17. června byla byla po třech měsících v ruském zajetí propouštěna zpět na Ukrajinu vojenská zdravotnice Julia ,,Taira“ Pajevská.
Ta pracovala v obklíčeném Mariupolu a dlouhou dobu natáčela, co se ve městě pomalu likvidovaném Rusy, děje a nakonec dokázala předat novinářům agentury AP (propašováno v tampónu) 256 gigabitů materiálu.
Taira ovšem byla v Ukrajině známá už před tím, jde o ikonickou postavu protiruského odporu, která zachraňovala životy vojáků a civilistů na Donbase osm let, celou dobu od přepadení země Ruskem.
Původně trenérka aikida a designérka po začátku války vybudovala vlastní evakuační tým dobrovolníků známý jako „Taiřini andělé“. Tento tým dokázal v průběhu necelého desetiletí bojů zachránit stovky ukrajinských vojáků.
Po několika dnech Taira promluvila i o podmínkách věznění v Rusku. Nejsou nějak překvapivé, porušuje se tam naprosto všechno.
„Chovali se k nám příšerně. Všechno mi vzali. Jediné co jsem měla bylo jedno spodní prádlo, jedny kalhoty, boty a nějaké oblečení, to je vše.“
,,Nebudu mluvit o mučení a psychickém nátlaku, ačkoli to bylo hrozné, dokud nebude ukončeno vyšetřování.“
,,Jejich psychologický nátlak je velmi profesionální. A je velmi těžké filtrovat, kde je lež a kde pravda. Hned zprvu mi bylo řečeno: nepřežiješ tady a je pro tebe lepší ukončit svůj vlastní život. Samozřejmě by to pro ně bylo velmi výhodné, ale já jsem jim tu šanci nedala.“
„V poslední době mě drželi ve vězení v Doněcku . Spousta našich válečných zajatců je stále tam, zachází se s nimi příšerně. Poslední týden nám nedali ani mýdlo. V cele šest krát tři metry je 22 žen a jen 10 lůžek. Žádná z nás nemá jedinou informaci o rodinách a dětech. Jakýkoliv kontakt s rodinami je zakázán. Psychický stav všech žen je tak tristní.“
„Přes den jsme nesměli sedět, museli jsme stát. Noční klid byl od 22 do 6 hodin. Tak dlouho nás ale spát nenechali. Pokud někdo seděl v době kdy nesměl, nejprve přes dveře řvali, když to nepomohlo, vlétli dovnitř a něco nepěkného mu udělali.“
,,Když jsem byla v zajetí, přemýšlela jsem, co udělám, až se dostanu na svobodu. Chtěla jsem obejmout jednoho z našich chlapů a dotknout se ukrajinské země. A ono to nakonec vyšlo. Pravděpodobnost, že se tak stane, byla menší než jedno procento, ale stal se zázrak. A když jsem objala našeho prvního člověka , byl to mimořádný pocit.“
Jedna sestříhaní sekvence materiálu, který paní Pajevská dodala agentuře AP. V podstatě jako obžaloba válečných zločinů ruského režimu.
A Taira závěrem: ,,Je nutné zajistit, aby byli všichni vězni chráněni Mezinárodní úmluvou o lidských právech, zbavili nás všech práv, jako otroky. Žádné spojení, žádné informace o rodině, žádná lékařská. Podmínky zadržení připomínají koncentrační tábor.“
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
