Volby 2021 – ztráty a nálezy

Poslední příspěvek, který se věnuje právě skončeným parlamentním volbám.

Podíváme se na zisky jednotlivých stran a koalic a zhodnotíme kdo jak a proč uspěl či neuspěl.

Jak volby dopadly asi víme všichni, ale pro připomenutí přidávám graf s výsledky.

Obrázek via SeznamZprávy

Andrej Babiš a politická divize Agrofertu ANO

Favorit prohrál.

Ačkoliv ANO ztratilo přibližně jen dva procentní body a v podstatě obhájilo svou pozici, vzhledem k tomu, že nejde o politickou stranu, ale o servisní organizaci tuzemského oligarchy, je pro něj těsná prohra tragédií, znemožňující plnit jeho základní funkci – tedy úspěšně krýt a prolobovávat nezákonné aktivity končícího premiéra.

Přitom Agrofert vlastní desítky miliard korun, dále ovládá třetinu mediálního trhu, nakloněna jsou mu i další média, jako například TV Prima, TV Šlágr, Novinky, dalších několik komentátorů napříč mnoha médii, celá dezinformační scéna, jejíž služby Babiš aktivně využíval ve svých mediálních výstupech a masivní podporu mu zajistil i Hrad.

Nestačilo to.

Příčiny jsou tři

☑️ Špatná správa země: Covid, státní dluh, privatizace ČR Agrofertem.

Ano, můžeme si říct, že i přesto ho voliči nakonec nijak zvlášť nepotrestali, ale pokud by například zcela nezazdil boj s Covidem, jistě by mu těch 35 000 hlasů, které ztratil na SPOLU, nechybělo.

☑️ Vysoká účast

Z pěti procent navíc, kteří dorazili k volbám oproti minule, většina volila proti Babišovi, ostatně i poslední průzkumu přisuzovaly ANO poměrně nízký potenciál, tedy, že už Babišova strana nemá příliš kde brát.

☑️ Nepřímá porážka spočívá i v tom, že si Babiš svou závěrečnou kampaní, zaměřenou výhradně na voliče populistických stran, vyluxoval své možné koaliční partnery, kteří kvůli tomu spadli pod pěti procentní hranici.

Babiš vsadil vše na jednu kartu, chtěl stůj, co stůj vyhrát a vlastně nemá nic.

Poražený voleb číslo jedna a jsem moc zvědav, jak poctivě budou zaměstnanci Agrofertu plnit roli kontruktivní opozice

via Deník.cz

Koalice SPOLU

Tady se triumfovalo.

SPOLU vyhráli volby nečekaně, ale nakonec zaslouženě.

Dokázali z volby udělat referendum o Babišovi (volte Změnu) a navnadit voliče, že tím hlavním nositelem této změny, nejsou jejich demokratičtí soupeři, ale oni sami.

Už z faktu, že hlasy voličů přelévaly z populistického tábora do demokratického (zjednodušená charakteristika) jen minimálně, bylo jasné, že na součet obou koalic většinu možná udělají, ale na celkové= vítězství, se bude muset v preferencích jedna demokoalice utrhnout té druhé a dostat ji hluboko pod sebe, přičemž hlasy, které ta úspěšnější koalice přetáhne, by mohly přispět k úplné porážce ANO.

Nakonec se to o fous podařilo a Petr Fiala může vstoupit do Strakovky po červeném koberci.

SPOLU měli výraznější kampaň než PIRSTAN, jako by si více uvědomovali, že k vítězství vede jediná cesta. kvůli neschopnosti přebrat hlasy populistům, vyluxovat tu druhou koalici, zdálo se mi, že prostě víc berou jenom vítězství, kdežto PIRSTAN prostě chtěla hlavně jakkoli uspět.

SPOLU taky překvapila jednotou, kterou jsem nečekal, která koalici vydržela od jejího ustavení, až do dne voleb.

Zásadní zkouška ovšem přijde až po volbách (pro celou vládu), kdy budou muset přejít z úspěšného módu antiBabiš, do módu řešení nejpalčivějších problémů současného Česka a já bych si skoro tipl, že startovací čára této vlády je nejhorší v novodobé historii.

Kolice Pirátů a Starostů

Tady si určitě mysleli na víc a nejen kvůli kroužkovací loterii, která Piráty hodně mrzí.

Průzkumy jim delší čas dávaly naději na výsledek kolem 20 %, ale přece jen trend byl lehce sestupný a v závěru doplatili na dobře trefený finiš SPOLU.

Těžko se výsledek této koalice hodnotí jako celek, když v ní jsou hodně úspěšní STAN a zároveň druhý největší poražený voleb, spolu s ANO, Piráti.

Za mě je určitě dobré, že hlasy pro tuto koalici jsou hlasy pro členy nové demokratické vlády a průběžně přislíbených šest ministerstev, jako dobrý výsledek pro dvě před tím neparlamentní strany.

Kroužky: fenomén letošních voleb, zdá se, že voliči STAN kroužkováním dorovnávali poměr na kandidátkách, což ale nakonec mohlo vést k výsledku, který sami ani nechtěli.

Jak už píší jiní komentátoři, PS se navíc stala terčem zatím nejintenzivnější dezinformační kampaně, kterou pomáhaly živit i některé politické strany, v čele s Andrejem Babišem.

Zásah byl opravdu masivní a je mementem nově vznikající vlády, která by neměla boj s dezinformacemi nechat ležet na stejné úrovni jako jej měla vláda současná.

Tedy prakticky level nula, s tím, že si navíc dezinformacemi sama v kampani pomáhala.

Ovšem faktorem, který přispěl k porážce od SPOLU, je i celkem mdlá, nevýrazná kampaň, rámovaná i některými až úsměvnými pointy, viz obrázek např.

