Slepá ulička

Když je člověku čtyřicet, padesát a víc, vychoval či vychovává děti, má nějakou profesní kariéru, žije v nějaké sociální situaci, má už nějaké osobní životní zkušenosti, vlastní filozofii i názory a hodnoty.

Když pak přijde politická reprezentace a začne vysvětlovat, že skutečné a důležité hodnoty jsou odlišné od těch jejich, celkem logicky to nikoho nezabere a jeho názor to nezmění a už vůbec jej to nepřesvědčí, aby změnil vlastní volební preferenci.

Takhle to nefunguje a snad je to i dobře, protože pak by to měli politici až moc jednoduché. Hlasy za proklamace.

Kdyby ale do vesnice přibyly 2 – 3 spoje do centra za den (a zpět), v okolí se objevil nový praktik a zubař, v kraji se otevřely nové střední školy, to by ti lidé jistě vnímali pozitivně (když to vláda dokáže patřičně zvýraznit) a což ještě, kdybychom třeba přestali mít nejdražší potraviny (v přepočtu na výplaty) v širokém okolí, anebo nejdražší data v Evropě…

Zdá se to být maličkost, ale sám se stále přesvědčuju, kolik lidí propočítává různé balíčky operátorů, jen aby ušetřili 150 korun měsíčně.

Připomínám škarohlídům házející všechny lidi jiného názorů do jednoho pytle, že nejde – a nikdy to tak nebude – o to přesvědčit všechny ke stejné volbě a názorové shodě, společnost je podle životních postojů a sociálněekonomického zázemí rozštěpena na několik bloků a ve výsledku může stačit přechod k prozápadní politické reprezentaci třeba i jen tří, čtyř procenta voličů.

Navíc k tomu jako potvrzení můžeme přidat zjištění, že ANO získalo v preferencích od voleb zhruba právě 5 procentních bodů navíc a právě to mohou být tzv. těkající hlasy, o něž může ANO solidní vláda klidně připravit. Stejně se nyní daří i stranám pod čarou, kam se několik procentních bodů hlasů přesunulo od vládního tábora.

Chybou dneška je absence reálných témat v kampaních (strany se prostě nemají moc čím chlubit) a vytrácí se podíl dříve volební jistoty: ekonomiky a důrazů přibývají zástupná témata kulturních válek, která kromě toho, že společnost zbytečně štěpí, hlavně působí pomocí manipulací, strachu a emocí, s nimiž populisté s nimi samozřejmě bez skrupulí nešetří.

Tak tomu bylo v Maďarsku i na Slovensku.

Naše strukturálně postižené periferie: horší dopravní obslužnost, horší dostupnost zdravotnické péče, horší kvalita vzdělávacího systému, velký počet exekucí (oproti průměru), vyšší nezaměstnanost.

Možná, kdybychom ty podmínky teoreticky zrcadlově otočili (tedy, že výše popsané bude platit pro nejrozvinutější regiony), najednou se budeme divit, jak se budou volební výsledky časem překlápět.

Obecně asi platí, že demokracie se lépe upevňuje tam, kde se lidem dobře daří a kde mají důvěru ve stát. A naopak: ve znevýhodněných regionech, kde se nebude nic viditelného hýbat, budou vždy úspěšně lovit populistické a extrémistické formace.

Jinou cestu, jak tento trend změnit, než zlepšit kvalitu života ve zmiňovaných oblastech nevidím.

Bohužel, většinou jde o zadání přesahující délku jednoho volebního období. A to bývá v politice problém.

(Úvodní obrázek Důl Darkov Karviná. V polských Katowicích, postižených rovněž útlumem těžby, zvítězila v posledních volbách opoziční Občanská platforma nad PiS o 7 % …).