11. ledna 1903 se narodila Ilse Weber, jedna z nejvýraznějších osob naší židovské komunity.
💬 Ilse byla spisovatelkou, básnířkou a hudebnicí, její díla jsou i dnes překládána do mnoha světových jazyků.
💬 S rodinou žila ve Vítkovicích, později se usadili v Praze.
💬 Po okupaci měli to štěstí, že jeden se ze synů, Hanuš, dostal (přes Wintonovu skupinu) pryč z Protektorátu- strávil válku ve Švédsku.
💬 Zbytek rodiny se dostane do Terezína, kde se Ilse Weber stává zdravotní sestrou a opatrovnicí terezínských dětí.
💬 Když byl v Terezíně zařazen do transportu “na východ“ její muž, přihlásila se Ilse se synem Tomášem dobrovolně taky.
💬 Cestou do Osvětimi se opět ujala skupiny transportovaných dětí a s nimi (a se synem Tomášem) hned po příjezdu byla dotlačena do plynové komory…
Hovoří očitý svědek selekce při příjezdu transportu En, č. 1064:
“Zahlédl jsem skupinu deseti nebo patnácti dětí. Ilse stála uprostřed nich a snažila se je konejšit.“ vzpomínal jeden tento muž, když se setkal po válce s Ilsiným starším synem Hanušem.“Je pravda, že se po cestě smíme osprchovat?‘ zeptala se. Nechtěl jsem jí lhát, tak jsem odpověděl: ‚Ne, to tady nejsou žádné sprchy, ale plynová komora. Běž co nejrychleji, posaď se s dětmi na podlahu a dejte se do zpěvu, začni jim zpívat ty písničky, které jste zpívali v Terezíně. Písničky, které všechny děti znají, a zpívejte, dokud budete moct. Tak se nadýcháte plynu a zemřete při nejmenším utrpení.“ Ilsina reakce byla zvláštní. Jaksi nepřítomně se usmála, jedno z dětí objala a řekla: “Takže se nebudeme sprchovat…“
Bylo 4. října 1944 …
🏇 Ilse Weber byla tím, co nazýváme solí země a její příběh, statečnost a obětování se pro druhé, v nejtěžších okamžicích, které může život vůbec nachystat, by měl součástí příběhu našich národních dějin.
Její ukolíbavka pro syna Tomíka, kterou složila v Terezíně, zde.
15. dubna 2018 zazpívala Aviva Bar-On (rozená Bedřiška Winklerová) jedno z dětí, o něž se v Terezíně Ilse starala, píseň Ilse Weberové, během koncertu v Jeruzalémě, který byl poctou obětem nacistických koncentračních táborů.
To bylo velké „Díky“.