Piráti na mě v mediálních vystoupeních často působili, jako by se báli, aby něco nezkazili a to byl rozdíl, proti sebevědomé koalici SPOLU, která taky nezvedla žádné pro ČR zásadní téma a jela jen marketing, ale jich “My jsme změna“, působila důrazněji a odhodlaněji.

Z hlediska odvedené práce ve sněmovně a přiškrcení krádeží Agrofertu pomocí Evropské komise (práce Pirátů), jsou čtyři křesla v nové sněmovně nespravedlivým výsledkem jejich práce.

Na druhou stranu jim neúspěch může kompenzovat avizované udělení minimálně dvou ministerských postů.

Největším kladem koalice byla osoba Víta Rakušana, který se dokázal především výborně odprezentovat v televizních debatách, kde kraloval a je velkým příslibem demokratické politické scény do budoucna.

Vít Rakušan si v přímých soubojích v TV mazal Andreje Babiše na chleba (via @uywube)

SPD

Kremloboti a extrémisti nepřekvapili.

Jeli si svou dezinfo lajnu, masírovali poctivě svou cílovku a nakonec asi Okamura ani nelituje, že ho o vyšší zisk okradly jednak strany pod pěti procenty a i ANO, které najelo v závěru na dezinformační kampaň úplně stejně jako SPD, Babiš má však jako majitel médií, ale i předseda vlády, mnohem vyšší mediální výtlak.

Okamura si zase přišel na desítky miliónů, stejně už by v případě vyššího úspěchu, musel do sněmovny usazovat Roznery a nemusí se bát, že by jej mohl eventuálně vítězný Babiš lákat do vlády.

Vládní odpovědnosti se chtěl Okamura vyhnout jako Balda koránu, právě proto oznámil předem, že do vlády půjde jen s podmínkou referenda o vystoupení z EU, o němž věděl, že mu Babiš v tuto chvíli určitě neslíbí…

Diagnóza Tomio Okamura.

Přísaha

Začátek velmi nadějný, směrem k blížícím se volbám stále uvadala.

Možná, protože Šlachta nemířil úplně na sociologické dno společnosti, jako třeba Volný, mohly ublížit i slabé výkony v debatách a to zejména Šlachtových nominantů.

Prostě klasická „strana“ jednoho muže, přičemž mi stále nedochází, jaký účel má jeho politické angažmá mít.

Každopádně i přes těsnou nevýhru, může být Šlachta spokojen , přišel si na slušné peníze i přes to, že rozhodně nejde čistě o „šlachetného“ policajta, může být, že se stane výraznou figurou populistické scény.

Záleží na tom, jak si naše země sociologicky a ekonomicky povede v budoucnu.

Vizuální část kampaně Přísahy hodnotí odborníci jako vysoce profesionální (via SeznamZprávy)

ČSSD

Červený svetr a hustá dvojka je v konkurenci ostatních bizárů málo.

Hamáček zvolil úplně impotentní politiku, jejíž jediným cílem bylo za každou cenu udržet se ve vládě a to i za cenu setrvalého překračování nepřekročitelných čar, které si ovšem straníci vytyčovali sami, aby ukázali, jak už budou příště rozhodní.

Pamatujeme si ještě útěk před prezidentem v případě Zemanova nezákonného nejmenování vládou navrženého ministra Šmardy a tutéž situaci se stranickým rivalem Hamáčka, ministrem zahraničí Petříčkem.

Nezapomínáme ani na podlézání Číně a lži ohledně nákupů zdravotnických pomůcek.

Upřímně, tohle uskupení už mělo se skutečnou sociální demokracií evropského střihu už společný jenom název.

Vše navíc podrženo přešlapy v kampani, které vyústili v instalaci Matěje Stropnického do centra volební kampaně.

To nemohlo skončit jinak.

Když po čtyřech letech vlády má být hlavním tahákem kampaně kus oblečení, je zjevné, že je něco špatně.

Komunisti

Bez obalu: část voličů jim umřela a část přebralo ANO a extrémisti.

V čase propracovaného marketingu jsou komunisti jako zjevení z minulého tisíciletí a pro ostatní strany na tomto poli nejsou konkurencí.

Chtělo by se říci, konečně jsou navždy pryč, ale já osobně cítím trochu zklamání, tahle strana v demokratickému systému, pro její krvavou historii, vůbec neměla existovat.

A to už dobře 30 let.

To, že nám komunisty nakonec z parlamentu vypudili až neonacisti, extrémisti a strana udavače StB, je tak trochu symptomatické, vzhledem k našemu (ne)vyrovnání se s komunistickou minulostí.

Příliš krvavé třešně

Trikolóra

Není junior, nejsou hlasy.

Když ze strany postavené na jedné osobě, odejde právě ta jedna osoba, výsledek logicky musí být právě takovým, jakým je.

A to i přes to, že po spojení se Soukromníky a Svobodnými si jistě původně Klausovi sirotci mysleli na víc.

Ale je potřeba si uvědomit, že voličů extrémistů prostě v čase společenského klidu v populaci bývá kolem 20 % a tady se o tyto voliče pralo hned několik subjektů, včetně mediálně nepřekonatelného premiérova ANO.

„Díky, že můžem!“

Volný blok

Lov na patologickou sedlinu společnosti se nakonec nepodařil a Volný, Bobošíková, Lipovská a Volfová žádné peníze za volební výsledek nezískali a o nic jiného snad ani nešlo.

Snad jen poznámka, že některými mediálními výstupy těchto lidí by se měla zabývat policie, s podezřením na šíření poplašné zprávy.

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh