Toulky českou přítomností.

Minulý měsíc jsem měl několik dní volna, bylo rekordně teplé počasí, tak jsem nezaváhal a vyrazil na cestu. Pokud pospíchám, když mám jen den volna, nerad jezdím přes Prahu a díky tomu, že bydlím západně od ní, většinou tedy směřuju cesty na západ ode mě.

Tentokrát jsem ale čas měl a tak jsem po delší době směřoval na východ republiky, přesněji na její severovýchod.

Navštívil jsem krásné kouty země v úseku Bílá Voda -Javorník – Osoblaha (tam přes Polsko) – Zlaté Hory – Lipová – Hanušovice -Králíky – Těchonín -Žamberk – Bartošovice -Orlické Záhoří- (Polsko) – Broumov -Meziměstí -Police nad Metují – Červený Kostelec – Malé Svatoňovice.

Kochal jsem se Českem.

Je mi jasné, a často o tom na stránce píšu, že lidé, kteří, ať už ve vnitřních či vnějších, periferiích žijí, studují a pracují musí vidět své rodné kraje v poněkud syrovějších odstínech, ale jejich krása je očima pozorovatele nesporná. Navíc bych takto mohl vyjet třeba na deset cípů země a všude by byla prakticky stejně fotogenická.

Škoda, že mě ještě limitoval čas v tom, že jsem zdaleka v těch místech nebyl a skutečně je „neprolezl“.

Pokochejte se Českem 🙂

Nezdá se to, ale v Česku máme, až na moře, prakticky od všeho trochu. A navíc pokud vyrazíte mimo sezónu, budete v přírodě i lokálních turistických cílech, prakticky sami. Jenom lituju, že jsem neměl kolo ve stavu, abych ho mohl vzít na cestu s sebou, určitě bych ho užil.

Být turistou v Česku je skutečně tak trochu za odměnu.

Klidně bych mohl žít i jinde a určitě by se mi tam líbilo, ale nakonec bych asi za čas cítil potřebu dívat se někde tiše zpovzdálí na českou krajinu. Takový to, když vylezete z lesa a před vámi se otevře ten pohled na louky a vesničky s barokními kostelíky, pročesávaný zvukem sekaček a cirkulárek 🙂

Česko.