O mně

Profilová fotografie Karla Patáka.

Tento web vznikl jako alternativa facebookové stránky Visegradský jezdec, aby byly texty dostupné i pro ty, kteří se na Facebook nedostanou. Za tímto profilem stojím já, Karel Paták.

Příběh stránky Visegradský jezdec

O politiku jsem se zajímal vždycky, podle mě už od takových dvanácti let. Prvotními impulsy byla komunikace v rodině (rozdíly mezi tím v čem žijeme a mezi svobodou & demokracií), naše rodinná historie a večerní poslouchání Hlasu Ameriky a především Svobodné Evropy.

Musím se přiznat, že když jsem poprvé u nás v ložnici (tam stálo rádio s gramofonem na nožičkách) naladil a uslyšel rušené vysílání Svobodky, bylo to bez přehánění jako zázrak. Kromě toho, co se řekne doma, žijete cca třináct let v non stop propagandistickém proudu komunistických výkladů historie a současnosti, který vás obtéká prakticky všude a to už od školky. Každý den stejné lži, škola, TV, radio, veřejný prostor. 24 hodin denně. A najednou se do tmy ozve chraplák a říká, že komunismus je zlo, bití a nesvoboda. A že Sovětský svaz není přítel, ale okupant a tyranie. A hlavně: nikde a nikdy ani minimální opoziční názor, vždy všechno jedna infolajna. Dnes to zní banálně, ale zkuste si poprvé po třinácti letech otevřít v pokoji zabedněné okno. To světlo vás rozstřelí. Naočkovali mě hned první týden poslouchání a obloukem přeneseno trvá to až dodnes, kdy čtete texty na stránce, které tvořím mj. proto, aby jsme se už nikdy do něčeho podobného nevraceli.

Pro většinu obyvatel ČSSR neexistovaly žádné jiné neoficiální kanály, než právě poslouchání exilových radiostanic. Díky nim jsem dozvěděl o jménech jako Havel, Dienstbier, Šustrová, Vondra, Marvanová, Navrátil, Křižan, Šabatová, Placák a další. Měl jsem povědomí i o perzekucích, tehdejších i těch dřívějších, o peticích, kontaktních adresách a později, koncem osmdesátých let i o chystaných demonstracích.

Dvacátého prvního srpna 1988 (výročí okupace z roku 1968) jsem se tedy vydal do Prahy a zúčastnil se nejmasovější (vlastně první velké) demonstrace od roku 1969 a taky asi největší až do 17. listopadu 1989. To byl další zlomový zážitek, který mě navždy vytlačil z tzv. šedé zóny. Kráčet v davu 10 000 lidí a skandovat hesla proti tehdejší vládě v době, kdy se sebemenší projev revolty tvrdě stíhal, byl do nebes vynášející pocit, protože to byl nikdy před tím nezažívaný, pocit svobody.

Karel Paták na demostraci v roce 1989.
Mé sedmnáctileté já na demonstraci 21. srpna 1988.

A pak už to jelo: lidi, (přesně řečeno jen pár tisíc nejodvážnějších z 15 miliónů Čechoslováků) si dodali odvahy a demonstrace i další formy protestů začaly přibývat: 28. říjen, 10. prosinec, Palachův týden, 1. Máj 89, Několik vět, atd, atd. První organizační aktivismus, první sbalení STBáky, první výslech… Naštěstí za pár měsíců padla Berlínská zeď a čeští komunisti složili zbraně, hned při prvním zjištění, že se v listopadu 1989 odpor rozšiřuje i za hranice Prahy.

Divoká devadesátá

No a pak jsme konečně začali žít. A všichni. Víno, ženy, zpěv. Devadesátky byly skutečně jízda, netušené možnosti bez mantinelů. Akorát nám mezitím ukradli zemi. Komunisti, STBáci, KGBáci, mafiáni, veksláci, pracovníci komunistických PZO, (ti byli tak trochu od každého něco). To všechno se v pozadí propojilo s politikou, jejíž heslo tehdy ražené především Václavem Klausem a lidmi z jeho okolí, bylo “Neznám špinavé peníze“ a aby se dal rychle privatizovat státní majetek do soukromých rukou, je třeba i “na chvíli zhasnout“. Úzká skupina lidí tehdy ukradla beztrestně majetek za stovky miliard, zatímco mnozí jiní přišli o práci, případně na ně po bezbřehé listopadové euforii dolehlo tzv. utahování opasků z ekonomické transformace. Hodně o té době najdete v článku na reportermagazin.cz

