Natalia a Vitalij se seznámili v roce 2004 na biologické fakultě v Doněcku, kde oba studovali. Hned na prvním setkání se do sebe zakoukali, zamilovali se a po promoci se vzali.
Oba dva se cítili být ukrajinskými vlastenci a společně se i angažovali ve veřejném prostoru.
„Prožili jsme spolu 18 šťastných let v naprosté lásce a úctě jeden k druhému.“
Po napadení ukrajinského Donbasu Ruskem v roce 2014 chtěl Vitalij vstoupit do armády, ale tehdy ještě nebyl přijat kvůli přísnému posuzování zdravotního stavu.
Stal se tedy členem podpůrné sítě dobrovolníků, která pro vojáky sháněla vše potřebné: od jídla, přes oblečení, až po vojenské vybavení.
Vitalij a jeho žena mj. ve vlastním ateliéru vyráběli exkluzivní ručně vyráběné šperky z porcelánu a hlíny, které prodávali převážně na mezinárodní trh.
Za utržené peníze pak nakupovali, co bylo potřeba pro 95. brigádu SBU a další jednotky umístěné v okolí Slavjansku.
Po přepadení celé Ukrajiny 24. února 2022 se přihlásil hned první den do armády. Respektive, protože byl přesvědčen, že ví co přijde, přihlásil se do slavjanské teritoriální obrany už 20. února.
Natalia: „Vitalij jasně pochopil, že boj za nezávislost naší rodné Ukrajiny je stále před námi. A bude vykoupen krví hrdinů. Řekl, že teď je poslední bitva třísetleté války s Ruskou říší. A že ji vyhrajeme.“
„Začátkem listopadu 2022 dostal Vitalij dlouho očekávanou dovolenou – první od 24. února. Pak jsme spolu strávili několik šťastných dní. Šli jsme na screening – v té době jsem byla už ve 12 týdnu těhotenství. Tam zjistili, že budeme mít hezkou holčičku.“
Vitalij zemřel pět dní po této jinak šťastné události.
Od začátku totální války Vitalij bojoval na kontrolním stanovišti u Kostiantynivky a později se podílel na osvobozování severu Doněcké oblasti od ruských útočníků.
Zemřel během bojů ve směru Svativ 9. listopadu 2022, v době, kdy Natalia čekala jejich první dítě.
Hrdina Ukrajiny Vitalij Kyrkač-Antoněnko byl pohřben v Aleji slávy ve Slavjansku.
19. května 2023 porodila Natalia dceru, které dala jméno po otci, Vitalina.
Její otec jí nikdy neuvidí a neobejme. Nezažije její první slova, krůčky, první školní dny a její první lásky.
„Prosím ty, kdo znali Vitalije Kirkače-Antonenka, aby mu poblahopřáli, že se stal otcem. Pokud jste ve Slovjansku, navštivte jeho hrob a předejte Vitalijovi květiny. Nikdy nebude moci obejmout svou holčičku, ale Vitalij na ni čekal. Snili jsme o tomto dni společně, představovali jsme si svou radost a hrdost, až budeme moci držet v náručí své první dítě. Děkujeme všem, kteří nám po celou dobu pomáhali, díky vaší podpoře jsme se cítili opečovávaní a opečovávaní během těchto nejstrašnějších šesti měsíců.“
Natalia Kirkač-Antonenko
Příběh má ještě jednu specifickou linku: Když se Natalia stala vdovou, vyzvala ukrajinské ženy, jejichž muži bojují na frontě, aby neváhaly a využili taky kryokonzervaci spermií svých mužů na reprodukčních klinikách. Tato metoda je z pochopitelných příčin v dnešní Ukrajině velmi častá.
Jsou to pro nás nepředstavitelné záležitosti.
Úplný epilog tomuto dnes v Ukrajině se bohužel nevyjímajícímu se příběhu napsala ukrajinská novinářka Olena Halushka:
„Vdova po ukrajinském padlém hrdinovi Vitaliji Kirkač-Antoněnkovi zveřejnila fotografie jejich miminka Vitaliny. Narodila se po jeho smrti. Dívka se tolik podobá svému otci, se stejným smíchem a úsměvem, napsala její matka. To je tak srdcervoucí.“
🏇 Tak tohle je Ukrajina. Proto jí musíme pomáhat a proto nikdo, kdo má v sobě nějakou empatii, nemůže přemýšlet nad vlastní únavou z války, v níž (zatím) umírají za naši svobodu jiní.
Jsme s těmi chlapy, jejich ženami a dětmi na jedné lodi.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
