⚔️ Před osmdesáti lety, přesně 21. října 1941 se vojáci Československého pěšího praporu 11 – Východního zapojili do legendární obrany obleženého libyjského přístavu Tobruk.
⚔️ Ten pak, spolu s dalšími mezinárodními jednotkami, hrdinně bránili až do 10. prosince téhož roku, kdy byl Tobruk v rámci ofenzivy britských vojsk osvobozen.
⚔️ Tato operace probíhala za výrazné podpory posádky pevnosti, tedy i 11. československého pěšího praporu.
⚔️ Přezdívku pouštní krysy dalo obráncům Tobrúku německé propagandistické vysílání, které naše vojáky vyzývalo, ať složí zbraně a vzdají se.
Samozřejmě zbytečně.
⚔️ Blízkost nepřítele znamenala i život pod neustálou palbou. Pozice praporu byly denně vystaveny dělostřeleckému i leteckému bombardování. Zásobování bylo možné pouze během noci za přísných zatemňovacích pravidel.
⚔️ Vojáci trpěli i nedostatkem vody. Denní příděl vody na člověka byla jedna polní láhev vody. S ní mohl voják naložit zcela podle libosti – vypít, využít na vaření, na praní, na holení či čištění zubů, nebo střádat na koupel. I po koupeli se však voda nevylévala, ale využívala na ohřev konzerv.
⚔️ Generál Karel Klapálek: „30. října padl v kulometném sangaru náš první voják v Tobrúku, Gutfreund, Žid. Musel zůstat na pozorovatelně za nepřátelské palby, zatím co ostatní vojáci se mohli krýt. Byl těžce raněn a zemřel v náručí svého bratra….V listopadu a v prosinci padli další.“
(Ano, v těchto našich jednotkách na středním východě sloužilo cca 50 % vojáků židovského původu)
⚔️ Boj jednotky v závěru obléhání přístavu popisuje opět generál Klapálek:
„Dne 9. prosince za svítání …útočné oddíly vyrazily vpřed průchody prostříhanými v drátěných zátarasech, samopaly a kulomety spustily své vytrvalé ratatata … po uvolněné cestě se vyhrnuly pronásledovací tančíky a za nimi projela naše doprovodná děla. Výpad byl v proudu…Už k 7. hodině vylétly rakety, oznamující, že naši dosáhli nepřátelského postavení. Němci a Italové kvapně ustupovali…Opačným směrem se trousili kolem nás první skupiny zajatců.“
⚔️ Po odchodu čs. praporu v dubnu do Palestiny německé a italské vojsko v červnu 1942 při nové Rommelově ofenzivě se posunulo zpět, dobylo Tobrúk a při tom zajalo na 30 000 vojáků tobrúcké posádky.
Koncem září 1942 převzal velení britské armády generál B. L. Montgomery, který v bitvě u El Alameinu (Egyppt) 23. října až 5. listopadu 1942 zasadil německým a Italským vojskům rozhodnou porážku.
⚔️ Československý pěší prapor 11. – Východní byla naše první pozemní vojenská jednotka, která v té době účinně bojovala v řadách spojeneckých armád s německým nepřítelem (po ústupových bojích ve Francii v letech 1939 – 40).
Její hrdinství v extrémních podmínkách libyjské pouště patří k nejsilnějším příběhům naší armády.
(Obrázky VHÚ a zdroj AČR)