Vídal jsem to v médiích a měl naivně za to, že máme demokracii a ta si se svými mechanismy s těmi šmejdy poradí. Kvůli mému osobnímu střetu s komunisty jsem se nechal nachytat na ideologizaci politiky – my hodní jsme vpravo a ti zlí zásadně vlevo a volil jsem ODS, hlavně ať nevyhraje ČSSD, kde bylo přece jen o dost víc exčlenů KSČ, než v ODS. Přičemž mafiáni, veksláci, zloději a nepřátelé demokracie byli nasáčkováni významnou měrou v obou stranách, jak tehdy ukázala opoziční smlouva a ještě těsnější propojení s podsvětím z té doby. (viz např v článku na idnes.cz )

Politiku jsem tehdy sledoval, ale neřešil, závodil jsem na kole, hodně trénoval a měl pocit, že už mám za dřívějšek splněno. S povděkem jsem kvitoval pád tehdy premiéra Miloše Zemana, jako esence pokračování politiky spojené s mafií, navíc často s průnikem do totalitní minulosti.

Když potom ohlásil politický návrat a oznámil kandidaturu na prezidenta, staly se dvě věci: zrovna jsem přestal jezdit na kole, (a měl tak víc času i energie) a začala hybridní válka. Všechny aspekty spojené s těmito dvěma událostmi mě opět vtáhly k politice. Mocně mě startovalo, kolik mých FB přátel naskakovalo na hybridní propagandu ve formě dezinformační války a vlastně zbytečně jsem se utápěl ve vyvracení lží, například ohledně toho, že Karel Schwanzenberg je aktivním nacistou (srovnej s tím, že v druhé volbě byl Drahoš STBákem, pedofilem, atd). O tom, že se Miloš Zeman kampaní prolhal svědčí ostatně i výrok soudu.

Karel Paták při veřejném řečnění v Berouně.

Věci se daly do pohybu, Rusko přepadlo Ukrajinu, naplno spustilo hybridní válku a já jsem do aktivismu skočil znovu. Uvědomil jsem si naplno, že pocit, že je vyhráno, byl dětinský a že začíná další kolo hry o budoucnost mojí země.

Spolupořádal jsem již legendární happening na Národní třídě, kde už jsme spolu s mnohými z Vás ukázali Miloši Zemanovi Červenou kartu a mnohé další akce, později jako člen spolku Podhradí.

Migranti

Následovala uprchlická krize, která ač ČR přímo nezasáhla, znovu vyhrotila politickou situaci v zemi, zvýšila dosah dezinformačních operací a otočila zbabělé politiky směrem od vlády práva k většinovému názoru manipulovatelného davu a znásobila populistické tendence v nejvyšší politice. Vyvrcholením těchto tendencí v politice budiž Hamáčkovo zapírání existence nedoprovázených dětí v řeckých táborech ještě i v době, kdy Evropou obíhaly fotky, jak si jiné členské státy EU tyto děti rozebírají a dopravují je do jejich nových hostitelských zemí.

Karel Paták během pomoci uprchlíkům.

V té době se mi často stávalo, že byl můj osobní profil nahlašován a často i blokován a podle algoritmu Facebooku byla každá další blokace dvojnásob delší než ta předchozí.

Když jsem to oznamoval mým FB přátelům, kdosi mi poradil, ať si založím FB stránku, neboť algoritmus na její shození je mnohem komplikovanější a prakticky se to u normálních (rozuměj rasistické a xenofobní příspěvky nesdílející) stránek nestává.🌎 Moc se mi do toho nechtělo, měl jsem cca 7000 přátel & sledujících, ale opakované měsíční bloky a hrozba (kvůli recidivě blokování) smazání celého profilu na Facebooku, mě donutila to udělat. Chtěl jsem pokračovat, bral jsem svůj aktivismus už zase jako boj proti zlu, který je principiální záležitostí.

Začátky byly krušné, psal jsem pro pár lidí, ale při stejném nasazení jako znáte ze současnosti. Nicméně, nakonec se urodilo tři a čtvrt roku intenzivní práce, během té doby mi došlo, že mám možnost oslovit zprostředkovaně až statisíce lidí a buď formovat jejich názory na dění v zemi, nebo je alespoň konfrontovat s dezinfobalastem, který zaplavuje jejich timelines. To mělo smysl.

