. Ujasněte si, jaká je v Česku hierarchie soudů. Jaké případy řeší Ústavní soud a jaké Nejvyšší soud. Jaká je funkce státního zastupitelství? Jak je ukotvené členství v NATO a EU? Jaká jsou naše členská práva a povinnosti? Co říká Listina základních práv Evropské unie?
Nevědomý občan je bezbranný občan.“

Úvodní obrázek ČRo

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh