Prezidentská volba 2023 - kandidáti reální, potenciální i vysnění

Sešel se mi článek odkazující k následující prezidentské volbě z časopisu Heroine, s mým předsevzetím sesumírovat potenciální kandidáty, kteří by mohli kandidovat.

Někteří z nich už se dokonce v tom smyslu vyjádřili, u jiných se v tuto chvíli všeobecně předpokládá, že se tak stane. k článku v časopise Heroine, ten jako primárně ženský časopis nechává hlasovat o kandidátkách ženách.

Většina z nich skutečně zajímavá jména jsou, dá se dá ale předpokládat, že většina kandidátu bude jako obvykle mužských. Což tedy neznamená, že se k favoritům na vítězství nemůže přiřadit i žena.Rozhodně bych nebyl proti tomu. Já bych si z nabízených dam vybíral mezi třemi: paní Nerudovou, Wagnerovou (pro ty jsem nakonec hlasoval) a Jourovou. Jourová se může zdát nelogická, ale její pozice v EU by předurčovala v ČR hrát konečně důstojnou roli. Věra Jourová je jeden z nejdůležitějších unijních politiků a jistě by lobbovala za ČR a její zájmy mnohem efektivněji, než celá tato vláda, jejíž část se ani nedomluví anglicky. Zvítězily, ale přece jen principy ( její – byť ne tak výrazná, jak by třeba mohla – shovívavost k prohřeškům Agrofertmana, který ji na funkci v prvém období nominoval a do funkce evropské komisařky z titulu své funkce schválil). Zahlasujte si tady https://www.heroine.cz/nase…/prezidentky/hlasovani…

Mozaika fotek

Dominik Hašek

Začal být v posledním měsících velmi aktivní a kandidaturu na přímou otázku nevyloučil.Někdo se může chytat za hlavu, Hašek je skutečně hodně svůj a za mě bych si dokázal představit několik vhodnějších kandidátů. Ale když to srovnám s tím, kdo je tam nyní, tak jsme s DH někde zcela jinde. Pokud by se teoreticky dostal do finále se zástupcem Zemanovského typu, tak neváhám.

Marek Hilšer

Kandidovat chce.Mohl by patřit k favoritům volby, má zkušenosti a je u veřejnosti (i u té části, která se nezajímá o politiku) už známý. Obojí je u přímé volby zásadní. Za mě proč ne?

Klára Long Slámová

Kandidaturu ohlásila nedávno, je to velké překvapení. Na právnickém poli je personou, hájila Kajinka i Johna Pacovského (postřílel kdesi na návsi tři lidi), ale na poli veřejném je osobou takřka neznámou, veřejně ani nějak nepublikuje. O jejích názorech snad může vypovídat jen fakt, že kdysi kandidovala za ODS a později za stranu Suverenita (Bobošíková, Jana Volfová, podpora od Klaus starší).

Miloslav Kalousek

O jeho kandidatuře mluví hlavně diskutéři, fanoušci a občas náznakem novináři. On sám se k ní nikdy nevyjádřil, nebo jsem to alespoň nezachytil. Netřeba představovat.

Petr Pavel

Ten nejenže kandidaturu ohlásil, ale už i má nějaké veřejné aktivity (turné přednášek, vytváření vlastní komunity, charity), které by k ní mohly směřovat. Ačkoli byl členem KSČ, jeho třicetiletá kariéra a opakovaně potvrzované postoje (a to je právě ten rozdíl, proč Zeman a třeba Babiš jako komunisti vadí a Pavel nikoli), jasně ukazují, že stojí na straně západu i demokracie. Nota bene asi nebude v ČR mnoho víc prověřených členů vojenskými zpravodajskými službami, než je právě bývalý předseda Vojenského výboru NATO… Pokud bychom prioritizovali pouze bezpečnost a boj s hybridní válkou, pak máme favorita. Nicméně je fakt, že právě pro své členství v KSČ se stane snadným a hlasitým terčem všech dezinformačních platforem i svých potenciálních soupeřů a jejich PR týmů, ať už oficiálních, nebo zákulisních.

Andrej Babiš

Ten o možné kandidatuře nejspíš rozhodne podle výsledků voleb, když mu v nich ujede vlak, bude chtít přesednout na tramvaj a dvaadvacítkou dojet na Hradčany. Ta je jede mj. z Malostranského náměstí na Pražský hrad. Není třeba představovat, jenom připomínám, že jej zná v ČR úplně každý a že má za sebou mohutnou mediální divizi, kterou nezákonně vlastní a výkonné a zkušené týmy PR.

Šimon Pánek

Ten je v seznamu jen jako můj osobní úlet, je to můj vysněný prezident, jehož vítězství v přímé volbě, by ukázalo zásadní posun v narativu české společnosti. Jenže to se zatím nemůže stát. Pan Pánek ostatně kandidaturu na Hrad vyloučil, zmínil jen úvahy o senátorském křeslu. (Tak ale už!)

Tomáš Zima

Rektor UK se do funkce poměrně hrnul, vypadalo to, že by mohl mít v zádech Petra Kellnera, k jehož čínskému angažmá měl výraznou afinitu a spolupracoval s ním na něm. Kellner ale zemřel a Zima málem zemřel, když uprostřed zlehčování opatření proti Covidu… dostal Covid. Nicméně spoléhám na to, že tento celoživotní funkcionář (byl jím už za komunismu, kdy byl předsedou výboru Socialistického svazu mládeže na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy a aktivně bránil studentům v účasti na protestech v listopadu 1989) chytne druhý dech. Byl osm let členem KSČ a vystoupil z ní až v roce 1990. Ten se celý život snaží stát po větru.

Michael Kocáb

Touhu kandidovat už vyjádřil veřejně. Jeho angažmá v politice už byla vícečetná a přesto, že v nich byl úspěšný, po vypuknutí hybridní války a ještě před tím po finanční krizi po roce 2008, kdy se diametrálně změnila nálada ve společnosti, přestal být většinou oblíben. Podle mě by neměl šanci, dezinfoscéna, populisti a kremloboti by ho uvláčeli. Dnes už to zapadalo, ale on stál, spolu s M. Horáčkem, u zrodu iniciativy Most, která propojila disent a komunistickou vládu tak, aby spolu zasedli k jednacímu stolu. Byl hlavní personou organizace odchodu okupačních ruských vojsk, (to nebylo samozřejmé, že vysmahnou), ve svém druhém volebním období (za OF) získal (asi právě proto) druhý největší počet preferenčních hlasů. Není to tedy loser, ale dnešní společnost si jej pamatuje už je jako ministra za lidská práva a to je dnes stigma. Každopádně si myslím, že doba devadesátkových politiků je definitivně pryč a on zvítězit nemůže.

Danuše Nerudová

Kandidaturu zvažujeRektorka Mendelovy univerzity a ekonomka, členka KoroNervu.Moje favoritka, která ale musí překonat velký handicap a totiž, že ji lidí neznají.Nejen, že nadpoloviční (a možná ještě více) většina občanů nezná její životní a profesní dráhu, ale ani její názory.Pokud chce uspět musí tohle změnit a není to vůbec lehký úkol. Třeba Drahoš to nedokázal a mj. proto prohrál. (Pozn. Drahoše neznala 1/4 voličů a chybělo mu 1.5 %, pokud by jej znali všichni, dá se předpokládat, že by mezi těmi 25 % to 1.5% našel…)

Pavel Fischer

Kandidovat se chystá. Na jeho straně je zkušenost s minulou volbou, kdy byla výrazně kladně hodnocena jeho kampaň. Do té ale naskočil výrazně pozdě a proto se jeho zisk hodnotí jako úspěch (3. místo v I. kole). Kampaně tedy umí a to je výhodou, druhou věcí pak ale jeho taky jeho všeobecná známost a fakt, že je přesvědčeným Havlistou, což je dnes v ČR u velké části lidí (a s tím se bude v kampani hodně operovat) negativní znamínko (OMG).

Josef Středula

Šéf odborů. Kandidaturu nevyloučil, novináři o ní také spekulují. Mediálně zdatný, vystupuje často a taky si dosud výrazně nerozzlobil žádnou ze sociálních bublin. Pokud by šel do finále s xenopopulistou, nebudu mít vůbec problém mu dát hlas, není to žádný ideolog, který se pohybuje mimo ekonomickou a společenskou realitu země. Akorát mám strach, že spousta mých pravicových přátel by raději volila podle nich menší zlo a vhodila hlas třeba Zimovi, nebo jinému eventuálnímu kandidátu Mordoru.

Výčet je neúplný, mnoho kandidátu se ještě přihlásí, protidemokratická, eventuálně mafiánská strana čeká evidentně na výsledky podzimních voleb, ale svoje želízka v ohni (a ti budou patřit k favoritům), mít jistě budou.