Pro náš kontinent je důležité, aby státy v tlaku na Rusko a podpoře Ukrajiny vytvářely široký konsensus, tedy jednotnou shodu.
Už jsme si, bohužel ověřili, že pokud výjimku z ní tvoří jeden stát, Evropa to ještě ustojí, ačkoliv ji to při přijímání rozhodnutí o sankcích na jedné straně a podpoře na straně druhé, výrazně zdržuje. Ano, samozřejmě mluvím o Orbanově Maďarsku.
Obávám se ale, že na situaci, kdy ruskou hru budou hrát tři, čtyři státy, nemáme jako EU legislativní nástroje. Praxe, kdy se prostě vynechají v přijímaných opatřeních problematické země a každý stát si navržené sankce/podporu schválí sám, by časem mohl vést k tomu, že si některé státy, které tvoří protiruskou většinu spíše formálně, budou sami odsouhlasovat návrhy s různými výjimkami a ze sankcí se tak stane málo účinný cedník a podpora Ukrajinu klesne na úroveň, která nebude stačit k ruské porážce.
Které země jsou pro udržení západní jednoty potenciálně rizikové
A. Maďarsko
Tady už samozřejmě nejde o potenciální, ale o reálné riziko. Maďaři sabotují, co se dá, za přijímání sankcí si nestydí říkat o peníze a navíc zdržují, co to jde. Nezapomínejme ani na to, že na rozdíl od ostatních evropských států, prohlubují nadále závislost na ruských energetických zdrojích. Bez Ruska navíc Maďaři už ani nedostaví jadernou elektrárnu Paks (stavba se ostatně ani pořádně nerozjela)
B. Slovensko
Ještě to není jisté, ale v případě, že by se premiérem stal Robert Fico, otevřeně prohlašuje už teď, že ukončí podporu Ukrajiny a zahraniční politika země se bude orientovat na Rusko.
Hodně bude záležet na tom, kolik stran se vůbec do Národní rady dostane a které to budou. Mezi 3 a 7 procenty jich je momentálně v průzkumech asi šest.
C. Rakousko
Rakousko zažívá velkou krizi bývalých hegemonických stran, tedy Lidovců a Socdem, průzkumy vede už delší čas proruská strana Svobodných, s otevřeně proruským předsedou Herbertem Kicklem.
Podpora Ukrajiny je už nyní poměrně vlažná, stejně jako je vlažný postup vůči Putinovu Rusku. Nejvíc protiruští jsou v dnešní vládě Zelení, jejich preference mají spíš klesající tendenci.
Mimochodem, nejvýznamnější evropská banka z těch, které stále působí v Rusku je rakouská Raiffeisenbank.
Koho zajímá současná situace v Rakousku směrem k Rusku, může se víc dozvědět tady, tady a tady.
D. USA
Donald Trump: buď ho republikáni vyberou rovnou, nebo bude kandidovat jako nezávislý. Jenže to by ubral republikánům dobře třetinu hlasů a sebral jim šanci na vítězství. Navíc žádná výrazná platforma podporující eliminaci Trumpa ve straně není. Ze všech možných uchazečů tyto názory představuje, s minimální šancí uspět.
Ani demokrati nemají v tuto chvíli nikoho za velmi starého Bidena, ale jejich aparát alespoň většinově za podporou Ukrajiny a tlakem na Rusko stojí.
A nesmíme zapomínat ani na další faktor: Čína se chová čím dál víc asertivně a bude si postupně přebírat čím dál větší díl americké pozornosti v zahraniční politice.
E. Další problematické státy:
Kvůli vnitřní bezpečnosti jde třeba o Kypr, který se o Rusko opíral ve sporu s Tureckem, Kypřané jsou navíc ortodoxní, stejně jako Rusové, kteří pomocí církve posiluje v těchto zemích svůj vliv. Stejně je na tom v obou ukazatelích i Řecko.
Bulharsko, kde se vlády střídají rychleji než figurky na orloji, má velmi prorusky naladěnou většinu elektorátu. Je nabíledni, že část politických stran těmto lidem bude vycházet vstříc. (Opět pravoslaví, opět ohrožení turkizací země).
Samotné Turecko: nevyzpytatelné jako partner, navíc závislé na příjmech z ruských turistů. Erdoganvou prioritou nejsou zájmy západu, (ale ani Ruska), ale snaha o posílení tureckého vlivu v regionu. Tudíž je někdy spojencem a v jiném případě jedná ve prospěch Ruska.
Blokování rozšíření NATO o Švédsko podle mě vítěznými volbami pro Erdogana již brzy skončí. Ještě si zkusí něco vynutit a pak (snad) ustoupí.
Izrael: jeho dosavadní slabá podpora Ukrajiny může být překvapením. Izrael totiž potřebuje mít Rusko na své straně ohledně výbojů Íránu a Sýrie, Rusko dokáže své spojence v určité míře držet zpět.
A na závěr nezapomeňme na samotný Evropský parlament. Ve volbách v příštím roce je predikován vyšší zisk pro krajně pravicové a identitářské strany, z nichž mnoho má úzké vazby na Putinovo Rusko, . Namátkou rakouští Svobodní, německá AfD, Salviniho Lega v Itálii, Národní sdružení ve Francii.
I na půdě samotného EP se možná bude hledat konsensus k tlaku na Rusko mnohem obtížněji.
Nakonec i v Česku, pokud se nestane zázrak (protože ekonomika bude v EU na chvostu patrně i v době voleb za dva roky) dost možná zvítězí bezzásadové ANO a můžeme jen spekulovat, kdo s ním novou vládu vytvoří. Zda otevřeně kremlofilní SPD, nebo nějaká ze stran pětikoalice.
Na závěr je dobré pamatovat si jednu poučku: ne všechny špatné scénáře se vyplní. Ovšem zase občas přijde průšvih ze strany, odkud se to čeká nejméně.
Každopádně, demokracie je boj, každodenní rutinní práce a je dobře, že vám to není jedno.
(Pro dokreslení jsem vložil několik aktuálních videí, která se týkají aktuální ukrajinské ofenzivy)
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud mě chcete také podpořit, můžete prostřednictvím služby Donio.cz