Konec a nový začátek

Jak ale už většinou víte, kombinace práce na stránce, pracovního života, navíc v kombinaci s pandemií a nedostatkem času na soukromý život, mě donutil k rozhodnutí na podzim 2020 činnost stránky Visegradský jezdec ukončit. Osvětloval jsem vám to zde: https://www.facebook.com/…625

A stránka se skutečně na přelomu září a října odmlčela. Koncem října se ale stala sice věc očekávaná, leč nečekaně měnící můj život. Jako zdravotník jsem onemocněl koronavirem, ten se “přeformátoval“ do zápalu plic a já marodil celých pět týdnů. V tom čase jsem přechodně (protože ležící a nudící se) opět obnovil činnost stránky a byl přesvědčen, že s koncem neschopenky Visegradský jezdec opět zmlkne.

Když jsem však svůj záměr definitivně končit oznamoval, tu někteří z Vás vyslovili v diskuzi myšlenku (mě už to jako východisko napadlo minulou zimu, kdy jsem si začínal uvědomovat přetažení, leč zavrhl jsem nápad jako pitomost), abych otevřel stránku sponzoringu a mohl si případně zkrátit úvazek v práci. Tahle teze zazněla i v loučícím se příspěvku, ale jako neprůchozí.

Jenže! Už v diskuzi na tuto zmínku zareagovalo 120 z Vás s tím, že když to udělám, jsou ochotni do toho jít a VJ podporovat. Při vědomí toho, že příspěvek jistě nečetla ani polovina příznivců a mluvili jsme o cca 100 korunách, ve mě začala doutnat jiskřička, že by to snad skutečně mohl být způsob, jak pokračovat dál.

To už jsem se touto variantou začal vážně zaobírat a rozhodl se, že vyhlásím jakousi zkušební dobu sponzoringu – na 2-3 měsíce – a podle zájmu, tedy kolik se mi sejde peněz, se rozhodnu, zda si v práci skutečně zkrátím úvazek.

No a tady jste začali psát pokračování stránky Vy, na účet v několika dnech dorazilo neuvěřitelných 150 tisíc a bylo jasné, že teď je zase na mě, abych dodržel svou část dohody a šel do pokračování stránky na plný úvazek.

Zkušební dobu na výběr sponzorovného na tři měsíce, jsem tedy díky Vám zrušil a hledal vhodnou platformu, která se tímto druhem sponzorských příspěvků zabývá.🌎 Volba nakonec padla na Donio.cz, už proto, že zakladatelé platformy naši stránku sledují a patří mezi její fanoušky, z čehož plyne, že byli velmi ochotní vstřícní.

No a máme tu (zatím) poslední dva body historie stránky: 1. Na účet na Donio.cz jste posíláte v součtu každý měsíc desítky tisíc korun. (Díky!) 2. V práci jsem skutečně snížil úvazek o polovinu – a to k 1. únoru 2021, tedy už cca za měsíc.

Pro mě je to neuvěřitelný příběh, jak se ze zděšení z návratu Miloše Zemana do politiky a nutkáním něco proti tomu dělat, stalo v podstatě poslání a moje druhá práce 🙂Nicméně tento příběh už píšeme spolu a kromě jiného je patrně jisté, že Visegradský jezdec nakonec Miloše Zemana v politice přežije a možná bude i u toho, až se začnou politické a později i společenské poměry narovnávat tak, abychom byli plnohodnotnou moderní demokracií západoevropské provenience. A za to Vám všem děkuju.

Karel Paták ve zdravotnickém stejnokroji.

Pro ty, které příběh zaujal a chtěli by se podílet na jeho pokračování, přikládám odkaz na naše Donio.cz a pro úplnost dodávám, že stránka je samozřejmě přístupná všem, tedy i neplatícím čtenářům, tak aby její obsah četlo a sdílelo co největší množství uživatelů. Pokud se přidáte, prosím spíše o zadávání raději nižších, ale trvalých částek, ať může stránka pokračovat s jistější finanční rozvahou.
Inspirativní čtení na stránce všem lidem dobré vůle!

Karel Paták