Sankce. Kdyby nefungovaly, nebudou Rusové chtít, abychom je rušili

Na úvod jen zkráceně: Samozřejmě je hodně špatné, že i přes západní sankce na ruskou ekonomiku i věrchušku a přes pomoc válčící Ukrajině, posíláme Putinovi neskutečné peníze za ropu a hlavně za plyn. Na druhou stranu naše sankce Rusko zasáhly a to je pociťuje výrazně, nicméně jejich dosah spočívá v jejich udržení v dlouhodobém horizontu.

Naše ochota shodnout se na nich a udržovat (případně zpřísňovat) je, bude alfou a omegou vývoje bezpečnostní situace v Evropě.

Čím hlasitěji Rusové a jejich kolaboranti volají po rušení údajně nefungujících sankcí, tím je zřetelnější, že na Rusko citelně dopadají.

Veškeré západní odhady a prognózy se ještě shodují na jednom: čistě politicky na podstatě ruského režimu žádné sankce nic nezmění.   Ten buď musí padnout vojensky, nebo zevnitř (pomocí kabinetního převratu, nebo něčeho na způsob Majdanu – přičemž ponechávám na jinou diskuzi, nakolik jsou jednotlivé možnosti reálné).

Jisté je jedno: Současné Putinovské Rusko je pro Evropu bezpečnostním rizikem. A pokud by porazilo Ukrajinu, stalo by se nebezpečím ještě větším.

Evropa je si tohoto stavu vědoma, druhou věcí je, nakolik jsme ochotni jako celek i jako jednotlivci strádat. Jak hodně a jak dlouho, protože žádné rychlé a jednoduché řešení současné situace není.

Účinnost sankcí:

Libor Dvořák, ČRo Plus:

,,Pár čísel úvodem: Sankcím v Rusku je dnes vystaveno 1212 fyzických osob včetně Vladimira Putina samotného. Patří sem především lidé z jeho nejbližšího okolí, kam je třeba zahrnout i rodinu. Totéž se přirozeně týká i většiny oligarchů.“

,,Pokud jde o celé kooperace a velké firmy, je jich celkem 108. Tolik ekonomických sankcí proti jediné zemi nebylo ve světových dějinách aktivováno ještě nikdy.“

,,Od začátku války se ruský dovoz prakticky zhroutil a že země se potýká s neřešitelnými problémy v zabezpečování důležitých subdodávek a špičkových technologií.“

„Ruská domácí výroba se ocitla v naprostém úpadku, protože se jí nedostává možnosti nahradit ztracené zahraniční podniky, jejich produkci, ale také profesionály, kteří zemi opustili. Právě odchod zahraničních firem a společností znamenal ztrátu výrobních kapacit zajišťujících asi 40 % ruského HDP.“

,,Ruský státní rozpočet je poprvé za dlouhou dobu deficitní a kremelské finance jsou v podstatně horším stavu, než se obecně předpokládá.“

,,Ruská reakce na podobné zprávy byla předem očekávatelná. Aby svým občanům dokázaly opak, uchylují se ruské úřady k poměrně průhledným fíglům. Po vpádu na Ukrajinu Kreml stále častěji volí taková statistická čísla, která pomíjejí znepokojivé ukazatele, a vybírá jen ta, která vypadají příznivě.“

„Poraženecké titulky v některých západních médiích o tom, že ruská ekonomika se vzpamatovává, jednoduše neodpovídají skutečnosti… Důsledky sankcí se teprve začínají projevovat – problémy odběratelsko-dodavatelských vztahů sílí a poptávka klesá.“

Na závěr si ještě připomeňme, že Rusko zcela bezprecedentně přepadlo (už před lety) sousední zemi a páchá na jejím území zločiny proti lidskosti.

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh