Z textu Jana Mušuty, ředitele odboru řízení regionálního školství na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
Podle mě se zase dotýkáme základního stavebního kamene budoucnosti. A ten zatím není opracován a uložen na místo, kam ve stavbě našeho společného domu patří.
„Nemělo by záležet na tom, kdo je mým rodičem, měl bych mít stejné šance na vzdělání jako každý v této společnosti.“
👉 V ČR oproti např. Polsku nebo Estonsku vzdělávání nefunguje jako sociální výtah. Vzdělávání je naopak nástrojem generační reprodukce chudoby a nerovností. Na konci ZŠ sociální původ žáka vysvětluje ca 75 % rozptylu výsledků v přírodních vědách. V tom jsme 6. nejhorší v OECD.
👉 Obdobné je to u čtenářské gramotnosti. Na té lze ukázat, že nerovnosti jsou významně vymezeny i geograficky. Např. výsledky čtenářské gramotnosti v Ústeckém kraji dosahují hodnot Srbska, zatímco Praha je na úrovni Japonska.
👉 Žáci jsou rozděleni podle svého socioekonomického zázemí (ESCS) do 4 kohort. V té spodní dosahuje vysoké úrovně výsledků ve čtení jen ca 2 %, zatímco v té nejvyšší skoro 20 %. Naopak ca 38 % dětí s nízkým ESCS nerozumí složitějšímu textu.
To dobře ilustruje tento graf:
👉 Obdobná propast je pak i v samotné vzdělanostní úrovni (dokončení stupně vzdělání). Zatímco v Praze je podíl mladých lidí s pouze základním vzděláním 2,4 %, v Ústeckém a Karlovarském kraji je to 17,4 % dětí, tedy téměř každý pátý, viz graf níže:
👉 Šance na to, že dosáhnete alespoň středoškolského vzdělání je tak kromě vašich schopností dost ovlivněná i tím, zda máte štěstí a narodíte se v bohatém regionu.
👉 Proč bychom to měli řešit? Z mnoha důvodů. Rozdělil bych je do kategorií: – lidské, – společensko-pragmatické a – ekonomické
👉 K těm „lidským“: Demokracie je nutně spojena s meritokracií. Demokratická společnost by se měla snažit vyrovnávat startovací podmínky všem svým členům tak, aby každý měl šanci uspět (tedy ne rovnost výsledků, ale šancí).
👉 Prakticky se řešení nerovností vyplatí z nesčetně důvodů – od snížení kriminality, rozvodovosti, počtu potratů, snížení sebevražd, zvýšení důvěry ve stát (ta by se během pandemie hodila), zvýšení volební účasti. Zkrátka, pokud existuje nějaká silver bullet, je to vzdělávání.
👉 Ekonomický přínos by byl ohromný, doslova biliónový. Žák, který dokončí alespoň střední školu, do veřejných rozpočtů odvede za svůj život v průměru o 2,3 – 2,8 milionu korun víc, než žák se základním vzděláním.
👉 Do konce století by tak do státní kasy mohlo díky investicím do těch nejohroženějších dětí doputovat 1,5 bilionu korun.
👉 Pomoc těm nejslabším se tedy vyplatí nám všem. Ekonomické přínosy jsou tak veliké, že i při nákladech intervence ke snížení předčasných odchodů 50 000 Kč na žáka/rok stačí, když program pomůže jen 2 – 4 % procentům účastníků.
👉 Co konkrétně tedy můžeme dělat? Vzdělanostní nerovnosti jsou fundamentálně z velké míry podmíněné sociálními a ekonomickými vlivy a vždy tomu tak bude. Omezením těchto vlivů pomůžeme i vzdělávání Já se však věnuji školství, tak se omezím na něj.
👉 Je skvělé, že rovný přístup ke vzdělávání je jedním ze dvou hlavních dílů nejdůležitějšího strategického materiálů ve školství – Strategie 2030+ K implementaci Strategie budou dedikovány i finanční prostředky, viz.
👉 Aby však plány nezůstaly jen na papíře, je nutná jejich důsledná, na datech založená implementace. Z konkrétních opatření aspoň dvě: 1) velmi efektivní (7násobná návratnost) je investice do kvalitní předškolní výuky 2) pomoci se musí zejm. extrémně zaostávajícím školám.
👉 Ad 1) – je potřeba podpořit účast hlavně dětí z nepodnětného prostředí na předškolním vzdělávání – odstraněním objektivních bariér v účasti (např. úhrada stravování), sociální prací s rodinou a komunitou, budováním důvěry ke škole.
👉 Ad 2) – školy dostávají od státu stejné peníze na odučenou hodinu bez ohledu na to, zda působí v ghettu nebo ve vilové čtvrti v Praze. Objektivně však ta první kategorie škol potřebuje více prostředků, protože při vzdělávání nemá takovou oporu v rodině.
👉 Ještě Ad 2) – v rámci Národního plánu obnovy bude proto školám působícím v náročnějším prostředí zvýšeno financování. Zároveň jim budou poskytnuty konzultace a poradenství k tomu, jaká opatření se v takových školách osvědčila, jaké další zdroje může škola zapojit apod.
👉 Stále ad 2) – při implementaci se bude sledovat, jak byly prostředky využívány a které intervence měly největší efekt. Povinným milníkem Národního plánu obnovy je i návrh systémového zakotvení tohoto tzv. „indexového financování škol“.
👉 Pokud se prokáže, že školy jsou schopny vzdělanostní nerovnosti vyrovnávat (a to nákladově efektivně), dávalo by smysl indexové financování zakotvit do systému. Ostatně, takto to již nyní funguje například v Anglii.
👉 Plánovaných a realizovaných opatření je mnohem víc (podpora učitelů, snižování segregace, podpora podpůrných pedagogických pozic…), nechci ale čtenáře přetěžovat. Pointou bylo vysvětlit, proč je téma důležité a proč bychom si všichni měli přát, aby jeho řešení bylo naší vzdělávací prioritou.
🏇 Je fascinující, jak nikdo, ani politici, ani společnost, není schopen nahlédnout na až čistou průzračnost faktu, že se nám peníze investované do vzdělání vrátí v několika rovinách a mnohokrát.
Přitom všichni sami vidíme, že nejúspěšnější jsou v Evropě ty společnosti, které dlouhodobě považují vzdělaní jako prioritu a podle toho k němu přistupují.
